Duben 2014

Poznámky v žákovské

25. dubna 2014 v 5:40 | Anchor |  Zábava
Kdysi jsem kdesi (asi v jednom článku a v komentářích pod ním) narazila na kupu vtipných poznámek od učitelů. Jakože těch poznámek v žákovské knížce, které všechny nemusí být jen o tom, že "O hodině vyrušuje" nebo tak něco, jak se už za chvíli přesvědčíte. :D A nenechte se odradit těmi méně legračními nebo profláknutými ;)

Pro větší přehlednost jsem je rozdělila do 4 skupin:

1) "Normální" poznámky napsané učiteli

- Váš syn se spolužačkou očuchávali o hodině gumu.
- Odmítl si psát poznámky s tím, že je škoda pera.
- Dívá se na mě přes pravítko a směje se, že jsem zelená.
- Žák seděl za katedrou a nechtěl odejít! K tomu drze svačil!! Po upozornění si ještě dal nohy nahoru!!! A navíc mě ignoroval!!!!
- Váš syn se mě na začátku hodiny zeptal, jestli může sníst banán - odpověděla jsem ne. Na konci hodiny se zeptal, jestli může vyhodit šlupku.
- Žák bije spolužačku dlaždicí, i když není jeho.
- O přestávce silně kopal do dveří a když byl napomenutý, kopl si drze ještě jednou.
- Váš syn dává stále pozor, jestli dávám pozor, a když si myslí, že nedávám pozor, tak nedává pozor.
- Když jsem vašeho syna vyvolala k tabuli, odpověděl: "Napiš pětku, svačím!"
- Kdykoliv ho vyvolám, podívá se na mě jako na idiota a zeptá se mě, jestli to doopravdy myslím vážně.

2. Anglie: Den 6. - podlé brambory + fotky

18. dubna 2014 v 23:45 | Anchor |  Myslánka
Sláva, nazdar výletu, popisování zájezdu se právě nachýlilo ke konci! O tomto dni bych v podstatě ani moc nemusela psát, protože se během něj nestalo ale lautr nic zajímavého. Teda pokud nepočítám to, že až jsme konečně přejeli rozvleklé dlouhatánské Německo a vyhladovělí zastavili na hranicích pro něco k snědku, spálila jsem si tam o úžasné pečené brambory svůj nebohý zobák. To bylo zajímavé až moc! :D

Cesta před školu už utekla až moc rychle, že tam rodiče zpočátku nebyli. Ani se mi nechtělo opustit bus, protože nám zrovna vrchnost pouštěla zajímavý film o Margaret Thatcherové, která pak mimochodem za pár dní umřela, což mě celkem naštvalo, protože jsem zvažovala, jestli si jí nenapíšu o autogram. V té době jsem totiž měla takovou podpisovou mánii (muhehe, donutila jsem Alana Rickmana a Helenu Bonham Carter, aby za vlastní peníze poslali ve vlastních jimi osobně nadepsaných obálkách věnované fotky z jejich vlastních zásob 3:D)

Až jsem teda po chvíli pracného rozhlížení konečně objevila mamčinu hlavu, odpotácela jsem se za ní a s myšlenkami stále u filmu jsem v autobuse málem nechala tašku se všemi suvenýry! Ještě štěstí, že jsem si vzpomněla včas a že na mě zahejkal pan řidič, pomáhající s vykládáním kufrů. Ani jsem se s ostatními nestačila pořádně rozloučit, jaký zmatek tam byl, a frčelo se domů. :)

O nesmrtelnosti chrousta

11. dubna 2014 v 12:54 | Anchor |  Zábava
Tuto písničku jsem složila speciálně pro soutěž na Karaoketexty.cz někdy minulý rok a "moc" jsem se divila, když nevyhrála. :D Jestli jste hodně odvážní a zrovna máte tolerantní bláznivou náladu, můžete po kliknutí na celý článek posoudit, nakolik byly lepší vítězné srdceryvné výlevy o nešťastné lásce a dnešním světě než má šílená chroustí óda :)

Když se do něčeho zažeru

4. dubna 2014 v 5:40 | Anchor |  Blog a já
...to se pak dějou věci! :D

Už nějakou dobu jsem si říkala, jestli by nebylo dobré na blog nějak dát nějakou (neurčitých zájmen nikdy není dost) hudbu, aby to tu nebylo takové chudé. Samozřejmě, že bych nevyrukovala s otravnou samospouštěcí, prostě bych sem vložila něco, co by "dokreslilo atmosféru" :D a co by to tu ještě více zpříjemnilo. Jenže v tom nastal docela nemalý problém a to sice takový, že jaksi nemám vyloženě oblíbeného zpěváka/zpěvačku/skupinu/písničku, teda jednu možná jo - Wake Me Up od Avicii i její irskou verzi, ale to je dost málo a navíc by to návštěvníky asi trochu rušilo. Protože nevím jak vy, no já mám při této písničce chuť trsat, dupat nebo se minimálně pokoušet o zpěv :D a poslední, na co bych se soustředila, by bylo to čtení. Joho.

Tak jsem se na to vykašlala a když jsem za pár týdnů zase dřepěla u netu a hledala vhodný hudební podklad k upoutávce s obrazy pana Hajného, kterou jsem měla dělat s kámoškou (teď už ji nikdy neudělám, ale to je jiný příběh, mající svůj původ dne 1. 3. 2014), nějak mě osvítilo a já po neúspěšném hledání čehosi příjemného instrumentálního do vyhledávače na YouTube zadala "Amelie soundtrack". To jsem předtím totiž narazila na článek o nevím čem (sakryš, to už si ani nedokážu vzpomenout na a věc, která se stala před měsícem a kousek?), každopádně obsahoval cosi o Amelii, jakože o tom filmu, a asi se tam psalo, že je jeho soundtrack úžasný, tak co bych si to nezkusila vyhledat, žejo. Sice jsem k tomu byla trochu skeptická, protože jsem Amelii z Montmartru viděla a nijak zvlášť mě nezaujala, natož abych si vzpomněla na hudbu z ní, ale to bylo na 100% ovlivněno tím, že jsem se na to koukala jako extra malá a mamka si myslela o hlavní postavě, že je nějaká divná :D