Věneček a to né ten na hlavu - část 1.

3. ledna 2014 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Jaksi nevím, jestli tento článek mám napsat tak, jak chci, protože by mě podle něj mohli identifikovat, ale co, to podle minulých výplodů taky. :D Takže jde se na to, povím vám pohádku o dni, kdy jsem měla v tanečních věneček. A že je to popis tuze zajímavý, obzvlášť, když mám teď takovou pěknou náladu, to bude dozajista zážitek hodný čtenářů mého úžasného blogu! :D


Začínáme jako obvykle ráno, protože pan profesor češtiny mě naučil, že je naštvání hodné, přeskakuje-li se při vyprávění děj (či co to vlastně říkal). Ale stejně tak učiním, neb jen napíšu, že jsem narozdíl od předchozího dne stihla autobus přijíždějící ke škole víc než včas, a nemusela jsem tedy mrznout doslova hodinu na zastávce při čekání na další.

To se mi nesmírně hodilo, protože jsem si u snídaně vzpomněla, že jsem jaksi nezabalila všechny dárky a neměla jsem tašky, do kterých bych je narvala. Jako měla jsem sice nadílky pouze pro 3 holky (Eneul, jednu kámošku a Kapitánku, tou poslední jsem si ke všemu nebyla tak úplně jistá), no to bylo jedno. Moc se mi tedy chvíle navíc hodila a rozhodla jsem se, že během ní ty tašky v papírnictví splaším. No co se nestalo, jen co jsem nasedla do dopravního prostředku k dobrému řidiči (viz poslední týpek v tomto článku :)), ráčila jsem zapomenout na všechno, kýženou zastávku jsem přejela a vystoupila až jako obvykle u gymplu. A jéje.


Musela jsem se belhat asi kilometr zpátky (naštěstí času jsem měla stále dost) a k obchodu jsem přišla ještě před oficiální otevírací dobou. Leč uvnitř se svítilo, asi i nějaké zvuky odtamtud vycházely, klika šla otevřít, tak jsem se k nebohé prodavačce nasyslila. Došla jsem k ní, omluvila se za časný vpád a zeptala se na ty tašky. Lolol, byly hned u dveří na viditelném místě. Klepla jsem se do hlavy, kupodivu vybrala moc velké, zakásla nechutnou sumu a vesele se s nákladem odporoučela ven, přemýšlejíc, kde tam ty dárky strčím a jak a čím je nadepíšu.

Rychle spíchnutý plán zněl takto: po vstupu do školy se ihned nepozorovaně vkradu na dívčí WC a budu doufat, že tam nikdo nebude oxidovat, abych neměla svědka při zabalování dárků na doslova poslední chvíli. Vyšlo to! :D I černou fixu na popsání jsem měla, no pár minut jsem si musela počkat, neb jsem zpočátku nebyla sama. Do třídy jsem i přes všechno dorazila moc brzo. :D

Následovala zábavná hodina matematiky (ano, čtete správně), náš tříďas byl totiž kdesi v háji a zastupující třídní, vyučující tento předmět společně s fyzikou, nám dala vtipný příklad na tabulku pravdivostních hodnot. To jsem se těšila, jak mi to zase vyjde, no někde jsem udělala neznámou chybu, to jsem z toho jelen.

Si teď říkám, jak na Nový rok, tak po celý rok (v době psaní tohoto článku je 31. 12. 2013, 22:31 a právě mi tu nějaký pošuk pod oknem odpálil petardu, ale o tom jsem psát nechtěla :D), to se mám na co těšit a vy taky, jestli s psaním přetáhnu přes půlnoc :D

Po vyřešení jsme si mohli dát dárky, no já předala jen jeden - Kapitánce, páč Eneul a další kámoška byly v háji, konkrétně 1. jmenovaná na zkoušce sboru a druhá doma. Jako kulisu jsme měli 2. díl Hunger games, který jsme nestihli dokoukat. Mezitím jsem se vlastně pokusila do budoucna uplatit paní profesorku výtečným kouskem našeho cukroví, na který jsem si brousila zuby, ale co bych pro svůj prospěch z matiky a fyziky neudělala. :D

Hned po druhé hodině jsme se museli bleskově spakovat a oblečení napochodovat do vestibulu, protože se šlo na koncert školního sboru. Po dlouhé době jsme se tedy vykotrmelili a mohli se vydat na úmornou pouť do místního divadla. Nějak jsme to přežili, mezitím se dozvěděli o tom, že na diváky v jednom jiném spadl strop, tak jsme mohli polemizovat, jestli to naše je postavené líp. Naštěstí ano, soudě podle toho, že tu píšu tento článek. :D Po více jak dvou hodinách poslouchání písniček, jejichž částmi jsem byla oblažována už nějakou dobu od Eneul a druhé kámošky, speciálně o přestávkách při řazení se na nástup na parket o tanečních, jsem byla davem vynesena před budovu, kde už čekala mamka. Dobře, kecám, dav mě úplně nevynesl, ale zní to líp, ne? :D

Potkala jsem ještě Eneul, které jsem vrazila dárek do ruky, nechala ji napospas osudu (mamka s tátou jí asi ujeli) a odkráčela s mamkou do květinářství pro nějakou pěknou malou živou kytku kvůli účesu. Na výběr byla gerbera (nebo co) a orchidej, no navzdory tomu, že mamka první květinu označila za pohřební, vybraly jsme ji (teda spíš je, muselo jich být víc). No nebohá kytička si mamčina slova zapamatovala a pak se pomstila tím, že začala opadávat a vyklouzávat ze sponky, no na to jsme měli přijít až za pár hodin a vzniklou nemilou situaci vyřešit použitím obrovské látkové.

V tuto chvíli jsme totiž zamířily na nejlepší šunkovou pizzu na světě. Akční odpoledne však nekončilo a my rychle musely pokračovat do kadeřnictví, aby mi paní stihla natočit ty mé dlouhé husté vlasy mezi melírováním jedné zákaznice. Ano, tato chrabrá šikovná dáma (jakože kadeřnice) mě do svého nabitého rozvrhu prostě nějak nacpala, asi ještě netušila, že jí za několik desítek minut bude kvůli nekonečnému natáčení nových a nových vlnek už skoro přeskakovat. :D Od zkušebního účesu, který vytvořila v den koncertu Lucky Bílé :), se tento lišil jen tím, že mi na straně sepla vlasy a pískla tam asi 5 kytiček, takže žádný drdol, jak jsem se děsila. :)


Ahaha, při mazání překlepů v tomto výtvoru mě osvítilo, že bych jej mohla rozdělit na 2 části - měla bych tak vystaráno na další týden! Vzhledem k tomu, že vlastní povídání o věnečku je delší než tato část o věcech předchozích, budu vás napínat. :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu? :)

JO!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama