Ráno studenta gymnázia (sloh)

26. května 2013 v 21:33 | Anchor |  Slohové práce atd.


Na úterý nám pan profesor češtiny zadal za úkol napsat popis našeho běžného rána. Jak se mi to podařilo už můžete exkluzivně spatřit v tomto přepisu a doufám, že se vám bude líbit! :)

Už je tady zase to pondělní ráno. Sluníčko venku svítí, ptactvo zpívá ostošest a celé město spí. Až na jednoho člověka - právě se v obýváku jakéhosi malého domku u lesa rozdrnčel prehistorický mobil značky Nokia. To totiž vstává moje mamka, aby mi mohla udělat snídani.

Jen co splní svůj ranní obyčej, posadí se do kuchyně a začne se prolévat kávou, rozezní se ještě jeden mobil. Tentokrát bohužel ten můj. Jako obvykle jsem příliš unavená na to, abych jej zaregistrovala, natož se začala zvedat z postele. Přitom jsem si dala obzvlášť záležet na výběru té nejhlasitější nejotravnější melodie. Nijak mi zaspání nepomůže, protože hned za dvě minuty za mnou přichází mamka a začíná mě budit. Otevírám oči, až když se mnou docela slušně třese a nechápavě na ni zazírám. Její "Vstávej, Anchor" skoro nevnímám, ale přece se mi nějak podaří se zvednout na nohy a nespadnout. Popadnu tedy gumičku a iPod a odpotácím se do koupelny. Tam si udělám culík a co nejvíce na sebe vyvalím oči, abych se jako doprobrala. No moc to nepomáhá, ale to je jedno, zvykla jsem si.


Mé následující kroky vedou do obýváku za účelem zapnutí wi-fi. Pak se konečně můžu dostat do kuchyně, kde se jako vždy svalím na židli a zamávám na mamku. S tupým pohledem se dám do baštění, které prokládám čtením různých blogů na internetu. Za nějakou tu dobu se podívám na hodiny a zděsím se. Šest! Už zase vstávám od snídaně pozdě. No nic, zamířím znovu do koupelny, vyčistím si zuby a pořádně umyju obličej. Žádná změna. Ani ta studená voda už mě neprobírá.

Mezitím mi obětavá mamka chystá sváču do ústavu, kterému se vzletně říká škola. Raději ty rohlíky rovnou dává do batohu, protože ví, že zase nebudu stíhat. Taky že jo. Sbohem, borčuse na stole, budeš tu tvrdnout až do odpoledne, já teď spěchám do obýváku pro oblečení. Rychle na sebe všechno naházím, no i přes snahu hodiny ukazují 6:42. Omluvím se mamce, bleskově popadnu čelenku s kartáčem a odklušu do předsíně. Tam odhodím věci, málem to napálím do stěny a obuju si nějaké tenisky. Během česání se snažím na dálku od mamky zjistit předpověď počasí. Výborně. Mikinu mám na sobě natošup. Mrsknu na záda batoh, zavolám na mamku ahoj a vyletím ze dveří vstříc dalšímu dni.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu? :)

JO!

Komentáře

1 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 23. května 2015 v 12:33 | Reagovat

Odpověď na počasí... To mi máma většinou nechce povědě. :D Vždycky řekne: ,,Tak se podívej z okna!" :D Ale já jsme na takto náročnou fyzickou aktivitu po ránu příliš líná... :D
Jinak to u mně probíhá velice podobně.
Já jednou ráno málem svalila palandu! xD To jsem musela být asi moc moc sjetá! :D :-D

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 23. května 2015 v 12:49 | Reagovat

[1]: Mně teď zas posílá ven, ať vylezu, že se mám začít vypravovat dřív, ať to stihnu zjistit - vždyť by to přece šlo, když vstávám tak brzo :D Jojo :-D
:D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama