Moje maturita 2017 - část 7.: Den slavnostního zahájení maturit + důkazy plných počtů bodů slohů

8. září 2017 v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Čas se nachýlil a tu nastalo úterý 16. 5. Den zahájení ústních maturit, kdy už někteří mí spolužáci (včetně Eneul a snad i Gurmánky) už maturovali, já na to ovšem šla až o den později, johoho! :D I tak jsem ale jistě byla nervózní.

Když jsem si takhle šla ke škole, tu mě osvítilo! Uvědomila jsem si, že jsem si už před lety vytvořila takovou pověru, že odmaturuju, pokud si vyfotím jeden nádherný strom před školou v květu (asi kaštan) a když si ho vyfotím ještě před dny, kdy budu maturovat! Když jsem se tak nad tím zamyslela, nevzpomínala jsem si na chvíli, kdy bych tak v minulosti učinila, navíc před nějakou dobou jsem to nejspíš hledala a nenacházela. Párkrát jsem si dřív sice vzpomněla na tu pověru, ale vždycky spolu se mnou někdo šel do té školy a/nebo jsem se cítila jako pošuk při představě, že tam ten strom na ulici fotím. Jenže toho 16. jsem už samozřejmě jen byla ráda, že jsem si na to vzpomněla, honem jsem si stromeček cvakla a nadšeně pelášila do gymplu s vědomím, že jsem v cajku, aspoň co se této pověry týče. :D

Museli jsme na to slavnostní zahájení přijít všichni, ale já se to dozvěděla jen šťastnou náhodou, když jsem se nachomýtla u paní profesorky matiky, když se s námi bavila v jednom ze dnů, kdy jsme maturovali písemně.
 

Moje maturita 2017 - část 6.: Jak jsem se učila na ústní maturity + důležité poznatky

25. srpna 2017 v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Ahoj lidi! Hádejte co, já přicházím k vám s novým článkem! Jéééj! :D Tentokrát si budeme povídat (teda já vám budu vyprávět) o době mezi didakťáky a ústními maturitami.


Je 4. 5., svaťák v plném proudu (však začal už před 14 dny) a já jsem stále zůstávala na počtu naučených témat 2 (z angličtiny - zdraví a vzdělávání, neptejte se mě, proč zrovna tato dvě témata, proč jsem si je navíc oblíbila, nemám pro to vysvětlení, prostě se stalo :D). Tolik témat jsem si ráčila zopakovat o Velikonocích u babičky, kam jsem jela místo pobytu na farmě s rodinnými přáteli za účelem studování. Se mi do ničeho moc nechtělo, no, radši jsem prokrastinovala a stresovala se. Už v té době jsem snad měla před sebou nutnost studia 2+ témat denně... Velice rychle se z toho stala pak 3 témata denně...

A teď jsem najednou 4. 5. zírala... Že abych se stihla naučit všech 67 témat, musím jich denně zvládnout 5! Taková pecka! A to se ještě budu muset učit během 3 maturitních dnů (ta 2 naučená témata jsem si vlastně musela zopakovat, tedy bych je asi v den, kdy bych si je znovu prolítla, trochu počítala mezi těch 5 témat, navíc mi bylo jasný, že asi mi nějaká témata na ty dny zbydou)! Ó jé, to jsem si nadávala, že jsem tak prokrastinovala! Každopádně toho 4. 5., den po napsání didakťáku a esejí z angličtiny, jsem si řekla, že se tedy skutečně musím dát do práce. A šla jsem na to!

 


Moje maturita 2017 - část 5.: Jak jsem psala didakťáky z češtiny a angličtiny

7. července 2017 v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Další pátek, další článek! Tentokrát o didakťácích z češtiny a angličtiny! :D

Menší upozornění pro maturanty: U didakťáků se narozdíl od Národních srovnávacích zkoušek (NSZ) nestrhávají body za špatné odpovědi, je tedy vhodné tipovat!


Svou přípravu na didakťák z češtiny bych označila za dostatečnou. To znamená, že když jsme zhruba od února ve škole opakovali podle požadavků CERMATu, nakonec jsem se všechno den předem/v den testu naučila/přečetla si to a snažila se si to zapamatovat/psala jsem si taháky. Jo, to poslední jsem teda dělala! :D

Moje maturita 2017 - část 4.: Maturitní sloh s plným počtem bodů (Nepovedená léčka)

30. června 2017 v 23:54 | Anchor |  Slohové práce atd.

Nějak se mi podařilo získat plný počet bodů za svou maturitní slohovku od cizího nezávislého hodnotitele. Řekla jsem si tedy, že vám půjdu ukázat, jak taková geniální práce může vypadat! Vybrala jsem si vypravování s názvem Nepovedená léčka. Dostali jsme za úkol psát o cestovateli, na kterého domorodci přichystali nějakou lotrovinu a on se z ní snaží vyvléci. Příjemné čtení!


Měl jsem obrovskou radost. Po několika měsících vysilujícího putování se mi přeci jen podařilo narazit na domorodý kmen Emhudů. Týdny jsem se k nim po kouscích přibližoval, aby se mě přestali obávat a aby pochopili, že jim nechci ublížit. Po čtrnácti dnech jsem se konečně dostal do kontaktu s příslušníkem kmenu a zanedlouho jsem mohl kráčet mezi obydlími z palmových listů. Doprovázel mě i samotný šaman s čelenkou z per na hlavě. Vše jsem pečlivě dokumentoval. I po několika dnech se na fotoaparát dívali velmi znepokojeně, avšak byl jsem si jist, že si na něj v brzké době zvyknou.

Osudný den dvacátého července mě ovšem měl vyvést z omylu. Šaman mě tehdy vyvedl pár set metrů za obydlí až k úpatí hory Chicucatepetl. Džungle zde řídla a mně se otevřel výhled na exotickou květenu. Zaradoval jsem se, jaké překrásné snímky získám.

Další články


Kam dál