Podivná ženská (sloh)

22. srpna 2013 v 5:40 | Anchor |  Slohové práce atd.
Toto ráčí být snad mou nejčerstvější prací, dělanou v červnu. Jo a za ten nadpis vyprávění (Podivná ženská) jsem připsala svůj podpis, takže to pak vypadalo dost vtipně. XD Škoda, že jsem nelenila a začala psát na nový papír, možná bych dostala plusbody a místo dvojky za pravopis (ach, ty čárky O.o) bych dostala jedničku :D No nic, co bych zdržovala, text si můžete užít na vlastní riziko už za tři...
Dva...
Jedna...
Teď! :)


Jako každé ráno směřovaly kroky Helen Marlowové od zastávky autobusu k velké prosklené budově, místu pracoviště. Už si ani nepamatovala, kdy naposledy se tam těšila. Opět přestala věnovat okolí moc pozornosti, pouze se snažila co nejrychleji se dostat do kanceláře, a tak jí unikla celkem zábavná podívaná na malou nervózně se rozhlížející ženušku v podivných potrhaných šatech. Ještě pár minut se ta osoba dívala po kolemjdoucích, než konečně zaostřila na procházející Helen a s radostným výkřikem jí vstoupila do cesty.


"Děvuška, prosím, vy pomohla minjá?" nečekala na odpověď naší překvapené hrdinky a rovnou ji popadla za ruku. "Vy znala cestu na Courton Road? Tam můj bratr. Vy dovedla minjá tam?" s očima plnýma naděje na Helen zabrejlila, které nezbylo nic než kývnout. Byla zvědavá, jak šéfovi vysvětlí svůj pozdní příchod. Toto asi bude ještě zajímavý den.

Vydala se tedy doprava, místo toho, aby přešla silnici a rovnou za nosem zamířila vstříc pohodlnému křeslu, a nespokojeně zavrtěla rukou. Ta paní se jí držela nějak pevně. Neušly ani pár kroků a neznámá se zastavila kvůli vylovení fotky z tašky a zabrebentila cosi rusky. Omluvně na Helen zamrkala.
"Tohle Andrej, on ten bratr. On šéf velká firma, úspěšný a bohatý," pyšně se dala do vyprávění, až se Helen nechtělo jejím slovům věřit. Co by to bylo za člověka, aby si sám užíval majetku a nechal vlastní sestru chodit v tomhle?
"A jakou firmu že to vede?" předstírala zájem, zrychlila krok a nenápadně se pokusila vyprostit ruku z ocelového sevření. Žena dělala, že neslyší, místo toho zmařila její snahu, když přeručkovala trochu výš a chytla se ještě pevněji. Když došly na roh Hellingtonova náměstí, blízko cíle cesty, najednou se ohlédla a zbledla.

"Rychle pryč!" zasípala zděšeně a pokusila se ji odvléct dál od silnice, ale pozdě. Přibrzdilo vedle nich auto se zapnutou houkačkou a z něj vyskočili dva muži v uniformách.
"To by stačilo, paní Vasilyevová, teď pěkně pojedete s námi."
"Nikdy!" zařvala, vytáhla z tašky zbraň a přiložila ji Helen k hlavě. Ta si připadala jako ve špatném snu. Srdce jí zděšením vylétlo až do krku a proklínala se, že té ženě nezdrhla už na začátku. Pomyslela na všechno, o co přijde, když teď zemře.
"Ale, ale, snad byste nám tady nechtěla zahrát napínavou scénku? Do pravého dramatu to má ještě hodně daleko," ušklíbl se jeden z pánů.
Helen nevěřila vlastním uším. Ta babizna na ni mířila pistolí a ten chlápek ji ještě provokoval!
Ženština zařvala, zabořila nehty do ruky Helen a skutečně vystřelila.

Ale co to? Ze zbraně nevyšla žádná střela, i přes opětovné mačkání spouště! Vycítila šanci na svou záchranu, kopla podpatkem ženštinu do nohy a rychle se rozběhla schovat za muže. Paní Vasilyevová mezitím odhodila nenabitou zbraň a vzteky znovu zaječela. Menší a silnější z policistů jí spokojeně šel nasadit pouta a naložit do vozu. Ten druhý se s úsměvem otočil na stále vyděšenou Helen.
"Antonia Vasilyevová dnes utekla z ústavu pro nebezpečné delikventy. Doufám, že vás moc neobtěžovala a nebudete kvůli ní mít noční můry. Myslím, že toto bude stačit na to, aby dostala celu s 24-hodinovou ostrahou, pokud budete ochotná vše dosvědčit.
"A-ano, samozřejmě, ale…" zablekotala a nejistě si popotáhla sukni.
"Váš šéf bude jistě hrdý, že s pomocí jeho zaměstnankyně jsme mohli chytit nebezpečného člověka. Nyní prosím pojeďte s námi na stanici, ať vše sepíšeme."

Přikývla tedy, sice nechápala, jak se policista mohl z jejího plácání dovtípit, na co myslela, no poslušně odkráčela k autu. Nechala si otevřít dveře, naposledy se rozhlédla po místě činu a konečně celá vykolejená nastoupila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu? :)

JO!

Komentáře

1 The Wall The Wall | Web | 26. srpna 2013 v 13:24 | Reagovat

Zeď ti blahopřeje! Tvůj blog se stal oficiální cihlou!

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 26. srpna 2013 v 14:15 | Reagovat

[1]: Sláááva! :-D Děkuju za zcihelnatění :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama