Prosinec 2013

Rok 2013

27. prosince 2013 v 5:40 | Anchor |  Roční souhrny
To bychom měli, Silvestr je už zas nějakým podezřelým způsobem skoro tady. Chcete vědět, co se od minulého stalo v mém světě? No, stejnak se to dozvíte. :D


Leden
  • Došla mi věštba z tarotových karet od Adri, která se zmiňuje o tom stěhování, takže jaksi se to plní! :D
  • Nakvašeně jsem musela jít zpátky do školy místo cochcárny v 5. dimenzi, kam jsme se měli po 21. 12. 2012 dostat a ano, to je důležité vědět :D
  • Začala jsem vystavovat své malůvky na Tumblr
  • Už 16. 1. si výše zmíněnou stránku oblíbil nějaký člověk :o

Únor nebyl až na 2 další followery ničím zajímavý

Březen
  • Začaly jsme si spamovat mailové schránky s Enloan (změnila si přezdívku na Eneul, tak bacha! :D)
  • Došla mi jedna moc dobrá knížka a soví taška :)

Volný design - Na vlně

24. prosince 2013 v 5:40 | Anchor |  Designy
Dámy a pánové, prosím, přivítejte můj první volný design = dárek pro vaše blogy! :D



Líbí se vám? Napište si o něj sem do komentářů, nebo na Anchorin@email.cz! :)
Nezapomeňte prosím dodat, jaký nadpis chcete mít v záhlaví.

Zdroj pozadí a z něj vytažených avatarů (oddělovač jsem vytvořila sama, cha! :D)

Popis jednoho prosincového dne, kdy jsem byla na koncertě Lucie Bílé

20. prosince 2013 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Aneb i třetí díl mé zkrácené verze 30 Days Meme! Předchozí najdete v rubrice Anchor :)


10. den - Popiš celý svůj den v heslech
Tůdle hesla ;), spískám to nějak takhle:

6:00 - Budíček! Kupodivu až teď, protože obvykle býval o víc jak půl hodiny dřív. Ostatně jen z části neplatný vtipný popis mé ranní výpravy najdete tady. :)
6:49 - 6:54 - V tuto dobu právě sprintuju na autobus
6:55 - Autobus by měl přijet, obvykle však ještě nějakou tu minutku stojím na zastávce :D

7:13 - Jsem vysypána před ústavem (= školou) :o
7:17 - Koukám se na hodiny na chodbě
7:30 - Dřepím ve třídě a snažím si uvědomit, že žiju, jsem vzhůru a asi mám něco na práci
9:35 - 9:50 - Ráj na Zemi - svačinová přestávka! Bohužel je někdy promrhána šrocením se na testy
(nad tím, jaký je u nás virvál o přestávkách, se můžete pobavit tady :)
11:25 - 11:55 - Největší ráj na Zemi - půlhodinovka! Zatímco ostatní spěchají do jídelny nacpat se divnými blivajzy, my s Enloan si pochutnáváme na výborných svačinách :D Také využitelná ke šprtání
14:20 - Vysvobození - každý normální člověk z naší třídy se div nepřeráží při běhu ze třídy...
14:30 - ...následně i při tom ze školní budovy :D
14:34 - Ještě šup do obchodu pro pečivo

(Konec stereotypu + začátek popisování tohoto konkrétního dne v minulém čase)

Jak jsem skoro 100 km každý den dojížděla a co mi to dalo

13. prosince 2013 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Jak už jsem někde občas zmínila, první tři měsíce tohoto školního roku jsem dojížděla fakt zdaleka, protože se v koupelně a kuchyni prováděly stavební úpravy, takže jsme museli bydlet u babičky. Těch 100 km je pouze vzdálenost odtamtud do školy v místě původního a naštěstí už současného bydliště, a tak jsme s tátou v autě každý den urazili celkem 200 km a každý pátek na taneční téměř 400 km (2 cesty tam a 2 zpátky). :D Teda jak na ta čísla teď koukám, víc si uvědomuju, jak je to moc! :D Mimochodem, to samé si asi zopakuju na jaře, kdy se bude předělávat můj pokoj, a možná v létě, kdy se dá do kupy i obývák.


Vždyť je to ještě daleko aneb Doba před
O tom, že se jednou bude přestavovat domek, jsem věděla už určitě před čtyřmi lety. Neměli jsme totiž v koupelně jednu vymoženost moderní doby, protože bydlíme na úplném kraji města a domky v naší ulici původně sloužily jen pro přečkání poválečné doby, podle čehož také vypadají. Radši nezmíním, co to konkrétně bylo, protože se stydím. :D Takže tehdy rodiče poprvé začali vážně mluvit, že je tato situace neúnosná a měli by s ní konečně něco udělat, nejen kvůli tomu, že by se sousedům jejich nově udělaná část mohla zřítit. Čas úprav zasadili pochopitelně do letních prázdnin a jako přechodné bydliště si vybrali babiččin dům, protože v něm žije sama, hotely jsou drahé a teta, v jejíž pomoc asi nejvíce doufali, umřela.

Jak na nefungující publikování článků

7. prosince 2013 v 19:38 | Anchor |  Návody + rady
Také se po vydání článku chcete zálibně podívat na výsledek na svém blogu a on se tam nezobrazuje? Klid, asi jsem právě přišla na to, jak si aspoň trochu pomoct! :)
  1. Jděte na svůj blog (např. anchorin.blog.cz 3:D)

  2. Za adresu blogu napište /1312


  3. Dejte enter :D

  4. Voila, co jste právě objevili? Ten článek, který se vám jinde než zde v archivu (a v rubrice) nezobrazuje!

  5. Můžete na něj dát odkaz např. do horního volitelného boxu, jako jsem to udělala já, aby jej našli i ostatní blogeři
Hotovo! :)

2. Anglie: Den 5. - muzeum voskových figurín + zevlování v Londýně

6. prosince 2013 v 17:13 | Anchor |  Myslánka
Tento den byl poněkud hektický, protože jsme se museli brzo vypakovat z pokoje, a já ke všemu zaspala budík. Prej jsem řekla Zuzce (jedna ze 2 holek, s nimiž jsem kvůli Náčelníkovi skončila na pokoji), která měla budík nařízený na stejný čas a probrala mě, že chci ještě ležet, ale nic si nepamatuju. :D Každopádně jí se z postele taky dvakrát nechtělo, tož jsme vstaly pozdě všechny, protože ta třetí měla příliš hluboký spánek. Tím byla vyřešena otázka snídaně - nebyl na ni čas, rychle jsem naházela pár věcí do kufru a suvenýry do speciální tašky, což mi naštěstí moc netrvalo, páč si zásadně v hotelích nevybaluju, a odebrala se s nákladem ven. No několikrát jsem stačila zabloudit, než jsem konečně objevila východ, o nalezení výtahu ani nemluvím, a tak jsem se poctivě se vším tahala z druhého patra po takových divných zlovolných schodech. :D Ale dobrý, nakonec jsem si ještě stihla nenávratně vypůjčit z jídelny suché bagety, takže jsem se pak v autobuse mohla nafutrovat.

Jelo se do muzea voskových figurín Madame Tussaud, kde se čekalo šíleně dlouho, než nás konečně pustili dál, abychom si mohli prohlédnout míň figurín, než jsem očekávala. O:D Úspěšně jsem se vyhnula strašidelné sekci, kvůli níž se mi dovnitř moc nechtělo (putovaly mýty o tom, že jí projít prostě musíme), následovalo "oddělení" s osobnostmi, jejichž lepší zevnějšky jsem zatím vídala jen v učebnících dějepisu. :D Poté se lezlo do takového vláčku, projíždějícího kolem hýbajících se nejen loutek, ztvárňujících určité úseky v historii Anglie. Bacha, dívejte se hlavně nalevo a řehtejte se - je tam foťák, tak ať pak nemusíte zděšeně zdrhat od prodejního místa těchto fotek, nad kterým se vaše ksichty budou nějakou dobu skvět na takové velké obrazovce.