2. Anglie: Příliš nenápadný mail

22. června 2013 v 0:54 | Anchor |  Myslánka


Povzbuzovací story č. 3 je tu! Protože ji kvůli ztrátě předchozího textu píšu znovu, doufám, že bude stát za to :) Račte si počíst o tom, jak jsem jela bez holek ze třídy podruhé do Anglie (se školou), i když tomu okolnosti moc nenasvědčovaly. :)

Jako každé (asi) čtvrteční ráno

Fakt že jo, trefila jsem se v odhadu! :D
Přesněji se jednalo o čtvrtek 6. 12. 2012,
jak jsem nyní (20. 3. 2016) zjistila díky tomu, že si furt dělám miliardu screenů všeho
(a pak mrzutě pracně projíždím hromadu fotek, než se dostanu k něčemu, co zrovna potřebuju :D)


Můj exkluzivní příspěvek na slovenskou harrypotterovskou stránku Priori-Incantatem.sk,
kde jsem nejvíc kralovala v této době :D

tentokrát ovšem okořeněné vidinou nedalekých Vánoc, se k nám dovalila paní profesorka angličtiny, že se jako bude vyučovat. Taky že ano, anglická slovíčka létala všude po třídě, odrážela se od lavic, stropu, stěn, podlahy, tabule a bohužel i od našich hlav. Když míra nepozornosti a otrávenosti klesla pod průměr, najednou si paní profesorka postěžovala, jak jí je líto, že nemůže jet na další zájezd, protože spolupořádala minulý a tento bude moc brzo. V tu ránu všichni studenti zpozorněli. :D


Za pár minut poté jsme už věděli, že cílem této návštěvy Anglie, konající se v dubnu 2013, bude trávení co nejvíce času v Londýně s odskočením do Bathu, Stratfordu a Leavesdenských studií na výstavu The Making of Harry Potter! :D To bylo něco pro mě! Sice se mi povedlo své HP šílenství zkrotit po zhlédnutí posledního filmu, ale při představě vidění Velké síně na vlastní oči se u mě opět projevilo v plné síle :D Bohužel Enloan se do Anglie znovu nechtělo a ani zbytek holčičí části třídy se moc netvářil. Trochu jsem znejistěla, ale po té, co nej kámoška kývla, že se doma teda zeptá, uklidnila jsem se a dala se do poctivého vymýšlení argumentů pro rodiče.

Příprava se naštěstí vyplatila a po chvíli rokování v rodinném kruhu jsem se už mohla radovat z mailu, kterým mě mamka přihlásila. :) Sice jsem tímto byla už v suchu, ale rozhodla jsem se si to pojistit a odevzdat přihlášku i osobně. Bývala bych tak i udělala, ale vzhledem k tomu, že jsem nemohla najít pořádající paní profesorku (kterou jsem mimochodem znala pouze od vidění a o druhé poznané v primě jsem nevěděla), a ještě jsem se dozvěděla, že Enloan s konečnou platností nemůže, vykašlala jsem se na to a spoléhala jen na mail. Chyba.


Jen co se člověk nadál, už tu byl leden a s ním i seznam účastníků zájezdu a náhradníků, připíchnutý na nástěnce. Musím zklamat ty, kteří se domnívají, že mé jméno na něm bylo také. Málem to se mnou šlehlo, protože vidět studia, kde se točil Harry Potter, bylo jedním z mých největších přání. Možná byste mě v té chvíli zjištění měli vidět, pobavili byste se tím výrazem. :D Takovou třešničkou na dortu k tomu nešťastnému dni bylo ještě ujetí autobusu, takže jsem se musela domů vláčet po svých. :D Stále jsem ale úplně nevěřila, že se to skutečně stalo a já do Anglie nepojedu.


Po pár dnech až měsících :D se opět na scénu vrátila nástěnka a k papíru se seznamem přibyl ještě jeden s datem informativní schůzky. Tak jsem se teda rozhodla, že zkusím své štěstí a zeptám se paní profesorky, jestli bych nemohla být pátou/šestou náhradnicí, protože jak jsem si předtím navzdory své plaché nesmělé povaze uvědomila, to, že bych jela sama, by se dalo už nějak přežít. Sice pravděpodobnost, že svá místa opustí tolik lidí, byla mizivá, ale byla a to bylo hlavní :D

Jak jsem si řekla, tak jsem udělala a za několik otravných vyučovacích hodin jsem už vyklepaně stepovala na schodech, po kterých měly paní profesorky sejít do jídelny, místa setkání. Dlouho nešly, mršky jedny :D Aspoň jsem si ale stačila promyslet, jak je přesně požádám, takže jsem pak byla míň nervózní. Nakonec se přece dovalily a tak mi mohlo být potvrzeno, že mail s přihláškou bohužel zapadl v ostatní poště a ať se nebojím, i když jsem tímto okamžikem xtá náhradnice, mám pořád velkou šanci, že pojedu, protože hodně lidí do doby odjezdu určitě svá místa uvolní - tak to prej normálně chodí. Trochu jsem zapochybovala, jakej lempl by odstoupil, když byl takový super program (z mého pohledu, pochopitelně, nic proti jiným názorům :)), ale do třídy jsem se vracela s nadějí, a tak jsem se dala do vymýšlení různých scénářů, jak bych se mohla dozvědět, že se do Anglie přece jenom podívám.

Světe div se, jeden z nich se skutečně stal, když jedno pondělní odpoledne zaklepala na dveře profesorka s tím, jestli stále chci jet! Málem jsem se radostí po***** :D Náladu mi nezkazila ani následující hodina matiky a to je co říct! :D


Dobře, byla jsem teď vážně přihlášená, ale otázka spolubydlícího zůstávala stále nevyřešená. Kromě mě jeli ještě tři kluci z naší třídy, ale s těmi jsem teda rozhodně být nechtěla. Na druhou schůzku jsem se tím pádem doplížila nervózní, čemuž nepřidalo ani hejno starších podezřelých neznámých děsivě obrovských budoucích spolucestujících :D Tož svalila jsem se ke stolku pro čtyři na straně, sundala pouze židli pro sebe - na co se tahat se zbývajícími, však jsem tu sama, řekla jsem si. No za chvíli si ke mně přisedly 3 holky z vyššího ročníku, a tak mě napadlo, že bych se mohla přestat tvářit jako kakabus, sem tam se usmát a něco i prohodit, což u mě u neznámých lidí nebývá zvykem. :D Takže jsme si mohly pokecat na téma: "jakou bundu si berete s sebou, doufám, že bude už na tu tenkou, protože jsem se v té tlusté minule furt přehřívala, jééé, ty jedeš sama, týjo, to seš odvážná, neboj, ke klukům tě určitě nedá" atd :D, než přišly paní profesorky s tím, že se rozdělení do skupinek vyřeší až v den odjezdu.

Tak jsem se s obavami o budoucnost začala vracet do třídy, když v tom mi někdo zaťukal na rameno. Byla to jedna z těch milých holek a nabídla mi, jestli teda nechci být s nimi! :) To se ví, že jsem souhlasila, no sice se to nakonec bohužel nepovedlo, protože nás profesorky přeházely podle svého, ale šlo to. Teď už zbývalo se jen dočkat dne odjezdu a bylo vymalováno. :)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu? :)

JO!

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. června 2013 v 14:47 | Reagovat

Tak to se máš :) Já byla jen v Londýně, ale chtěla bych si Anglii projet celou...  Je to moje oblíbená země :)

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 22. června 2013 v 19:50 | Reagovat

[1]: Moje taky! :-D Ještě před nějakou dobou jsem snila o tom, že se tam i přestěhuju, ale pak jsem si u jednoho článku uvědomila, že bych se svou (ne)znalostí jazyka asi daleko nedošla :D

3 Lukáš Lukáš | Web | 24. června 2013 v 7:16 | Reagovat

[1]: jenom že to není zadarmo (jak se tak říká).

Moje oblíbená země je mimojiné Irská republika (no ten ostrov vedle Great Britain) :-)

4 kratkozraka kratkozraka | Web | 25. července 2013 v 13:18 | Reagovat

"Dlouho nešly, mršky jedny" :D :D
Díky za povzbuzení. Zítra to bude týden, co se snažím se cvičit a měla jsem v plánu celý ten proces nějak popsat, ale už to vůbec dělat nemusím, protože jsem zjistila, že to vlastně není až tak neznámé téma. Tak pokud by ses třeba do toho také chtěla pustit, nebo se jen o tom něco dozvědět, úplně ti bude stačit projít si to od all-is-magic, to je vlastně přesně ono, jen když jsem s tím začínala, nevěděla jsem, že už to někdo na blogu popsal. (Takže bych vypsala víceméně to samé, a to mi přijde zbytečné.) A koukám, že se znáte, takže o tom už víš určitě stejně jako já. :)
Tak ať se ti dobře píše, musím najít pokračování, Harryho Pottera jsem dříve také moc zbožňovala. :)

5 Anchor Anchor | E-mail | Web | 7. srpna 2013 v 13:28 | Reagovat

[4]: Já zas děkuju za super komentář! :-D
To seš dobrá, má vůle toho moc nevydržela, dělám všechno možné, jen né to cvičení :D
Děkuju, ať se ti taky dobře píše! :-) A omlouvám se, že reaguju až po takové době :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama