Záhada třepajícího se kompu

19. září 2014 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Aneb menší/větší duchařský zážitek, i kdybyste to do toho třeba neřekli. :D


To jsem takhle byla naštvaná, že zemřel pan malíř Zdeněk Hajný, se kterým jsem se mohla dokonce blíž seznámit, ale ještě jsem nebyla na té potřebné úrovni, abych k němu do galerie (Cesty ke světlu) fakt chtěla jet. Prostě jsem byla příliš líná a namyšlená a nebylo to mou prioritou. Jenže tu jsem začala psát článek o tom, jak pro něj asi s Lenkou budu dělat video na upoutávku na jeho galerii

(prestižní džob, dělala bych, co mě baví s kámoškou a ještě mezi duchovními lidmi! I samotná Aluška ho obdivuje a když na blogu psala něco o tom, že by ji zajímalo, jestli on astrálně cestuje, měla jsem v plánu se ho na to zeptat :D),

když v tom (to už jsem tam měla následující víkend z vlastní vůle jet) jsem se dozvěděla, že zemřel. Tak jsem se nakrkla, žejo, o čemž jsem mluvila už o pár řádků výše, a napsala o tom o češtině během toho, co profesor zkoušel ostatní, Eneul takový příběh, proč jsem si nalakovala nehty. :D Možná to sem dám a jo, i v tomto článku to hraje svou roli.


No a za pár dnů jsem se pěkně skvěle bavila na internetu, asi trošku myslela na pana Hajného a najednou jsem si bůhvíproč začala dokolečka zpívat "Facebook". Teda v tu chvíli jsem vlastně měla komp

(starý a pomalý, který jsem pak zavirovala, že ho ani táta ajťák nerozchodil, ale naštěstí jsem z něj po dvou dnech snažení nějak dostala celou hudební knihovnu do nového, který se rád z ničeho nic vypíná)

položený obrazovkovou částí na posteli s klávesnicovou kolmo k matraci, aby se nepřehříval, což někdy stejně dělal (pak jsem ho ručně chladila fénem nebo větrákem - geniální nápad!), a něco jsem na stole kreslila. Jo, kupodivu jsem na něm v té době tedy asi měla pořádek, i na židli nic kromě mě nebylo, což už tak dlouho není. :D

A najednou jsem koutkem oka zahlédla, jak se ten můj počítač úplně masivně zatřásl! :D Jako kdysi dávno strop nad rodiči po jedné mé noční můře s čertem, ale to je úplně jiný příběh. :D Tak jsem se na něj jako vyvaleně podívala, protože to se pochopitelně zatím (naštěstí?) neděje každý den a vzala to jako znamení. Když jsem si teda furt opakovala název jisté sociální sítě, řekla jsem si, co bych se tam nepodívala. Co tam asi najdu? :D

Jako první příspěvek tam visel oficiální odkaz na poslední slova a rozloučení pana Hajného!!! Hustý, co? :D To jsem teda fakt zírala a po přečtení jsem to hned vyklopila mamce. Teda předtím jsem ten ultra mega vtipný příběh na papíře původně pro Eneul (ale trochu jsem počítala s tím, že někdy udělám to, co se teď dočtete) pěkně položila na stůl, aby si ho duch pan Hajného kdyžtak mohl přečíst, jestli tam byl :D Za snad dostatečnou dobu jsem ho pochopitelně obrátila, páč jaksi měl 2 strany. Toť vše a jo, jsem naprosto normální :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Znáte mě osobně? :)

Jo!
Buď v klidu, ne ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama