Záhada třepajícího se kompu

19. září 2014 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Aneb menší/větší duchařský zážitek, i kdybyste to do toho třeba neřekli. :D


To jsem takhle byla naštvaná, že zemřel pan malíř Zdeněk Hajný, se kterým jsem se mohla dokonce blíž seznámit, ale ještě jsem nebyla na té potřebné úrovni, abych k němu do galerie (Cesty ke světlu) fakt chtěla jet. Prostě jsem byla příliš líná a namyšlená a nebylo to mou prioritou. Jenže tu jsem začala psát článek o tom, jak pro něj asi s Lenkou budu dělat video na upoutávku na jeho galerii

(prestižní džob, dělala bych, co mě baví s kámoškou a ještě mezi duchovními lidmi! I samotná Aluška ho obdivuje a když na blogu psala něco o tom, že by ji zajímalo, jestli on astrálně cestuje, měla jsem v plánu se ho na to zeptat :D),

když v tom (to už jsem tam měla následující víkend z vlastní vůle jet) jsem se dozvěděla, že zemřel. Tak jsem se nakrkla, žejo, o čemž jsem mluvila už o pár řádků výše, a napsala o tom o češtině během toho, co profesor zkoušel ostatní, Eneul takový příběh, proč jsem si nalakovala nehty. :D Možná to sem dám a jo, i v tomto článku to hraje svou roli.


No a za pár dnů jsem se pěkně skvěle bavila na internetu, asi trošku myslela na pana Hajného a najednou jsem si bůhvíproč začala dokolečka zpívat "Facebook". Teda v tu chvíli jsem vlastně měla komp

(starý a pomalý, který jsem pak zavirovala, že ho ani táta ajťák nerozchodil, ale naštěstí jsem z něj po dvou dnech snažení nějak dostala celou hudební knihovnu do nového, který se rád z ničeho nic vypíná)

položený obrazovkovou částí na posteli s klávesnicovou kolmo k matraci, aby se nepřehříval, což někdy stejně dělal (pak jsem ho ručně chladila fénem nebo větrákem - geniální nápad!), a něco jsem na stole kreslila. Jo, kupodivu jsem na něm v té době tedy asi měla pořádek, i na židli nic kromě mě nebylo, což už tak dlouho není. :D

A najednou jsem koutkem oka zahlédla, jak se ten můj počítač úplně masivně zatřásl! :D Jako kdysi dávno strop nad rodiči po jedné mé noční můře s čertem, ale to je úplně jiný příběh. :D Tak jsem se na něj jako vyvaleně podívala, protože to se pochopitelně zatím (naštěstí?) neděje každý den a vzala to jako znamení. Když jsem si teda furt opakovala název jisté sociální sítě, řekla jsem si, co bych se tam nepodívala. Co tam asi najdu? :D

Jako první příspěvek tam visel oficiální odkaz na poslední slova a rozloučení pana Hajného!!! Hustý, co? :D To jsem teda fakt zírala a po přečtení jsem to hned vyklopila mamce. Teda předtím jsem ten ultra mega vtipný příběh na papíře původně pro Eneul (ale trochu jsem počítala s tím, že někdy udělám to, co se teď dočtete) pěkně položila na stůl, aby si ho duch pan Hajného kdyžtak mohl přečíst, jestli tam byl :D Za snad dostatečnou dobu jsem ho pochopitelně obrátila, páč jaksi měl 2 strany. Toť vše a jo, jsem naprosto normální :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Znáte mě osobně? :)

Jo!
Buď v klidu, ne ;)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama