Jsem stará - chodím do tanečních aneb Popis 1. hodiny

4. října 2013 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Ach ano, záživné to téma! :D Jako snad každé holky se mě mělo někdy v životě týkat, jenže pořád bylo tak daleko, že jsem si úplně neuvědomovala, že vážně ty střevíčky jednou nazuju. A dnes, v době začátku psaní tohoto článku, se tak vážně stalo!


Začalo to minulý rok v kvartě, když kdosi přišel s návrhem, že si půjdeme jako třída trsnout. Všichni byli nadšení, no já teda moc ne, poněvadž jsem nechtěla tančit se spolužáky a přišlo mi, že to bude moc brzo. Ale jiná možnost navštívení tanečních kurzů se nejevila, a tak jsem teda taky kývla. Naštěstí se však okolnosti vyvrbily z mého neinformovaného pohledu jinak, než bylo naplánováno, tož jsem si oddechla, že pro ten rok mám od toho klid.

Pak přišel tento školní rok a s ním i jedna vysmátá spolužačka, která se vytasila s tím, že taneční máme hned v pátek. A jéje. No mlhavě jsem si vzpomínala, že jsem asi něco kolem toho platila, takže jsem se po počátečním vyděšení zase pěkně trochu uklidnila a šla s rodiči pro šaty. Chyba lávky, jak jsem se později dověděla, všichni odevzdávali určitý finanční obnos kdesi v háji ve městě, a ještě k tomu dostali kartu (kvůli prokázání totožnosti :D), a tak jsem měla průšvih, neboť se nic takového zatím neschovávalo v mé peněžence.


Jenže tehdy opět nastoupila na scénu má mamka a hrdinně se dala do napravování situace přes mail i telefon, takže jsme mohly už příští den stepovat před sídlem taneční školy ***. Až jsme se konečně dovalily (poprvé jsme radši nakonec odešly, protože bylo moc brzo), přivítala nás rovnou sama učitelka tance osobně. Zatímco si spolu povídaly a řešily ještě něco ohledně míst v kulturáku, já se stačila vyděsit kousků jednoho chlápka, který se tam začal exhibovat na parketu před zrcadlem, div si nohy nevykloubil. :D Páč jsme nikde předtím nemohly najít vhodné a cenově příznivé boty, moudře jsme se rozhodly speciální pořídit tam a dobře jsme udělaly, i když u pravého střevíce by nezaškodilo, kdyby šel víc utáhnout.


No než se člověk nadál, byl tu už den D a s ním i otravné vyučování, během kterého jsem se pokusila zjistit, co si berou kámošky na sebe, abych nebyla se svými docela jednoduchými šaty po kolena jak dežo. Teda moc mi holky neřekly, tak jsem se jim za to nezmínila (popravdě zapomněla jsem :D), že kromě nás tam bude třikrát tolik dalších tancechtivých lidí.

Po přežití příliš mnoha hodin v ústavu jsem se nechala odvézt do přechodného bydliště (na našem domku se staví), kde jsem se vykašlala na vlasy, chvíli strávila (ne)úspěšným uklidňováním se, narvala mamčino psaníčko svými věcmi, protože vlastním jsem jaksi nedisponovala, a nakonec vklouzla do společenského hávu a jelo se zpátky.

Před kulturák jsme dorazili bohužel moc brzo (vždyť si to taky táta krosil po dálnici nejvyšší rychlostí), takže jsem měla další chvíli na nervování se a pokukování po vystupujících budoucích spolutrsatelech. Až odtikala určená minuta, konečně jsem se né zrovna nadšeně zvedla, vypotácela se ven a zmizela v budově. To, že by tátu kvůli ne zrovna slavnostnímu oblečení nepustili dovnitř, se mi i hodilo do krámu, protože mě tím pádem neměl kdo fotit. 3:D Společně s mamkou jsem se dobelhala do takové předsíně, či jak to nazvat, kde se srocovali ostatní, a podařilo se mi objevit Enloan, která si zahrála na profesionálního trolla, když si vzala něco jiného, než mi dopoledne nakukala. :D

Tak jsme teda všelijak zabili zbývající půlhodinku a už jsme se začali dělit na holky a kluky a řadit se k slavnostnímu vstupu do sálu. Tam jsem potkala bývalé spolužáky ze základky. No jen co jsme se zdárně doklouzali okolo pódia k protější stěně (podruhé už se to tak úspěšně nepodařilo, ještěže jsem se stačila chytnout sukně jiné kámošky, jejíž šaty mimochodem nebyly na ramínka :D), napochodoval si to na scénu i mistr se ženou a začalo se. Nejdřív povídali něco o tom, jak mají příslušníci opačného pohlaví správně vyzvat holku k tanci a co ta má odpovědět, jak se máme do sebe zavěsit a co to znamená korzovat (chodit zavěšení do sebe pomalu dokolečka). Pak se šlo na věc a byli nám vybráni partneři podle toho, jak jsme stáli, no já to naštěstí i vychytala, páč jsem včas vytušila, kdo by na mě zbyl, a zdrhla za jednu spolužačku, která na to snad za ten víkend zapomene. O:D

Po velkolepém promenádování už následovala vážně výuka tance, tentokrát waltzu, což je pro holku krok levou nohou dozadu, pravou do strany, přísun, pravou dopředu, levou do strany, přísun a tak stále dokolečka. :D Kupodivu se mi to podařilo pochopit, ale nervozita přišla se zadaným pohledem jinam než na zem na nohy a menší problémy přišly s (ne)povolováním postoje, který nám upravil dokonce sám mistr, páč jsme byli uprostřed parketu. :D Toto bylo docela super a vzhledem k tomu, že jsme takto zaplácali vyměřenou hodinu, následovala přestávka. Radím vám dobře, poproste předtím rodiče, aby na vás čekali s pitím s ledem, budete to fakt potřebovat! O.o

Tu však neočekávaně brzo zazvonilo na druhou hodinu, což překazilo plány některým lidem hrnoucím se na poslední chvíli na WC. Už podruhé jsem vyfasovala spolužáka, tentokrát jiného, který měl smůlu, poněvadž celou dobu jsme poslouchali poučování o etiketě (co se má nosit a co ne s názornými ukázkami na instruktorech, což bylo pár lidí, kteří tyto kurzy už absolvovali), muhehe! Poté nás šli učit nejdřív samostatně jive, jenž vám radši ani popisovat nebudu :D, za nějakou dobu škobrtání o vlastní nohy (dělám si srandu, docela nám to šlo) byla dámská volenka, kterou jsem *** na celé čáře, protože jsem se styděla oslovit ty pěkné kluky a u zbytku jsem to nezkoušela, no prostě jsem si musela jít sednout, páč bylo víc holek.

Tak jsem si tam dřepěla naštěstí ještě se zhruba třemi nešťastlivkyněmi a sledovala, jak jeden pár tančil jinak než druhý, ani diktování kroků učiteli nepomáhalo. :D Po snad nekonečné době zavelela vrchnost k střídání, tentokrát pod taktovkou opačného pohlaví, já se rychle zvedla a už si to k nám přihasil jeden z instruktorů, hned přímo na mě jestli prej smí prosit. :D Tak jsem z toho byla v šoku, že jsem asi odpověděla pěknou kravinu, stejně jako na rozloučení. Pak už bylo finito, akorát mátí mě zdrhla hledat a nestála na místě domluveného srazu, ale naštěstí jsem si jí všimla na schodech a i když jsem na ni párkrát zavolala, musela jsem ji doběhnout, no to se ostatní určitě pobavili. :D


Menší rady po druhé hodině tanečních:
  • Raději si už "naučené" tance vždycky předem zopakujte, nebo z toho po zkoušení dalších budete na konci hodiny úplně mišuge
  • Vyberte si zatraceně dobré boty, jinak nepřežijete
  • Nějak si zařiďte, aby bylo kluků víc jak holek
  • Snažte se nepropadat depresi, když uvidíte tančit mistry :D
  • BACHA NA KLUZKOU PODLAHU!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama