Srpen 2013

Život, to je, když...

30. srpna 2013 v 5:40 | Anchor |  Zamyšlení
  • si sednete v pátek 13. na připínáček
  • vám někdo sní všechny sladkosti
  • vás jeden profesor vždy načape, když se pokusíte si něco zkontrolovat u sousedky
  • vám dají 2-3 za prezentaci, se kterou jste se patlali jako blázen
  • vám označí dle vás nejkrásnější místo na světě za zlé a hnusné (viď, Enloan ;))
  • vám dopíše propiska na začátku školní slohovky
  • dostanete blackout před testem/zkoušením/slohovkou
  • nechtíc třísknete s vínem o schody
  • se vám nějak nepřímo daří ničit elektroniku
  • hodíte tlamu na plavečáku a je z toho modřina jako Brno

  • předvádíte profesora a on vám stojí za zády
  • nemůžete najít nabíječku, jedno místo zkontrolujete třikrát a pak tam hrábne vaše máma a má ji
  • trefíte míčem kohouta
  • na vás vyleze z křoví slepýš
  • rozšlápnete v kuchyni chrobáka
  • si v noci jako malí hrajete s hračkami a rodiče vás pak mezi nimi najdou spát
  • vám prohodí kufry
  • vám v předsíni spadne květináč, když píšete o tom, jak jste slyšeli na půdě kroky
  • najdete ve skříni dárky pro sebe k Vánocům
  • vás odhlásí blog, když píšete o tom, jak jste o věnečku (poslední hodina tanečních) na balkóně zahlédli člověka, který vypadal ÚPLNĚ jako Babiš

  • spadnete o věnečku na zadek při závěrečném bouchnutí muzikanta do bubnů
  • vyjedete výtahem v jednom nejmenovaném nákupním centru do 1. patra, ale ve skutečnosti se nějakým způsobem dostanete do 2.
  • k vám přijde podvodník
  • vejdete někam, zrovna vypadne proud a dlouho nejde nahodit
  • se vám několikrát sama pouští elektrická podložka pod nohy
  • objevíte úžasné písničky od jednoho skladatele, stáhnete si je a za pár dnů se začnete mordovat s vytvořením videa s nimi a ještě toho tvořivého dne minimálně 2 z těch skladeb zahrají na ČT24 jako doprovod k nějaké reportáži o lázeňství
  • se domluvíte s kamarádkou, že si večer budete psát maily, a zrovna vám ten den jede internet děsně pomalu + jediná stránka, kterou nejde ani po hodně pokusech aspoň trochu načíst, je právě váš email
  • se vaše jiná kamarádka moc netváří, když jí popisujete něco dle vás vtipného
  • se vám sám od sebe převrhne koš
  • vám podruhé zmizí desky s protokoly z biologie a tentokrát to vypadá, že už definitivně (poprvé jste je po dlouhé době našli na dně batohu precizně vytvarované do harmoniky, což se naštěstí celkem podařilo napravit několikadenním lisováním)
  • při vysávání drobků z klávesnice nechtěně vysajete písmeno S (ještě štěstí, že to byl ten 2. zavirovaný komp, a tedy nevyužívaný, i když teď už byl zázračně uzdraven, pochopitelně ne fyzicky, ztracené tlačítko ani nebylo zkoušeno hledat)
  • když se všem před očima na tanečních přerazíte o židli
  • když se při vystupování z autobusu zachytíte neplánovaně ramenem o dveře
  • se vám začne ze stropu snášet pavouk přímo doprostřed hlavy

Ale život, to je i když...
  • si stoupnete kus od veřejného klavíru na náměstí, ale nevidíte na něj, někdo si k němu hned sedne a jen co pomyslíte na jednu skladbu, začne ji hrát

Život je skvělý, když...

Život je dar.
A je zadarmo!
Tak si ho užijme :)

Podivná ženská (sloh)

22. srpna 2013 v 5:40 | Anchor |  Slohové práce atd.
Toto ráčí být snad mou nejčerstvější prací, dělanou v červnu. Jo a za ten nadpis vyprávění (Podivná ženská) jsem připsala svůj podpis, takže to pak vypadalo dost vtipně. XD Škoda, že jsem nelenila a začala psát na nový papír, možná bych dostala plusbody a místo dvojky za pravopis (ach, ty čárky O.o) bych dostala jedničku :D No nic, co bych zdržovala, text si můžete užít na vlastní riziko už za tři...
Dva...
Jedna...
Teď! :)


Jako každé ráno směřovaly kroky Helen Marlowové od zastávky autobusu k velké prosklené budově, místu pracoviště. Už si ani nepamatovala, kdy naposledy se tam těšila. Opět přestala věnovat okolí moc pozornosti, pouze se snažila co nejrychleji se dostat do kanceláře, a tak jí unikla celkem zábavná podívaná na malou nervózně se rozhlížející ženušku v podivných potrhaných šatech. Ještě pár minut se ta osoba dívala po kolemjdoucích, než konečně zaostřila na procházející Helen a s radostným výkřikem jí vstoupila do cesty.

Jak to u nás chodí aneb vyprávění, které se nakonec neodevzdalo

15. srpna 2013 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Vzhledem k tomu, že bohužel jsem zatím stále docela závislá na názoru druhých, tak byl tento text, původně zamýšlený k odevzdání profesorovi, schován do šuplíku, jelikož se o něm Enloan nevyjádřila vysloveně nadšeně. :D Tož to se nemůže zařadit mezi čistokrevné slohy, navíc je podle skutečné události, takže ho dávám do Myslánky. :D


Byl to krásný nedělní večer, skoro spíš noc, jako obvykle. Anchor spokojeně seděla na posteli, kolem sebe poházené nejrůznější knížky, časopisy, papíry a na polštáři trůnil notebook. Miska se sladkostmi samozřejmě nechyběla. Tato idyla byla vzápětí bohužel narušena příchodem malé brýlaté ženušky.

"Anchorko, koukej mi podat tu žákovskou, říkám ti to už popáté," spustila na nebohou dcerku. "Že já ti vypnu internet!"
"No jó, no jó, však už jdu," naše hrdinka nevrle na to a kupodivu se opravdu začala přesouvat ke kraji postele, když tu jí něco zahrálo na počítači. Nerozhodně se zastavila. Ovšem po pohledu, který na ni mamka vrhla, radši honem odpelášila k žlutočerné odrbané věci, nazývající sebe sama hrdě už pátým rokem školním batohem. Když splnila svou povinnost, napadlo ji, že by mohla zjistit testy na příští týden. Jak si řekla, tak udělala a za chvíli už mohla zblednout hrůzou při pohledu do diáře.

Pan Dechovka a jiní týpci

11. srpna 2013 v 15:40 | Anchor |  Zábava
A mám tu ještě jeden článek, týkající se tohoto tématu! Tentokrát se můžete těšit na charakteristiky pánů řidičů, se kterými je jízda opravdu zážitek. Schválně nepovím, kde se vyskytují, protože by bylo velice nepříjemné, kdyby nějakou blíže nespecifikovanou (:D) náhodou narazili na tento výkvět moudrosti a poznali se. I když kdo by se v tomto nepoznal. Ještěže tu nezveřejňuju své pravé jméno! :D


Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám představila již v nadpisu zmíněného Pana Dechovku!
Tento člobrda se vyznačuje pivním břuchem a halasným hlasem. Obvykle jej můžete spatřit, jak si v dobré náladě píská za volantem do rytmu svých oblíbených dechových písní. Jen občas přelaďuje na rádio Beat, či co. Své trylky neumlčuje, ani když přistupují noví cestující a zdraví. Oblíbenou kratochvílí ráčí být sáhodlouhá diskuze s babkou ze stánku, zrovna když spěcháte. Vyznačuje se také robustní zadnicí, tak tak napasovanou do uniformy, kterou moc rád ukazuje celému autobusu, když se pro něco velice shýbá.

Hororová kraksna

7. srpna 2013 v 21:20 | Anchor |  Myslánka
Už je to nějaký ten pátek od chvíle, kdy se tohle stalo, díkybohu. Stály jsme tehdy jako obvykle s mamkou na zastávce, netrpělivě vyhlížejíc opožděný autobus. Křoví nám dělalo pár také nedočkavých sousedů, převážně důchodců. Ostatně kdo jiný by žil na tak zapadlém okraji města, který ani lidé od Googlu nezmapovali. Téměř letní horko na náladě nepřidávalo.

Tu se konečně na obzoru objevil přibližující se objekt, pravděpodobně větší jak auto. Zajásali jsme, poněvadž spasení se blížilo. (:D) A opravdu, kýžený dopravní prostředek si to přihasil k nám, leč nezastavil a pokračoval dále ve své spanilé jízdě. Čekala jej totiž ladná otočka kolem jistého objezdu, prý kruhového, ale vypadá teda rozhodně jinak.

Dveře postarší kraksny, patřící spíše do muzea než na silnici, se po chvíli pracného zastavování (pravděpodobně nefunkční brzdy) se zaskřípěním otevřely a odhalily malého nevlídně se tvářícího hejhulu za volantem. Mezi osazenstvem zastávky proběhla tichá pře o to, kdo přistoupí k dědkovi jako první. Nebýt nepřipravené karty, kvůli které jsem se velice začala přehrabovat v batohu, prohrála bych já. Takhle musela naši výpravu začít jedna bělovlasá paní s hůlkou. Zbytek se úspěšně nasáčkoval také a rodeo tak mohlo začít.

Ellen válí!

7. srpna 2013 v 15:42 | Anchor |  Zábava
Dobře, původně jsem plánovala, že něco spatlám na téma týdne nebo konečně dodělám jeden článek, ale ne. Včera jsem čistou náhodou narazila na skvělá videa Ellen DeGeneres a vzhledem k tomu, že jsem se u nich fakt mlátila smíchy, jdu vám je doporučit! :)


Pokud ji ještě neznáte, je to slavná americká moderátorka mající vlastní show, kam si zve celebrity. Klídek, neptá se jich jenom na samé blbosti, dokonce je tak oprsklá, že jim provádí všelijaké ptákoviny. 3:D

Úplné předělání článku v učebnici (takže v podstatě taky sloh)

3. srpna 2013 v 0:54 | Anchor |  Slohové práce atd.
Ani nevím, jaký útvar to měl být (a to je to docela čerstvé), takže na to můžete přijít sami. :)


To si jednou naše famílie vyrazila na túru po nejbližších hradech a zámcích. Po celodenním putování jsme vysílení a vyhladovělí zatoužili po občerstvení, a tak jsme se otočili směrem k jakémusi malému neznámému městečku. Až jsme tam konečně dorazili, zeptali jsme se tedy na cestu k hostinci. Protože nám dobře poradili, mohli jsme se už po pár minutách rozvalovat na židlích ve velké čtvercové místnosti. Naštěstí se mi podařilo ukořistit místo u okna, takže mamka si musela sednout blíže ke kamnům.

Poté, co jsme se výtečně najedli, nás hlava rodiny donutila prozkoumat okolí. Hned za hostincem se rozprostírala zahrada a pod ní ležel potok, u kterého jsem se zašila, abych nemusela lézt na kopec ke kapličce. No hned jak jsem osaměla, začala jsem se bát, protože všude bylo ticho a mně hned naskočily hrůzostrašné představy o krvelačných vrazích. Právě proto jsem si dostatečně neužila krásu zapadajícího slunce a celou dobu do příchodu rodičů jsem strávila schovaná na stromě.