Taková normální přestávka (sloh)

28. června 2013 v 0:54 | Anchor |  Slohové práce atd.
U této slohovky jsem se mimochodem inspirovala jedním "dílem", které jsem v sekundě/tercii napsala pro Enloan do našeho sešitu, určeného na psaní pod lavicí 3:D, aby si měla co přečíst, až se vrátí do školy (byla nemocná). Měla jsem se trefit do reportáže, tak snad to vyšlo :D


"Crrr!" zdravila malá bedýnka ospalé a znuděné studentstvo, kuchařky, obsluhu v kantýně, paní v kanceláři, školníka s rodinou, profesorstvo, ředitele, zástupce a ostatní. Sláva ti, zvonku! Úmorně dlouhá hodina ruského jazyka se právě ráčila s veškerou pompou skončit. Po tomto úžasném okamžiku se všichni obyvatelé této nádherné staré gymnaziální budovy vyhrnuli na četné chodby a následoval obvyklý denní ruch či shon.

Kvůli předchozí nemilé zkušenosti s vyběhnutím ze třídy hned po zvonění a následnou brutální srážkou s davem řítícím se v protisměru, jsem se rozhodla, že se budu loudat v zájmu zachování svého života. A tak jsem se tedy pěkně rozvalila na sesli, nic nedbajíc naštvaného výrazu nejlepší kamarádky, a nechala nadšené stádo odklusat pryč. Až po pár vteřinách klidu jsem se milostivě zvedla a uráčila se naskládat si těch pár sešitů do batohu.


"No jó, no jó, však už jdu," plácla jsem směrem k té druhé holce a hlemýždím tempem se začala ploužit směrem k přeplněné chodbě. Leč co se nestalo? Najednou jsem ucítila, jak mě někdo tlačí rychle dopředu!
"Hejbni kostrou, kámo! Mám ukrutnej hlad a teď je jenom pětiminutovka, takže bych ráda stihla aspoň trochu pojíst!" ozvalo se zezadu.
Zatvářila jsem se děsně zamyšleně, protože mi něco říkalo, že máme průšvih.
"Žádný jídlo, čéče! Píšem z dějáku a nevím jak ty, ale já umím kulové s přehazovačkou!" zděšeně jsem vyvalila oči, když jsem si konečně vzpomněla.
"Ajo, sakryš, ještěže si to zapisuješ! To jsme v háji, co budeme dělat?" zoufalé zahejkání kámošky bylo doprovozeno zakručením břicha.
"Co já vim, každopádně teď se musíme rychle dostat do třídy a šrotit se. Máš všechny učebnice a sešity?" zeptala jsem se, protože se na obzoru objevil mega zámek, značící místo naší skříňky.
"Jó, jó, kdyžtak se podívám k tobě." A tak jsme minuly skladiště našich věcí a konečně dorazily do místnosti, kde jsme měly strávit dalších pětačtyřicet minut.

"Bachááá!" uvítal nás řev a vzápětí i jakési ovoce letící přímo k nám. Radši jsem se rychle sklonila, a tak mě jablko minulo jen o vlásek.
"Headshot?" zadoufala jsem, že spatřím onu chutnou střelu rozpláclou na kámoščiné hlavě, no bohužel.
"Grrr!" vyjádřila se ještě spolužačka k této věci, než nás zase začala pohánět směrem kupředu. Vylovila jsem rychle z kapsy iPod, abych se podívala na čas, a hrůzou jsem zezelenala.
"Minuta!"

Ještě štěstí, že už jsme se doklátily k lavici. Spolusedící mezitím stačila vytáhnout svůj poněkud sešlý sešit dějepisu, kapesníky a sáček s buráky.
"Tumáš," do dvou rozprostřených kapesníků nasypala pár nevylouskaných buráků a jeden z nich mi přistrčila. "Z čeho že to vlastně píšem?"
"Dík, co já vim, třeba z Karla Čtvrtýho, ale co teď budeme dělat? Nenajezený, nenaučený?" začal mě trefovat šlak.
"Holt dostaneme pětku a louskat buráky budeme o hodině," moudře to rozhodla ona dívčina. A jak řekla, tak jsme udělaly. Zazvonil školní zvonec a přestávky byl konec!


To s buráky se zakládá na skutečné události 3:D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu? :)

JO!

Komentáře

1 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 23. května 2015 v 12:34 | Reagovat

Velice zajímavé a výstižné! :D

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 23. května 2015 v 12:49 | Reagovat

[1]: Och, děkuju! :D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama