Jak jsem skoro 100 km každý den dojížděla a co mi to dalo

13. prosince 2013 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Jak už jsem někde občas zmínila, první tři měsíce tohoto školního roku jsem dojížděla fakt zdaleka, protože se v koupelně a kuchyni prováděly stavební úpravy, takže jsme museli bydlet u babičky. Těch 100 km je pouze vzdálenost odtamtud do školy v místě původního a naštěstí už současného bydliště, a tak jsme s tátou v autě každý den urazili celkem 200 km a každý pátek na taneční téměř 400 km (2 cesty tam a 2 zpátky). :D Teda jak na ta čísla teď koukám, víc si uvědomuju, jak je to moc! :D Mimochodem, to samé si asi zopakuju na jaře, kdy se bude předělávat můj pokoj, a možná v létě, kdy se dá do kupy i obývák.


Vždyť je to ještě daleko aneb Doba před
O tom, že se jednou bude přestavovat domek, jsem věděla už určitě před čtyřmi lety. Neměli jsme totiž v koupelně jednu vymoženost moderní doby, protože bydlíme na úplném kraji města a domky v naší ulici původně sloužily jen pro přečkání poválečné doby, podle čehož také vypadají. Radši nezmíním, co to konkrétně bylo, protože se stydím. :D Takže tehdy rodiče poprvé začali vážně mluvit, že je tato situace neúnosná a měli by s ní konečně něco udělat, nejen kvůli tomu, že by se sousedům jejich nově udělaná část mohla zřítit. Čas úprav zasadili pochopitelně do letních prázdnin a jako přechodné bydliště si vybrali babiččin dům, protože v něm žije sama, hotely jsou drahé a teta, v jejíž pomoc asi nejvíce doufali, umřela.


Až jsem se o jejich plánech dozvěděla, docela jsem se vyděsila, protože můj milý prarodič žije v otřesném zapadákově a rád vaří zajímavá jídla, která chutnají všem kromě mě, a úžasné kuřecí řízky bych asi nemohla mít pořád. :D No i když jsem se nevděčně vztekala, přece jen jsem si na myšlenku stěhování v nejbližší době zvykla. Jenže pak z toho kvůli podlé hospodářské krizi sešlo, následující rok to samé a já se začala posmívat, že dům nikdy přestavovat nebudeme, protože mi zrovna začala poněkud držkatá puberta (naštěstí to už je lepší :D).

Leč tu přišel letošní rok a s ním i rodiče s tím, že letos vážně budeme přestavovat. Haha, strašná sranda, samozřejmě jsem tomu nevěřila. Jenže s koncem minulého školního roku začaly představy nabývat reálnějších obrysů - táta udatně začal obvolávat stavební firmy a mamka začala všude povídat o tom, že před půlí prázdnin se začne. V té chvíli ve mně hrklo, jakože to už vážně asi nastane. :D Po dostání výza (vysvědčení) se ze mě stal ještě větší lenoch, než předtím, což se může zdát nemožné, a během dovolené na farmě jsem zase na všechno spokojeně zapomněla. Jen když mě párkrát osvítilo, připomněla jsem rodičům, že už jaksi jsou prázdniny a možná by se mělo začít, jestli to má být do tohoto školního roku hotové, jako bych jim tím mohla pomoct. Ale ani po přehoupnutí poloviny dvou úžasných měsíců se nic nedělo, dokonce i k jejich konci jsme se z druhé dovolené (tentokrát na Lipně) vraceli domů, takže jsem jaksi už tušila, co mě bude čekat, pokud se s tou rekonstrukcí začne až tehdy.


Tyjo, já fakt sedím u babičky v pokoji a nevypadá to, že bych v neděli jako obvykle odjela aneb Je to tu
Den 22. 8. 2013 je tím, kdy začala nová etapa v historii naší rodiny a našeho domku. To jsem totiž ráno naházela pár věcí do kufru, teda radši víc než pár (cha, teď se mi to vyplatilo), zamávala domečku, lesu za ním, celému městu a né zrovna nadšeně nasedla do auta, které mě odvezlo k babičce. Konec prázdnin proběhl kupodivu docela v pohodě, válela jsem se u počítače jako obvykle a babiččina kuchyně se ukázala být nad očekávání dobrou :D, sem tam jsme šly s kámoškou pokořit světový rekord v rychlé jízdě na bobové dráze (prej jsme jely 59 km/h, ale kdyžtak to bylo určitě 55, tu čárku odlišující 9 od 5 jsem nestačila zahlédnout, protože tabule rychlost ukázala pozdě :D) a občas jsme s mamkou šly okukovat krásy mé rodné a nedaleké Prahy.

Jenže pak to přišlo: 3. září a s ním i první školní den a brutální vstávání v 5:00! Ještě k tomu v kvintě, což je 1. ročník víceletého gymnázia, takže takový oficiální "přechod" na střední školu! Prostě toho bylo hodně nového i bez dojíždění. :D Možná ještě ten den jsem se k tomu dozvěděla, že v pátek toho týdne máme 1. hodinu tanečních (více si o nich můžete přečíst tady, je to vážně sranda) a já neměla šaty, takže jsme s mamkou musely jet shánět takové, které by aspoň nějak vypadaly. Nakonec jsme je vybraly v Praze v Palladiu v obchodě Reserved, nějaké i v tom zapadákově, ale teda ty z Prahy se ukázaly být fakt nejhezčí.

Víc svůj pobyt u babičky asi okecávat nebudu, dodám jen to, jak vtipné bylo chystat se u ní na taneční, hlavně na 2 prodloužené, a ten divný pocit jet v těch šatech po dálnici Prahou :D Jestli někdy budete v podobné situaci, kdy vám cesta trvá přibližně hodinu a půl, rozhodně se proboha fakt začněte vypravovat včas - nikdy nevíte, jestli daleko před vámi nepojedou inteligenti, kteří vytvoří dlouhou vůbec/po centimetrech postupující kolonu jen kvůli tomu, že budou sledovat stroje opravující dálnici/srocení okolo benzínky, v níž vybuchla cisterna/hořící kamion.


To dobré na mém dojíždění
  • měla jsem spoustu času během jízdy na učení nebo na poslouchání písniček
  • bydlela jsem ještě blíž Prahy => párkrát jsme tam zajely (ironické je, že jsme tam kromě šatů, jednoho trika a svetru nic nevybraly)
  • měla jsem čas se trochu uklidnit před tanečními
  • nemusela jsem mýt nádobí, protože jsme přijížděli ze školy pozdě
  • víc jsem si zvykla na babiččinu kuchyni
  • můžu dělat na ostatní dojem, jak jsem moc dojížděla :D
  • mám o čem psát na blog

To né až tak skvělé na mém dojíždění
  • bála jsem se, když jsme měli zpoždění/uvízli jsme v koloně
  • ztratila jsem bůhvíkde sešit s několika svými kresbami
  • někdy jsme přijeli domů pozdě/musela jsem jet vlakem, který přijížděl ještě později (asi kolem půl sedmé)
  • musela jsem vstávat dříve a nepoválela jsem se před tanečními
  • protože tu chci mít méně bodů, nenapíšu už nic :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu? :)

JO!

Komentáře

1 sarush ef sarush ef | Web | 17. prosince 2013 v 13:33 | Reagovat

Zajímavej článek. Jako jo, má to plusy a mínusy,ale přecejen bydlet v místě školy je asi ideální.

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 18. prosince 2013 v 21:55 | Reagovat

[1]: Ó, děkuju! :-) To bych řekla, člověk pak může vstávat až o hodinu později! :D Ale bylo to takové dobrodružství :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama