Jak jsem se stala detektivem aneb Hypotetické myšlenkové pochody né zrovna nejmilejší ségry mé kámošky

30. května 2014 v 5:40 | Anchor |  Slohové práce atd.
Tak jsme se dočkali a konečně i od našeho pana profesora češtiny dostali za úkol napsat slohovku. Naštěstí bylo na výběr hodně témat a mohli jsme si místo úvahy zvolit vypravování, takže to jakž takž šlo. :) Právě jste ráčili objevit první radši neodevzdanou verzi, kterou jsem mínila psát z pohledu v nadpisu zmíněné holky, s níž jsme byli na farmě a jiných zde nezmíněných dovolených a akcích. Klid, nikdy se nic takového úplně nestalo, i když reálie jsou skutečné :D


Už zase se v obýváku něčemu blbě řehtají a mě nechaly v kuchyni obědvat samotnou. Teda ještě tu byla teta, máma toho lenocha Anchor, která se furt bavila jen s mou hroznou sestrou Lenkou. Ha, cinkot nádobí ustal a s ním i jejich otravné hejkání na celou farmu. Vsadím se, že si zase domlouvají, že potají půjdou na sladký. Vím jistě, že tu zase mají výtečné belgické čokoládové mořské plody! Syslí si je jen pro sebe a mně nedají ani jeden! Jo, kdyby byly ve skříni u spousty dalších dobrot, všechny bych jim je snědla, protože ta starší vybíravka je má nejradši, ale stejně. Tentokrát je konečně najdu a potom se budou divit!

Dobře, dveře, vedoucí z jejich pokoje přímo na chodbu, se potichoučku otvírají. Nechám teď na chvíli voňavý cukeťák cukeťákem, odplížím se za nimi a pak jim sladké ukradnu.

"Báro, ty už nebudeš?" obrátila se na mě překvapeně teta.
Nemůžu přece za to, že mám tak ráda jídlo a vždycky si několikrát přidávám, až z toho mám poněkud barokní tvary. Normálně bych jí co nejokázaleji nezdvořileji odpověděla, aby ostatní viděli, jak se pěkně umím chovat, jenže teď se mi rozhovor s ní vůbec nehodil do krámu!
"Budu a ještě bych ráda trošku, ale musím si pro něco skočit. Hned jsem tady!" vypadlo ze mě, zatímco jsem se snažila vyposlouchat, co kde holky otvírají, a dostat se za nimi. Málem jsem se na cestě ke dveřím přerazila o Kessie, naši fenku, což mě taky celkem výrazně zdrželo.

Kromě následného brebentění tety jsem slyšela, jak holky někam s tlumeným poťouchlým smíchem šouply nějakou krabici, asi od těch plodů, a jak běží s kořistí zpátky. Rychle jsem vpadla na chodbu, ale pozdě. Lenka s Anchor už stačily pláchnout. Nevrle jsem se zaksichtila na dveře pokoje, ve kterém si právě hlasitě pochutnávaly a říkaly něco o úžasném výletě do Belgie.
"To jsou ale..." poprvé a naposledy jsem se ovládla a nepoužila žádnou šťavnatou nadávku ze své bohaté zásoby. Tu mi padl zrak na skříně. Přece jen nejsou tak chytré a opatrné! Jedno šuple bylo totiž pootevřené. Výborně, dám si do nosu a jim nenechám ani drobek!

Nedočkavě jsem hmátla dovnitř a ke svému velkému překvapení opravdu narazila na vytouženou bílou krabici. Tak jsem ji vítězoslavně otevřela, ale co to? Uvnitř sice leželo očekávané sladké, ale jak vypadalo! Bylo rozteklé a rozpatlané po celé krabici! To není možné, aby jedly tenhle rozmajdaný humus. Určitě si jinde skrblí druhou krabici s normálním obsahem!
Ke všemu jsem ještě zaslechla ode dveří hihňání. Ty dvě tam schválně nastrčily tuhle krabici s roztavenými plody, protože věděly, že se tam podívám, a teď se skvěle bavily!

Dřív, než jsem mohla cokoliv udělat, se prořítily kolem a zmizely venku. Jen ať si běží, já teď řeknu tetě, jaký podraz na mě ušily. Ta jim pak pěkně vynadá!


Konečně jsem všem vymyslela nějaká krycí jména! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Máš sourozence? :)

Ale jo
Ne, jsem jedináček

Komentáře

1 Anchor Anchor | E-mail | Web | 7. listopadu 2015 v 15:05 | Reagovat

Vsadím boty za to, že by mi pan profesor řekl, že je to taky (= označil tak i oficiálně odevzdaný výtvor s názvem "Začalo to celkem nevinně") jen popis děje, takže něco takového bych vám neradila vyplodit! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama