Moje maturita 2017 - část 3.: Den, kdy jsem psala maturitní slohovku z češtiny (2/2)

Včera v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Během toho, co jsem se rozhlížela po kamarádkách a chodila po chodbě, jsem se málem srazila s panem profesorem Slonem (není obézní, svou přezdívku si vysloužil z jiného důvodu). To málem sražení bylo docela vtipné už jen tak... Ale já jsem pak ve třídě zjistila, že tento pan profesor bude náš dozor! :D

Opravdu jsem jej požádala o to, aby nám ohlásil kromě posledních pěti minut i polovinu času. Moc se na to teda netvářil, ale nakonec to opravdu zahlásil! :D Takže až odbila hodina dvanáctá, museli jsme přestat s diskuzemi na téma charakteristik slohových útvarů, jak se bojíme a jak nám připadá neskutečné to, že maturujeme. Pan profesor Slon začal s předčítáním nudných nám většinou už dobře známých keců, pokynů.
  • Mimo jiné jsme se dozvěděli, že si na lavici můžeme nechat jen psací potřeby a slovníky.
  • Seděli jsme ve čtyřmístných lavicích, a tak jsme museli mít mezi sebou jedno místo volné.
  • Na volnou židli vedle sebe jsme si mohli položit pití... A svačinu! :D O povolení její přítomnosti u nás během písemných maturit jsme se snad nikdy předtím nedozvěděli ani z oficiálních stránek. Myslím, že jsem nakonec nepotřebovala jíst, ale ohromně mě povzbudilo to vědomí, že kdybych potřebovala, tak můžu! :D
  • Mobil jsem si opravdu vypnula (jsem si říkala, že vypnutý zvuk bude stačit) a zavřené tašky jsme museli odnést k tabuli.
 

Moje maturita 2017 - část 2.: Den, kdy jsem psala maturitní slohovku z češtiny (1/2)

16. června 2017 v 23:54 | Anchor |  Myslánka
Nějak čas nazrál a tu nastal ten osudný den 11. 4. Den, na kdy jsem málem byla objednaná k zubařce a den, kdy jsme měli za úkol se ve škole pokusit o stvoření co nejlepší slohovky z češtiny o délce 250 slov během 90 minut. Teda vlastně během skoro 115 minut, pakliže jste měli hodný dozor ve třídě, který vám to dovolil a pokud jste si rychle vybrali téma maturitní práce. 25 minut jste totiž dostali extra na tuto rozhodovací činnost.

Tento od běžného učení osvobozený den ovšem byl z obou stran obklopený vyučovacími. Svaťák (= svatý týden, v našem případě skoro svatý měsíc - ústní maturity nám začínaly téměř za měsíc, prostě jsme 21. 4. dostali normální vysvědčení, normální známky byly uzavřené a už jsme přestali chodit do školy na vyučování) nám začínal až v pátek 21. 4., takový týden před didakťáky a dvěmi esejemi z angličtiny, ač někteří z nás (třeba já :D) doufali, že svaťák budeme mít už před tímto extra vyčleněným dnem.

Z tohoto dne měla vítr snad naprostá většina z nás. Po nějaké době se totiž zase rozhodlo, že se práce maturantů budou anonymně posílat cizím profesorům - bůhvíkomu bůhvíkam. Znovu se to zavedlo, i když od toho bylo dříve upuštěno kvůli negativní zkušenosti. Mám ten dojem, že to bylo způsobeno tím, že profesoři, kteří se přihlásili jako opravovatelé, nestíhali, protože jich bylo málo, a prací tedy na jednoho moc, maturanti si stěžovali na příkrá hodnocení. Z důvodu nestíhání jsme taky psali tu slohovku už 11. 4.

Moje maturita 2017 - část 1.: Základní informace o maturitách

9. června 2017 v 5:40 | Anchor |  Maturita
Ahoj, drazí čtenáři! Tak jsem se konečně přiměla k tomu, na co už jsem myslela hodně dlouho, a to sice k tomu, abych vám popsala vše ohledně maturit. Tedy hlavně ohledně těch svých. Jo, letos jsem maturovala, konkrétně 11. 4., 2. a 3. 5., 17., 18. a 19. 5. Od té doby si už jen flákám doma šunky. Začalo mi totiž čtyřměsíční volno! :D

Teda kecám, první čtyři dny volna jsem byla aktivní - socializovala jsem se prostřednictvím postupného setkávání s kámoškami a obědem se třídou v den slavnostního ukončení maturit naší třídy, pak jsem ještě strávila víkend u kámošky Lenky, v den slavnostního předávání maturitních vysvědčení jsem kromě shrábnutí vlastního ještě zazpívala ostatním třídám, do 11 jsem oxidovala na pomaturiťáku a dnes jsem si milostivě vyřídila úředně ověřenou kopii maturitního vysvědčení, co jsem ji musela poslat na vejšku. Ale jinak jsem se válela na posteli a bědovala, že to zatím vypadá, že ty čtyři měsíce nestrávím s někým blízkým mému srdci ani své dvacetiny s někým takovým neoslavím. Jo, pardon, že vám to sem cpu, ale jsem toho plná, navíc tento odstavec plánuju aspoň zazelenit v duchu svého předepsaného dříve dodržovaného formátování článků, tedy tím vyznačím, že se jedná o poznámku, vsuvku do článku. I když co bych se omlouvala, vždyť je to můj osobní blog, můžu si sem tedy psát i takovéto stěžovací věci. Každopádně teď konečně zpátky k tématu článku.

Jo, až odmaturujete, budete mít čtyři měsíce volna. Na vejškách (nebo aspoň co já vím) se totiž začíná v říjnu a maturitní vysvědčení u nás dostáváme koncem května, tedy červen, červenec, srpen a září, toť čtyři měsíce. Aha, si něco pamatuju z tý matiky, umím počítat. :D
 


Kamarádku navštívit, s nudou zatočit (sloh)

26. května 2017 v 23:54 | Anchor |  Slohové práce atd.
Další slohovka! :D


Znuděně jsem se převalila z levého boku na záda. Páni, nikdy by mě nenapadlo, že se už čtvrtý den vánočních prázdnin budu nudit. Ozvaly se kroky směřující k mému pokoji. Ani to mě ovšem nepřinutilo změnit polohu.

"Teda, Anchorko, ty se tady pořád válíš jako ten čuník?" nevěřícně zavrtěla hlavou malá osůbka s brýlemi. Dala si ruce v bok.
"Když mě skutečně nenapadá, jaké dostatečně zajímavé aktivitě bych se mohla věnovat," odvětila jsem zoufale.
Drahý rodič se zamyšleně poškrábal na hlavě. "Hybaj za Vejškovkou. Její maminka mi dnes ráno napsala, že už neví, co má dělat, aby ji přiměla k nějaké akci."
"Když já..."
"Honem!"

Čtyři roky na scéně + Vznik adresy blogu

13. května 2017 v 18:11 | Anchor |  Blog a já
Ups, tak jsem zapomněla sem přednastavit článek na 16:05 - čas, kdy tento blog vznikl. Už před čtyřmi lety! Ale teď jsem zjistila, že jsem stejně ani v minulých letech oslavný článek na tuto dobu nepřednastavila, tak co. :D

Každopádně nemůžu tomu uvěřit. Taková doba, tyjo. Nebo aspoň pro mě to tak vypadá. Minulý rok jsem si říkala, jaké to bude super, až můj blog bude zase o něco starší, fajn bude, až oslaví 5. narozeniny, až mu bude deset let... Ale teď už si myslím, že 3 bylo hezké číslo! :D Nějak si totiž začínám uvědomovat, že spolu s blogem budu taky stárnout já. Fuj, to slovo. Hej, já chci zůstat mladá navždy! Ale asi bych se měla uklidnit, když mi teď je v podstatě jenom 19.

Ovšem do narozeninového článku takové úvahy nepatří. Přiznávám se, že nic extra, co bych sem dala, jako tu bláznivou básničkovou žádost o zaměstnání u zpěváka Tomáše Kluse, letos nemám. Jako né že bych na to byla stará, možná bych něco na ten styl udělala i dnes. Což mi připomíná, že to zkusím přepsat do angličtiny a poslat nějaké celebritě. :D Třeba zábavné Ellen DeGeneres nebo takové Jodie Foster.

Další články


Kam dál