Začalo to celkem nevinně (sloh)

20. června 2014 v 22:54 | Anchor |  Slohové práce atd.
Tuto verzi už jsem tedy odevzdala. :) Opět to mělo být vypravování, ale nějakým podezřelým způsobem se to zvrtlo v popis děje. A ano, celou slohovku jsem napsala o své záhadně zmizelé sukni! :D


To jsem si takhle docela nedávno koupila v jednom nejmenovaném profláklém obchodě sukni kvůli pokračovačkám. Ano, nesekla jsem s "tančením" hned po tanečních, nýbrž jsem velkolepě dokopala hned dvě kamarádky k chození na další kurzy, ale to je teď přece jedno. Tak jsem teda párkrát v tomto pracně získaném úlovku (tolik sukní je na světě a žádná se mi nezdála dost dobrou) na výše zmíněné hodiny dorazila, když tu přišel onen osudný čtvrtek, dva týdny před Velikonočními prázdninami.


Jako obvykle jsem si těch 60 minut poctivě odtrdlovala, až se ze mě kouřilo, a vyčerpáním jsem se zhroutila na lavičku v šatně. A přesně od této chvíle si už nepamatuju nic. Jakože vůbec nic, co by se týkalo mé nebohé sukně a toho, jestli jsem v ní odešla domů, nebo ji dala do tašky, jen tak ji odnesla, či ji snad nechala v akademii. Natož abych věděla, jestli jsem si ji neodložila někde v autě, když jsem byla odvážena tátou, jestli jsem ji vůbec domů donesla, jestli nezapadla za botník, na který si po příchodu každý z rodiny všechno odkládá. Mohla jsem ji dát mamce, nebo taky ne, mohla jsem ji v ne zrovna nejlepším stavu zašantročit v pokoji a pár dalších pravděpodobných situací. Jedno bylo jisté: ta sukně je fuč!

Na to jsem pochopitelně jako správný zapomnětlivý lenoch přišla až před další hodinou. Inu dala jsem se do již celkem detailně popsaného přemýšlení nad tím, kde by se mohla skrývat, ale marně. Ani vševědoucí mamka neměla sebemenší ponětí, jestli mě v ní viděla přijít, nebo jestli si jí po tomto tréninku aspoň trochu všimla. Táta, drahý šofér, svými vzpomínkami bohužel také nepomohl, tudíž jsme všichni svorně obrátili náš malý domeček vzhůru nohama s nulovým výsledkem.

Po dalším neúspěšném pokusu jsem tedy byla pověřena vskutku nelehkým úkolem - měla jsem se zeptat paní mistrové osobně, jestli se u nich můj zlobivý vychechtaný kus látky nenašel. Samozřejmě jsem na to zapomněla, protože jsem ještě měla legíny, které tam nosily úplně všechny holky, takže jsem si v relativním klidu trsala a libovala si, že tam konečně nejsem za tu jedinou divnou.

Ale jak čas běžel (i když nevymlouvejme se na něj, tímto bych si nebyla jistá už v den ztráty), začala jsem zapomínat, jak sukně vypadala. Takže když jsem s paní konečně po prázdninách mluvila, nevěděla jsem, jestli měla poutka pro pásek, jestli se rozšiřovala až dole a jestli měla zip. Jenom, že byla černá, začínala v pase a vytvářela pěkný kolový efekt, když jsem se zatočila (a furt se vysouvala nahoru, ale to už jsem do slohovky radši nedala :D). Chudák paní si musela myslet, že jsem úplný pošuk a že máme doma nepořádek. Každopádně žádná sukně prý ve ztrátách a nálezech nebyla.

Až teď, když je tomu od této události měsíc (kecám, už víc, ale v době psaní tomu tak bylo), jsem přišla na vysvětlení, poetičtější než to, že ji někdo někde ukradl, že jsme ji jakýmsi prapodivným nedopatřením vyhodili, nebo že kdesi doma přežila rozsáhlé pátrací akce. Ona prostě sublimovala!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Znáte mě osobně? :)

Jo!
Buď v klidu, ne ;)

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 26. června 2014 v 17:23 | Reagovat

Jo jo :D Je zajímavé sledovat, na co všechno jsou blogeři schopni psát slohovku (ať už ve škole nebo "jen" tady na internetu) :) Ale i tak dobrý.

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 26. června 2014 v 17:35 | Reagovat

[1]: Díky! :D Ten náš pan profesor je naštěstí někdy docela dobrej - pořád nám opakuje, že se chce u slohů pobavit, tak mě nenapadlo nic vtipnějšího :-D Nevím a ani si nechci představit, co bych dělala, kdybych se měla pokusit napsat něco normálního! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama