Listopad 2013

Upravené 30 Days Meme - 2. část

29. listopadu 2013 v 5:40 | Anchor |  Anchor
A máme tu další část zkráceného 30 Days Meme Challenge! Předchozí můžete najít zde. :)


8. den - Jaká doufáš, že bude tvá budoucnost
Na tohle jsem v podstatě odpověděla už v minulém díle hned pod první otázkou. Až na to, že tady se výslovně nepíše, jak dalekou budoucností se mám zaobírat. :D Takže co ta blízká?

Jako první mě napadá, že zvládnu všechny testy i ranní vstávání a komunikaci se spolužáky. Kromě toho do ní zařazuju návštěvu Enloan a blbnutí s druhou kámoškou, asi i setkání s Vejškovkou a hlavně další poznávací zájezd do cizí země! O vlásek mi v březnu kvůli sundávání rovnátek utekla Vídeň a nedávno Berlín, tak si to ráda vynahradím, pokud rodiče nebudou proti. O:D V nabídce je totiž návštěva znovu Velké Británie a země žabožroutů, no pokud bych si musela vybrat, asi by to vyhrála ta Francie. Sice jaksi neumím ani ťuk jejich jazykem, zatím nevím, s kým bych jela, a prej už byl konec podávání přihlášek, ale když první věc nevadila při výletě do Drážďan a zbývající při druhé návštěvě VB, tak co. Tož tímto do své blízké budoucnosti přihazuju první výlet do Paříže a třetí do Anglie, které není nikdy dost. :D Ještě se objeví vhodný taneční partner do pokračovacích, páč mě trsání docela chytlo, přestěhuju se zpátky domů a zažiju spoustu super věcí. Aha, jsem to vyřešila :D

Harry Potter a Relikvie smrti – část II.

22. listopadu 2013 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Ó, ano, i já byla na tomto slavném filmu kdysi dávno s kamarádkou Vejškovkou v kině. A protože HP série má v mém světě výsadní místo, nechte mé třináctileté já, ať vám o tom dni 14. 7. 2011 něco povykládá, a mé šestnáctileté já, ať k tomu něco kdyžtak doplní :)


Kvůli těmto dvěma hodinám jsem byla tak nervózní, že jsem od začátku prázdnin nemohla spát. Nejhůř jsem snášela skutečnost, že nemáme rezervované lístky (v naší úžasné promítací budově právě instalovali 3D) a že nemám speciální brejle - ty z Reflexu se nepočítají, protože jsou vadné. Kvůli tomu jsem musela obětovat pár hodin, své nebohé nervy a mamku. :D

Když mi konečně přišla SMS někdy po poledni od poslední jmenované osoby, že všechno má, hodně se mi ulevilo. Znamenalo to, že nebudu muset hodinu nebo dvě trčet před kinem ve snaze ukořistit nějaké lístečky na poslední chvilku. V tuto chvíli jsem se nalézala stále v košili u kompu, datlujíc radostnou zprávu mé drahé kámošce spolučumitelce na Facebooku. No co, nebudu zdržovat, po sáhodlouhém úspěšném čekání na hrdinnou osobu jsem se vydala ze sebe udělat "lepší" já a málem nestihla bus.

Strašidelná půda

15. listopadu 2013 v 5:40 | Anchor |  Slohové práce atd.
Tak tohle jsme s kámoškou vyplodily v létě na farmě po tom zážitku s duchem. :D Teda spíš já v době její nepozornosti sebrala noťas a pár věcí si poupravila ku obrazu svému. Až jej objevila, zhrozila se a celé dílko byla pevně rozhodnutá smazat, ale zachránila jsem ho, chachá! :D Mělo být hororem, no jaksi se to zvrhlo ještě před mým větším zásahem. Užijte si exkluzivní přepis z kámoščiných "rozepsaných", kam jsem se dostala v podstatě legálně, když mi bylo povoleno smazat na jejím blogu komentář s mým pravým jménem. :D


Byl jednou jeden dům, ve kterém se nalézala i ona tajemná půda. Ten den šla naše hrdinka Jane ze školy se svou kamarádkou Lucindou domů. Ta ji přemluvila, že spolu půjdou na půdu, a tak už za pár vteřin mohly kráčet po starých rozvrzaných schodech směrem nahoru. Otevřely skřípající dveře, ze kterých foukal jemný větřík, páchnoucí zatuchlinou. Naše hrdinky se trochu bály, ale svůj strach překonaly a pokračovaly dál. Na stěně visel portrét Lucindiny praprababičky, která na ně zpoza zaprášeného pavučinami opředeného rámu výhrůžně civěla. Poté se dveře samy od sebe prudce zabouchly s takovou razancí, až z toho spadl ten obraz a roztříštil se na miliony kousků. V tom se ozval zvuk kroků. Vedle Lucindy se objevila ta ženská z portrétu. Popadla ji za haksny a práskla s ní o dveře. Rozgebila se jako magor.

Jane na to překvapeně zírala a nevěděla, co má dělat. Rozběhla se ke schodům, kde zakopla, práskla se do kebule a upadla do bezvědomí. Babka se spokojeně zazubila, ale neuvědomila si, že Lucinda má tuhý kořínek. Už se za jejími zády zvedala a hmátla někam za sebe. Měla štěstí, páč popadla koště. Zaprášené a prožrané od brouků, ale hlavně, že bylo celé. Napřáhla se, že jím dá babce přes držku. Jenže ji jaksi v tom spěchu nenapadlo, že jsou duchové nehmotní, a tak hrozivá zbraň bez následků na zdraví prolítla jejím tělem a s ránou dopadla na prkennou podlahu. Ta to nevydržela, prolomila se a obě kamarádky (Jane se dostala pouze na první schod, takže neunikla) společně zahučely do temných hlubin plných bloudících duší a nemrtvých.

Finýto.

Smysl výuky mateřského jazyka (sloh)

8. listopadu 2013 v 5:40 | Anchor |  Slohové práce atd.
Právě ráčíte poulit oči na zbrusu novou úvahu, přidanou ještě v den napsání, ale zveřejněnou až po snad bezpečné době, aby si náhodou náš pan profesor nemyslel, že jsem ji obšlehla (kdyby to tu náhodou objevil, i když jak by mohl, žejo) :D


Jako správný lenoch jsem nejprve chtěla napsat, že to žádný smysl nemá, ale dobře, pokusím se na něco přijít. Tak zaprvé, jak už bylo správně zmíněno v učebnici, je to naučení se číst a psát. To by to tu vypadalo, kdybychom to neuměli - všichni by nás snadno ošálili, byli bychom odkázáni na (ne)správnou interpretaci ostatních (pokud by zbyl někdo, kdo by vládnul těmito schopnostmi) a historie by se dala falšovat mnohem lépe, protože vyprávění by si mohl každý přibarvovat podle svého. Jako ne že by to nešlo i u písemného projevu, ale v ústním bychom to nemohli až tak dobře porovnávat a rozlišit dobrý zdroj informací od špatného.

2. Anglie: Den 4. - město Bath + noční Londýn

1. listopadu 2013 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Celý pátek nás průvodce vláčel po Bathu, kde jsem byla už minule, takže pro mě nebyl žádným překvapením. Akorát bych si asi měla více dávat pozor na ty baráky, abych za byt Nicolase Cage nepovažovala každý druhý :D (jojo, prej tam někde bydlí, teda může bydlet, pokud se dovalí z Ameriky - hmmm, aha, teď jsem na Googlu zjistila, že to snad v roce 2009 prodal, takže nám oba průvodci kecali! To se těším, až poučím třetího! :D)

Pochopitelně jsme navštívili Roman Baths, kde se mi stala iPoďácká záhada, protože se mezi fotky vnitřku této budovy připletlo video pořízené ráno toho dne, na což jsem samozřejmě přišla až potom. Po prohlídce lázní následoval několikahodinový rozchod, během kterého jsem stačila splašit suvenýr pro Enloan - ubrousky ála 10-ti librovky, které se mi ale moc zalíbily, takže jsem měla s jejich předáním trochu problém. 3:D

(exkluzivní fotka mizerné kvality pořízená na památku při předávání)