Věneček a to né ten na hlavu - část 2.

10. ledna 2014 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Dočkali jste se, týden se sešel s týdnem a na vás se tu chechtá pokračování popisu, tentokrát konečně se týkající v názvu zmíněného tématu! :)


Následovala cesta autobusem domů a flákání se! Jó, tento úsek se mi fakt líbil. :D Ale za nějakou hodinu to muselo přijít: čas odjezdu na věneček! Rychle jsem naházela pár věcí opět do mamčiného psaníčka, tentokrát však možná míň, než obvykle, a běžela za mamkou se nechat stáhnout do šatů. Teda vlastně i toto je trochu přibarvené tvrzení, neb mamka korzet vůbec nestahovala, až jsem se začala bát o to, aby mi ty šaty nespadly. :D Neměly totiž ramínka! Ještě jsme olepily nohy náplastmi kolem dokola kvůli divným bílým střevícům, vzaly projistotu normální tělové speciální boty na tančení a jelo se.

Dorazili jsme jen tak tak, takže mě ani nepřekvapilo, že jsem našla toho kluka, se kterým jsem měla tančit, vyhlížet mě v šatně. Předtím jsem se ale od jednoho instruktora dozvěděla, že za 5 7 (:D za 5 minut 7 hodin, takže v 18:55) se mám jako i ostatní holky dostavit kamsi do háje do 1. patra, no to místo jsem bohužel ihned kvůli nervům zapomněla. Poté jsem teda uviděla toho věnečkového partnera, uklidnila se, že budu mít s kým trsat, a nedobrovolně jsem byla zbavena teplého svetru.


Po přezutí z kozaček do těch bílých střevíců jsme s mamkou vyšplhaly k ostatním. Já se samozřejmě začala rozhlížet po Eneul, abych se mimo jiné zeptala, kam že to máme pak jít. Díky Vesmíru (:D) jsem ji skoro hned našla, no teď to přijde. Udělala jsem jejím směrem pár rozvážných kroků, přece jenom jsem se nalézala v bílých šatech bez ramínek a v inteligentně neprošlápnutých botech, když tu mě někdo popadl a rychle mě k ní odtlačil! :D Super, nemusela jsem těch pár metrů jet na vlastní pohon. Otočila jsem se, abych zjistila, kdo mě to poháněl, a tvl on to byl mistr, řítící se k šatně účinkujících! :D Tak jako sranda hned na začátku. No za pár vteřin jsme museli jít (i kluci) tam někam (ha, zas to nevím), tož jsme si moc nestačily pokecat.

V místnosti, kam jsme se museli odbelhat po dalších schodech, už nás čekal mistr s radami ohledně náskedujících 4 hodin. Tak jsme si někam zalezly a slyšely jenom trochu, protože holky před námi kecaly. Naštěstí mě napadlo se zeptat blíže stojících kamarádek na důležité informace například o uklánění, takže jsem si pak teoreticky i věděla rady. Potom už jsme se celí vyklepaní museli seřadit na nástup! :o

Jak jsme si tam tak stály (kluci byli jinde), tak jsem na balkóně našla člověka, který vypadal ÚPLNĚ jako Babiš! Samozřejmě jsem na něj nejblíže se vyskytující holky upozornila, ale víc jsme o tom nemohly podrbat, protože zrovna začalo promítání videa! :o No co vám budu povídat, byla na něm rozřehtaná Eneul i já, což mě potěšilo. :D Tančili tam samozřejmě zubící se mistr s paní a instruktoři a jeden z nich se točil tak, že se divím, že pak ještě stál na nohou. :D Dále už nastoupili kluci, kteří toho museli hodně předvést, hehehe. Po naštěstí dlouhé době přišla řada na nás, to teda bylo něco, měly jsme jít pomalu, což jsem si vzala k srdci, ale né tak holka přede mnou, letěla jako blázen, takže jsem musela po chvíli civění na mega mezeru zrychlit taky. Pak už úklona a 1. tanec, no snažila jsem se jako něco, jako ostatně vždycky. :D

Dál už si toho moc nepamatuju - kecám, právě jsem si vzpomněla, že jsme potom šly pro kapesníčky a kluci pro kytky se stužkami a měli jsme si je během tanců vyměnit. Já skončila s tím, se kterým jsem se domluvila, protože s ostatními jsem se moc neznala a ze třídy pro mě přišel jen jeden. Ti šílenci muzikanti zahráli jako jednu z těch skladeb ultra rychlý jive, no to bylo teda něco. Možná už tehdy nebo až během dalších tanců jsem na závěrečné třísknutí do bubnů přistála na zemi. :D Tak aspoň, že to bylo do rytmu.

Á, bacha, už je 23:52, půjdu za rodiči čekat na přípitek! Hustý, fakt strávím půlnoc skoro přímo u psaní tohoto článku! - Tak jo, je 1. 1. 2014, 0:22! :) No ale teď zpátky k tématu:

Kvůli tomuto zážitku a otlačeným nohám jsem si pak o první přestávce letěla vyměnit boty za speciální. Taková úleva! :D

Možná nás předtím fotil povolaný fotograf, nejdřív vzal kluky a když jsme šly na řadu my, jaksi jsme se s Eneul a kámoškou nějak dobře nevmáčkly mezi ostatní, a tak jsme tam nějak divně pobíhaly, že jsme stačily nahlédnout do playlistu, což se docela šiklo. 3:D No nakonec nás posadili do háje, takže nejsme moc vidět. Fotil nás tam jenom oficiální člobrda (jehož výtvory se celou dobu promítaly na plátně) a Eneulin brácha, tak jsem se mu do kamery řehtala, aby z toho aspoň něco měl, když už jsem seděla pod jeho ségrou. Johoho, ano, já seděla. 3:D

Poté jsme jenom už tančili do zblbnutí, sem tam byla volenka pro rodiče, ale protože jsem s sebou měla jen mamku (táta během celých tanečních neměl čas si zajít koupit oblek), která je menší, dala jsem jí tentokrát košem a pořád jsem tančila s tím klukem, z čehož některé mé drahé bývalé spolužačky (a i on, páč jsem se na něj řehtala :D, ale to bych se smála na skoro každého, kromě těch, o něž by mi vážně šlo :D) vyvozovaly špatné závěry. Ač mistři vyhrožovali milionem různých soutěží, nakonec tam dali jen jednu taneční. Áno, jsem trsala, ale cenu jsme nedostali, páč tam podle dali paso doble a tango. Jako né že bychom jinak vyhráli, ale tak to je jedno :D

Protože kámošce, které jsem zatím nevymyslela přezdívku, odešel partner, šly jsme si doslova skočit a teda to byl zlatý hřeb večera! :D Trsala bych s ní až do konce, jaká to byla sranda, ale cítila jsem s tím klukem. :) Úplně nakonec se losovaly vstupenky rodičů kvůli slevám a nikdo jim tam nešel, jak málo lidí vytrvalo. Když byl poslední tanec, nemohla jsem tomu uvěřit, i líto mi bylo, že už skončily taneční. Páč jsem je jaksi vždycky viděla někde před sebou, pak jsem si zvykla, že tato etapa začala a najednou tu měl být poslední tanec? Da fuq! :D


Ó, ano, za to, že jste tento dvojdílný román doufám dočetli až do konce, svěřím se ještě s jednou věcí (druhou viděli jen ti, kteří nezapomněli otevřít můj blog včas, aneb taková motivace pro příště :D) - jdu do pokračovaček! :D Jo a asi půjdu i do sboru, takže kreslit budu, tančit i zpívat, no ne nadarmo se říká o lidech narozených 12., že jsou všestranní. Tě pic :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu? :)

JO!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama