Studium víceletého gymnázia očima studentky

Pátek v 23:54 | Anchor |  Zamyšlení
Šla jsem dobrovolně na gympl a teď často remcám, že se tam musím učit mimo jiné zbytečné blbosti... :D To je úroveň, co? Ovšem takových vykuků je nás tam naštěstí víc, né-li valná většina, což by mělo zmírnit předchozí šokující zjištění. :D

Ale proč jsem se tam tedy přihlásila, když tak často nadávám na studium na této škole? Vedlo mě k tomu zhruba tohle:
  • Na základce jsem neměla nejlepší pozici v kolektivu (ale kupodivu jsem tam měla víc kamarádek než teď na gymnáziu!), což byl pro mě zásadní důvod pro to, abych šla v 5. třídě zkusit přijímačky na gympl a nejlépe prošla a změnila prostředí.
 

1. Itálie: Den 5. - Řím 1/3 (Koloseum)

10. února 2017 v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Nastal čas, abych konečně pokračovala ve zveřejnění popisu toho školního zájezdu do Itálie, co jsem na něm byla na přelomu října a listopadu 2015! :D Tentokrát vám budu povídat konečně o posledním dni této exkurze, který jsme strávili pilným vykonáváním turistické činnosti! :D


Zápis v papírových podkladech pro tento článek začíná bohatým okecem snídaně a jak jsem si ji pěkně ošéfovala. Myslím, že vás toho radši ušetřím, vynechám i popis cesty vlakem do Říma a přesunu se ke chvíli, kdy jsme na stanici nazvané Colosseo vylézali z metra. :D Italové se s tím nepárali, nenechali nás čekat a výstup z metra pěkně namířili přímo na tu památku! :D Takže kdybyste náhodou na to místo cestovali již zmíněným dopravním prostředkem, určitě se nemusíte bát, že byste se po výlezu ze stanice museli po Koloseu nějak složitě rozhlížet.


O moc lepší fotku Kolosea zvenčí opravdu nemám :D

Psal se den 31. 10., Halloween, den, kdy jste se mohli dostat do slavné arény zadarmo. Jenže díky vysoké inteligenci pana průvodce a profesorů jsme se ke Koloseu vydali pěkně ráno, tedy strašnému nátřesku jsme se vyhnuli. Ono vyhnout se cpanici měla vrchnost v plánu tak i tak, ovšem díky příznivým podmínkám to znamenalo vstup do toho největšího římského lákadla, a ne otočení se na patě a pokračování v prohlídce města jinde.

Můj příběh - členka Autorského klubu

3. února 2017 v 23:54 | Anchor |  Blog a já
Hned, jak jsem se o Autorském klubu dozvěděla, tak jsem se do něj chtěla přidat. Myslím, že jsem ho objevila v roce 2011. Tehdy se těšil větší popularitě, úctě a obdivu a jeho členy jsem vnímala jako těžké borce, veliké blogerské autority, vzory. Nejvíc jsem obdivovala m., na kterou se dalo narazit pod spoustou článků a jejíž komentáře mi přišly jako velmi rozumné a zajímavé. Články členů AK navíc byly propagovány na hlavní straně Blog.cz! Z těchto důvodů jsem tedy samozřejmě chtěla do tohoto prestižního klubu patřit, zařadit se k těm úžasným osobnostem a stát se slavnou! :D

Jenže mé plány ztroskotaly na dvou věcech.
  • Jednou z nich byl pan Standa, redaktor Blog.cz a šéf AK. Bůhvíproč jsem si totiž vytvořila předsudek, že by mě neměl rád, můj blog by se mu nelíbil a nepřijal by mě.
  • Druhým, celkem podstatným, bylo to, že jsem jaksi žádné stránky neprovozovala. :D Teda kecám. Několik blogů jsem si založila. Jenže obvykle má aktivita skončila u prvního článku.
A tak jsem si jen občas slintla nad myšlenkou, jaké by to asi bylo skvělé, kdybych do toho klubu také patřila, měla ten nejvyšší společenský status mezi blogery a furt bych se vídala na titulce (o to mi šlo nejvíc :D).
 


Když se dva perou, třetí se směje (sloh)

27. ledna 2017 v 23:54 | Anchor |  Slohové práce atd.
Jde o můj první sloh úplně bez poznámek pana profesora! :D To znamená, že všechno jsem měla správně, vše bylo jasné a jediné, co pan profesor připsal, byla jednička a podpis! :D Jako já jsem se trochu divila, myslela jsem si, že jsem zase přehnala téma vyprávění... Ale pan profesor se tvářil normálně, když mi to podával zpátky... Račte se tedy podívat na ten geniální sloh! :D


Konečně jsem trávila ve škole šestou hodinu. Na její úžasnosti trochu ubíral fakt, že se jednalo o matematiku. Tuto nepříjemnou věc ovšem vyrovnávala skutečnost, že zároveň šlo o poslední hodinu.

Usoudila jsem, že čas postoupil natolik, že by mě už pohled na hodiny nerozlítil, nýbrž potěšil. Ale jen co jsem k nim začala zvedat zrak, rozezněl se školní zvonek. Tento libý zvuk byl přerušen sborovým "Hurá!" od všech spolužáků, šoupáním židlí a dupotem nespočtu nohou.

Oáza klidu a dobrého jídla (sloh)

20. ledna 2017 v 23:54 | Anchor |  Slohové práce atd.
Když nám paní profesorka zadala napsat líčení, zkoprněla jsem. Tento útvar totiž spolu s úvahou nemusím. Přijde mi totiž daleko lepší obyčejný popis, než abych si musela vymýšlet nějaké procítěné ptákoviny o něčem. Ne že bych nebyla citlivý člověk, jen mi prostě přijde přirozenější psát vtipné práce, nebo aspoň práce nezahrnující již zmiňované vymýšlení ptákovin o čemsi. Ovšem nakonec jsem se s tím naštěstí popasovala dobře - výsledek snahy se mi líbí, a tak jej sem můžu dát! :D


Jako bych se ocitla v jiném světě. Přesně takový pocit ve mně vždy začne klíčit, jakmile vstoupím do lesa, který se rozprostírá přímo za naším domem. Najednou tam ze mě začnou odplouvat všechny starosti a smutky, co jsem je v sobě od poslední návštěvy stihla nastřádat. V mé duši nastane klid a mír.

Další články


Kam dál