Já tak rád(a) trsám, trsám! - část 1.

27. června 2014 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Věřte tomu, nebo ne, ale takový extrémní lenoch jako já se před několika týdny pokoušel o tanec na divadelních prknech. Navíc obklopený pár známými lidmi a spoustou prvotřídních tanečníků, z nichž mnoho už vyhrálo několik soutěží! :D Něco takového si tedy zaslouží bohatý okec zde na blogu. Jako obvykle (huhem, tento postup jsem použila doteď jen jednou, u výtlachu o věnečku - :D) kvůli délce rozdělím článek na dvě části, takže koho zajímá popis skoro jen samotné kulturní události, nechť klikne sem! :)


Ráno mě mamka vzbudila jako obvykle o půl šesté, na čemž by nebylo nic divného, kdybych rodiče předchozího dne neuprosila, abych mohla spát o pár hodin více kvůli generálce ve studiu, která skončila pozdě. Jakože abych se mohla pokusit předvést něco aspoň trochu podobajícího se naší sestavě a né se tam jen tak nevyspale šourala. :D Tak mě málem trefil šlak, že kromě veliké nervozity, strachu z pokazení kroků (jsem tu generálku zvrtala, ale poté jsem si ve vedlejším sále uštědřila 1000 samolekcí, no stejně jsem si nebyla jistá plno věcmi) a děsu z diváků mě bude otravovat ještě hrůza z usnutí na pódiu, ale dobrý, po menší výměně nejen proseb jsem si mohla poležet o něco déle. 3:D

Když mě teda konečně táta dovezl před ústav (= školu) jako za starých dobrých časů tanečních + prvních prací na domku, kdy jsme 3 měsíce museli bydlet 90 km od gymplu, paranoidně jsem se rozhlédla po případných přijíždějících profesorech. Protože v tento den, ze kterého jsem měla panickou hrůzu už dlouho, jsem rozhodně nechtěla někoho takhle potkat. :D Dobrý, jednoho strach budícího profesora jsem spatřila až u nástěnky uvnitř budovy, kde mi dokonce bůhvíproč zavykal, i když nám o hodinách normálně tyká.


Ani jsem se nestačila přezout a už na mě u skříněk vyskočila Eneul s Gurmánkou! Tak jsem se díky nim radostně dověděla, že jsem se pravděpodobně (řekly to tak nějak divně :D) ulila z písemky z matiky, soudě podle jejich výrazů docela těžké. Po přežití vyučování konečně přišla vytoužená dlouhá přestávka před začátkem zkoušky sboru. Hodlala jsem ji strávit užitečně, že se před učebnou na rozšířené chodbě budu s případnou Eneulinou pomocí doučovat taneční sestavu (dělala by mi partnera, a to nezná kroky! :D), hlavně ty otočky, ale né, okolo se začaly vyskytovat cizí podezřelé existence, tož jsem se rozhodla se jít přezout a uklidit učebnice už v té chvíli, při čemž jsem doufala, že na chodbě před skříňkami nikdo nebude.

No bohužel párkrát kdosi v dálce prošel, tak jsem se posunula výše za stejným účelem. To už jsem si zatrsala o poznání více a trochu se uklidnila, páč mi v civilní obuvi ty otočky šly o něco líp. No má relativní idylka bohužel neměla delšího trvání, protože najednou se odněkud vyloupl jakýsi kluk, tak jsem se kolem něj rychle prosmýkla zpátky k holkám ála nothing happened (pardon, ale tady se mi ta angličtina prostě líbí). :D

Za nějakou dobu se ze třídy, kde se měla konat zkouška sboru, konečně vyvalili studenti a my mohli dovnitř. Hned jsem se paní profesorce omluvila, že budu muset odejít dřív kvůli generálce v divadle, z níž mám strach, protože jsem tu první ve studiu pokonila. Áno, všechno jsem to na ni vyklopila a né nadarmo - odnesla jsem si povzbuzení, že je těžko na cvičišti a lehko na bojišti, takže jsem se cítila o něco líp, tím spíš po docela dlouhé době zpívání dobrých písniček. Fakt díky bohu za vytí, rozptýlilo mě to a pak jsem si to pro sebe mohla donekonečna skučet při cestě k místu srazu s mamkou. :D

Až jsem se tedy úspěšně setkala s touto nadmíru pozoruhodnou a šlechetnou ženštinou, byla mi předána čerstvá voňavá nejlepší šunková pizza na světě, taška s kostýmem a kabelka se zbytkem, za což jsem se jí odvděčila možností táhnout můj tunový školní batoh. Bohužel jsem si z výše zmíněného úchvatného pokrmu vzala kvůli nervům jen jeden plátek, takže chudák mamka se kvůli mě zbytečně táhla s celou krabicí (kterou pak doma nadšeně snědl vyhladovělý tatík, i když byla studená - ta pizza, né krabice, neživí se papírem :D).

Protože jsem na místě srazu s ostatními z pokračovaček (dalším kurzům po pokračovačkách se vlastně říká ještě jinak, ale nikde jinde jsem o ničem takovém neslyšela, tak tu ten název nezmíním z důvodu zachování zbytků anonymity - ano, vím o tobě, neznámý člověče z mého města + druhá* jakási nanejvýše podezřelá osobo, hlasující v anketě pro to, že mě osobně znáš :O) nikoho z dálky nezahlédla, zašla jsem si ještě pro antistresovou colu do obchodu, kde jsem měla tu čest být přítomna zhmotnění jednoho tvrzení o určité části obyvatelstva.

Za x minut jsem se musela nervózně odpotácet na určené místo, ze společenských důvodů sama. Projistotu jsem ale rodiče požádala, aby čekal poblíž, co kdybych náhodou nikoho nepotkala. Tato obava ale naštěstí byla zbytečná, jedna holka se tam už rozvalovala na lavičce a další se dostavila brzo. Když jsme v dáli spatřili bývalou spolužačku, jak se za ní sotva vleče chudák její máma, ověnčená taškami jako vánoční stromeček, musela jsem se smát - hned za dodávkou (jak se říká za bukem :D) stála ta má s ještě více věcmi! :D

Po extra dlouhém čekání na příchod zbytku a na to, až se výše zmíněná holka dovykecá se svými kolemjdoucími známými, jsme se konečně začali s mírným spožděním pomalu šinout k divadlu. To hlemýždí tempo mi fakt vyhovovalo! :D A ač by se to možná trochu zdálo nemožné, do budovy jsme přesto (asi, tohle bych jistě nevěděla už za pár hodin od toho) dorazili až moc brzo.


*první byla samozřejmě Eneul :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jakého pohlaví jsi? :D

Holka
Kluk
Hermafrodit

Komentáře

1 Happy... Happy... | 28. června 2014 v 18:51 | Reagovat

Tyjo, já miluju ty tvoje články! Těším se na pokráčko! :-D

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 28. června 2014 v 20:12 | Reagovat
3 Happy... Happy... | 29. června 2014 v 17:17 | Reagovat

[2]: Ha! :D Tyjo, to je fakt vtipný! A jinak ti chci říct, že jsi se mi nějak "vryla" do paměti. Vždycky když píšem slohovku, řeknu si, jak by to asi napsala Anchor :-). Víš, jsi tak nějak přirozeně vtipná. Ráda taky používám slovo žblemc, které jsi měla v jednom článku. (tuším že to bylo o moudrech z kuchařky tvojí babičky :-)) Je to super slovo! Jsi super! (je to vidět podle tvé tvorby) Určitě pokračuj, protože vždy budeš mít alespoň pár lidí, kteří tě budou číst! (jsem mezi nimi :-))

4 Anchor Anchor | E-mail | Web | 29. června 2014 v 22:57 | Reagovat

[3]: Týýý brďóóó, moc děkuju, čéče! 8-O :-)
To je sranda, zrovna před nějakou dobou jsem si něco v tom smyslu říkala, jako že by bylo zajímavý, kdyby se někdo u něčeho zamyslel, jak bych to napsala já a tak :D Hele, že tys tu někde psala, že ses taky narodila 12. 10.? To už fakt nebude náhoda, žes zrovna ty objevila můj blog a oblíbila si ho (a asi i mě)! :-D

5 Anchor Anchor | E-mail | Web | 29. června 2014 v 22:57 | Reagovat

[4]:  Ježiš, ten první smajlík samozřejmě měl být tohle: O_O

6 Anchor Anchor | E-mail | Web | 29. června 2014 v 22:58 | Reagovat

[5]: Ta moje paměť, zadávala jsem ho ručně, a tak to dopadlo, jak to dopadlo, to se stydím! :-(

7 Anchor Anchor | E-mail | Web | 29. června 2014 v 23:01 | Reagovat

Jo a ještě něco - už nemůžu vydržet svou zvědavost - v jaký rok ses narodila? :D

8 Happy... Happy... | 30. června 2014 v 5:29 | Reagovat

[7]: Hmm... No, Asi bych to neměla nějak prozrazovat, ale zkusím něco, co ti snad pomůže:Je to mezi roky 1999 až 2003. Promiň že to neříkám hned, ale snad se trochu pobavíme, ne? :D

9 Happy... Happy... | 30. června 2014 v 5:32 | Reagovat

[4]: No, vypadá to tak, že jsem si tě oblíbila... :D No, jen tak abys věděla, chodím sem asi každý den (vím, že články vychází jen v pátek, ale co...). Čtu si ty starší články. :-) A jinak dík, že jsi mi odepsala.

10 Anchor Anchor | E-mail | Web | 30. června 2014 v 9:15 | Reagovat

[8]:  To je v pohodě, víc už mi nemusǐš prozrazovat, hlavně, že to není rok 1997 3:D http://media.giphy.com/media/7tKEfRjktJ2MM/giphy-facebook_s.jpg

[9]: Jééé! :-) Rádo se stalo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama