Vypíchnu Voldymu vobě voči! (soutěž Setkání s literární postavou)

22. září 2013 v 21:33 | Anchor |  Slohové práce atd.
Je mrazivého 21. prosince 2011 a společně se spolužáky jako obvykle kysnu ve třídě. Po zhlédnutí posledního filmu o Harry Potterovi společně s hlasitým komentováním každé věty herců mi vyhládlo a jako vhodný prostředek k doplnění sil se ukázala Enloanina zdravá svačina. Leč tentokrát mi plátek okurky nechce dát zadarmo - musím vymyslet zajímavější konec Voldemorta, což se ukáže jako né příliš šťastné. Proč? To se můžete dočíst níže. :)


Po chvíli váhání, jestli použít hrubou sílu, jsem radši na návrh kývla. Enloan se ke mně tedy naklonila, nevnímajíc zuřivou pravítkovou bitvu za námi, no krabičku s chutným obsahem držela v bezpečné vzdálenosti.

"Pche, Expelliarmus, to je toho," odmlčela jsem se a ležérně uhnula vrženému ohryzku od jablka. "Já bejt Harry, sešlu na Ty-víš-koho Imperio a dám mu za úkol splnit pár příkladů ze včerejšího testu z matiky. Toho by hnedka kleplo."
Kámoška uznale nakrčila nos při této vizi, ale nakonec zavrtěla hlavou. "Víc!"
Zklamaně jsem protáhla obličej a toužebně zašilhala po odpíraných plátcích okurky. "Ale dyk je to krutý dost, nebuď škrt a poděl se, šak za chvíli zvoní," zkusila jsem to a děsně nenápadně začala posunovat ruku k cíli.
Dočkala jsem se leda plácance. "Jedeš! Hustší konec padoucha, nebo nic!"

Zamyšleně jsem se podrbala na hlavě, no naštěstí mě přeci jenom ještě něco napadlo.
"Být Nevillem a třímat Nebelvírův meč, nadělám s ním z hada Naginiho sekanou, né jenom jeden trapnej máchanec. Vypíchnu Voldymu vobě voči a donutím jeho přívržence tancovat break dance!" nadšeně jsem práskla do stolu.

To už konečně zabralo. Leč než jsem se stačila dočkat zdravé odměny, znenadání se zablesklo a před lavicí se objevil pořádně nakrknutý vytáhlý plešoun v hábitu. Kouzlo, díky kterému se mohl kdokoliv ze Smrtijedů přemístit přímo k vysloviteli jména Pána zla, evidentně fungovalo a my měli to štěstí rovnou na samotného Lorda.

Celá třída zděšeně sledovala, jak pomalu napřahuje hůlku. I ta bitva s pomůckami ustala.
"Tvl, pomóóóc! Zachraň se, kdo můžeš!" vypískla jsem, jen co jsem se vzpamatovala, popadla učebnici fyziky a hodila ji po něm. Všechny předchozí chvástavé řeči byly zapomenuty a já se za zvuku Voldyho nadávek vyřítila ke dveřím, div jsem se nepřerazila.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lizzie Lizzie | 23. září 2013 v 21:12 | Reagovat

Ani nevím, co k tomu říct,smíchy jsem se válela pod stolem:DD bylo to originální a vtipně napsaný

2 Cassie Cassie | Web | 24. září 2013 v 2:47 | Reagovat

Pobavilo :-D Super námět a vtipně sepsáno :-D A chtěla bych vidět nadávajícího Voldyho :-D

3 Anchor Anchor | E-mail | Web | 24. září 2013 v 18:57 | Reagovat

[1]: [2]: Děkuju, to jsem ráda, že tento pavýtvor splnil svůj účel :-D

4 Lucka526 Lucka526 | Web | 26. září 2013 v 23:02 | Reagovat

Něco mi to připomíná... :D
Každopádně pobavilo! :-D

5 Anchor Anchor | E-mail | Web | 28. září 2013 v 13:42 | Reagovat

[4]: Dík! :-D Připomíná? Sakra? :D Ale tohle je čistě můj nový výtvor, fakt! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama