Kamarádku navštívit, s nudou zatočit

Pátek v 23:54 | Anchor |  Slohové práce atd.
Další slohovka! :D


Znuděně jsem se převalila z levého boku na záda. Páni, nikdy by mě nenapadlo, že se už čtvrtý den vánočních prázdnin budu nudit. Ozvaly se kroky směřující k mému pokoji. Ani to mě ovšem nepřinutilo změnit polohu.

"Teda, Anchorko, ty se tady pořád válíš jako ten čuník?" nevěřícně zavrtěla hlavou malá osůbka s brýlemi. Dala si ruce v bok.
"Když mě skutečně nenapadá, jaké dostatečně zajímavé aktivitě bych se mohla věnovat," odvětila jsem zoufale.
Drahý rodič se zamyšleně poškrábal na hlavě. "Hybaj za Vejškovkou. Její maminka mi dnes ráno napsala, že už neví, co má dělat, aby ji přiměla k nějaké akci."
"Když já..."
"Honem!"
 

Čtyři roky na scéně + Vznik adresy blogu

13. května 2017 v 18:11 | Anchor |  Blog a já
Ups, tak jsem zapomněla sem přednastavit článek na 16:05 - čas, kdy tento blog vznikl. Už před čtyřmi lety! Ale teď jsem zjistila, že jsem stejně ani v minulých letech oslavný článek na tuto dobu nepřednastavila, tak co. :D

Každopádně nemůžu tomu uvěřit. Taková doba, tyjo. Nebo aspoň pro mě to tak vypadá. Minulý rok jsem si říkala, jaké to bude super, až můj blog bude zase o něco starší, fajn bude, až oslaví 5. narozeniny, až mu bude deset let... Ale teď už si myslím, že 3 bylo hezké číslo! :D Nějak si totiž začínám uvědomovat, že spolu s blogem budu taky stárnout já. Fuj, to slovo. Hej, já chci zůstat mladá navždy! Ale asi bych se měla uklidnit, když mi teď je v podstatě jenom 19.

Ovšem do narozeninového článku takové úvahy nepatří. Přiznávám se, že nic extra, co bych sem dala, jako tu bláznivou básničkovou žádost o zaměstnání u zpěváka Tomáše Kluse, letos nemám. Jako né že bych na to byla stará, možná bych něco na ten styl udělala i dnes. Což mi připomíná, že to zkusím přepsat do angličtiny a poslat nějaké celebritě. :D Třeba zábavné Ellen DeGeneres nebo takové Jodie Foster.

1. Itálie: Den 5. - Řím 3/4 (návštěva Kapitolu a Příčné ulice z Harry Pottera u Fontány di Trevi)

10. března 2017 v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Stydím se ještě dnes... Že jsem si vůbec neuvědomila, že stojím na TOM Kapitolu. Vždycky jsem si totiž říkala, že by to pro mě mohl být zajímavý zážitek, obzvlášť, když jsem se díky knížkám Ricka Riordana mohla povrchně, vzdáleně a upraveně seznámit s řeckými a římskými bohy a tak :D, no a pak si tam jen fotím selfie, s radostí se divím, co poblíž dělá jakási nádherná socha někoho okřídleného v kočáře a absolutně netuším, kde to jsem.

Nevím, jak se to stalo, asi jsem nějak nepochytila slova našeho průvodce... A hlavně jsem nepozorná a něco mi nedocvaklo! Ono tam totiž na jedné budově visel plakát s nápisem Musei Capitolini, jak jsem právě znovuzjistila z fotek :D No comment. :D

Po chvilce strávené na bájném vrchu - na náměstí, co se tam nalézalo - jsme sešli po přilehlých slavných dlouhých schodech. Pokračovali jsme doprava kolem té nádherné bílé budovy, co na sobě měla již zmíněnou překrásnou sochu, a dotrajdali jsme k nedalekému Senátu. Jednalo se o impozantní bílou budovu. :D Vedle ní mě zaujalo cosi, co už si fakt nepamatuju a vlastně ani nevím, proč to sem píšu. :D
 


Záhadných sedm dní (sloh)

3. března 2017 v 23:54 | Anchor |  Slohové práce atd.
Schválně jsem do nadpisu tohoto článku dala svůj nadpis maturitní slohovky a ne ten, který byl uveden v zadání. Jakože aby se na tento můj výtvor lidé nedostali přes vyhledávače. Myslím si totiž, že by můj výplod neměl být brán jako příklad vypracování toho maturitního slohu - dostala jsem z něj trojku, protože byl místy prý nečitelný (a to mi paní profesorka jen před nějakou dobou chválila písmo! :D), ale stejně si nejsem jistá, na kolik jsem naplnila útvar - vypravování - a splnění zadání.

Ovšem při psaní této slohovky jsem se celkem pobavila (a chytala se za hlavu ve chvílích, kdy jsem si více uvědomovala, co to vlastně píšu), a tak se s ní tady stejně musím vytasit! :D

Mimochodem, tuto práci jsem jako první psala rovnou načisto, bez konceptu, myslím si, že se můj text dal přečíst, a existuje možnost, že stejně do nadpisu původní název dám kvůli návštěvnosti! :D

1. Itálie: Den 5. - Řím 2/4 (filmaři, čórka a Forum Romanum)

24. února 2017 v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Průvodce nás z Kolosea vyhnal nejspíš k pár kroků vzdálené bráně Fortuny. Tentokrát dokonce za jiným účelem, než jen pro zvědavé okukování památky a poslouchání výkladu o ní, ale abychom si u ní udělali společnou fotku. Možná jsme tak učinili už před vstupem do arény, ale co. :D

Každopádně pak nás donutil obejít pravou polovinu Kolosea, abychom se pěkně dostali k dlouhým schodům, vedoucím k mé radosti nahoru. Zatímco jsme ztěžka stoupali s probořenou částí arény v zádech, vrhali se na nás zase černoši se svými pochybnými výrobky. Ti legionáři, co se v plné zbroji na schodech také vyskytovali, bohužel neplnili povinnosti svých předobrazů a podezřelým obchodníkům v obtěžování nevinných turistů nebránili, jen pózovali na fotkách.

Až jsme se vyškrábali na povrch, byl nám dopřán pohled na filmaře - jejich dodávku. Tak jsem se tam zase velice nesla (to samé jsem prováděla na svém druhém zájezdu do Anglie v roce 2012, kdy jsme filmaře potkali v Londýně u Greenwiche - už jsem tu o tom psala :D), co mi to jen těžký batoh dovolil, ovšem znovu na mě nikdo nezavolal, že nutně potřebuje, abych si v jejich filmu se samými hvězdami zahrála jednu z hlavních rolí. Já jim jednou ukážu! (*Tuk ťuk ťuk?*) :D

Další články


Kam dál