Říjen 2014

Charakteristika postavy - Lorenzo (sloh)

31. října 2014 v 5:40 | Anchor |  Slohové práce atd.
Ano, Lorenzo a né Vavřinec, protože jsme ve škole oficiálně shlédli film, kde se jmenoval takto. :D Cha, to jsem na sebe hrdá, nikde jsem nemohla najít sloh na toto téma, neměla sebemenší ponětí, jak to sama napíšu, neviděla pokusy ostatních a přece vyplodila tohle přesně na zadanou A4! Ave já! :D


Tuto postavu můžeme najít ve všude zmiňovaném díle Romeo a Julie, které napsal sám slavný anglický dramatik William Shakespeare. Lorenzo je starý františkánský mnich, takže o něm můžeme automaticky předpokládat, že bude oplývat moudrostí a dobrotou. Naštěstí se nezmýlíme, protože tyto dvě vlastnosti prokáže hned několikrát při pomáhání v názvu zmíněným hlavním postavám.

Ovšem ještě než se rozhodne nedat od jejich trápení ruce pryč, dá nám na odiv i předvídavost a ochranitelské sklony, když se bude snažit přelétavého a vášnivého Romea odradit od svádění nebohé nevinné Julie. Vždyť docela nedávno se mu ještě svěřoval se svými city ohledně Rosaliny a teď na ni najednou pod vahou jiného poblouznění dočista zapomněl - je tu jistá pravděpodobnost, že by něco takového mohl provést i nové mladičké lásce, což je vysoce nežádoucí!

No marná snaha, zamilovaný hoch si nedal říct, tak si aspoň Lorenzo mohl procvičit svou pohotovost a šedé buňky mozkové při obětavém vymýšlení nejrůznějších způsobů, jak dát Romea a Julii dohromady navzdory nepříznivým okolnostem. Samozřejmě teprve až konečně našel dobrý důvod, proč se zapojit (aby usmířil dva dlouho rozhádané rody). A že se mu dařilo přicházet na vskutku geniální, leč občas lehce nebezpečné, nápady, i něco zábavy si při tom užil (nebo hraní si na boha není aspoň trochu sranda?)!

Málem byly jeho účinné pokusy dovedeny do zdárného konce, jenže bohužel nedisponoval jasnovidností natolik, aby se připravil na všechny sebenepravděpodobnější zvraty (třeba že v křoví bude schovaný neinformovaný kamarád Romea, vlastnící rychlého koně). Ani dokonale obezřetný nebyl, to by přece překonal lenost a u hrobky s naoko mrtvou Julií by poctivě stál na hlídce po celou dobu do jejího probuzení. Byl si prostě příliš jistý sám sebou a nakonec příliš zbabělý na to, aby za své činy nesl odpovědnost. Sice kdo z nás by se dobrovolně nechal zavřít, když by mohl utéct, ale asi všechny by napadlo do bezpečí klidně násilím odtáhnout i Julii, nechtějící se hnout od mrtvého Romea.

Na prodloužené gardem (= doprovodem) býti

24. října 2014 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Po dvou vynechaných hodinách se konečně Dezertérka jakž takž uvedla do provozuschopného stavu, takže jsem zase mohla oxidovat u ní v tanečních! O stresujícím ránu, nadějném školním dopoledne, ďábelském časném příchodu domů, zábavném úlovku a hlavně o té šílené prodloužené si můžete počíst v celém článku! :)


Né, prostě ten úvod nevynechám. 3:D Do školy jsem se dostavila poněkud nervózní, protože se stále nevědělo, jestli Dezertérka nakonec na prodlouženou půjde (je nemocná), což jsem hodlala okamžitě vytáhnout z Eneul, bydlící poblíž ní. Protože kdyby Dezertérka nešla, jaksi by celá událost padla, páč tam s Eneul děláme garde jí a s nikým jiným se neznáme natolik, abychom tam dorazily i tak. No jen co jsem otevřela skříňku, věděla jsem, že je zle. Byly tam pouze Gurmánčiny boty, a to už zvonilo poprvé! Že by Eneul taky onemocněla? To né, vždyť jsem se jí pokoušela včera ohledně již zmíněné věci kontaktovat a odepsala mi (ale ještě jsem se nestihla zeptat, zareagovala jen na oslovení zrovna v době, kdy jsem byla v koupelně a po té skoro hodině už na FB nebyla :D), ale co když... Ou ***, s kým bych si na prodloužené povídala? :O

Zhruba v tomto ještě více znepokojeném rozpoložení jsem se teda doplazila do třídy na půlenou angličtinu (Gurmánka je ve 2. skupině, tak jsem se neměla s kým podělit o své obavy) a v 53 jsem konečně kámošce napsala, kde se fláká, na což jsem ani v podstatě nečekala odpověď, protože jsem jí za minutu ještě volala. Neúspěšně! Utěšovala jsem se tím, že mi obvykle dává SMSkou vědět, že je nemocná a nepřijde, což tentokrát neudělala, tak třeba se jen zpozdila. Ale já jí taková oznámení neposílala O:/, tak co když se na to už taky vykašlala?

Mumie, záhada posmrkaného kapesníku a prošlé coly

17. října 2014 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
I pondělí, následující po tom již vydatně popsaném, bylo dost vtipné na to, abych o něm zase něco napsala. :D Více zajímavé věci na vás vyskočí po kliknutí na celý článek! :)


Bohužel nezačalo zrovna nejlíp, jelikož v noci na něj jsem vůbec nespala, protože jsem nemohla usnout, ale mamka mě i tak donutila jít do školy a zpětně si říkám, že díkybohu za to, protože byla fakt sranda:

1) Místo tužidla si výše jmenovaná osoba po ranním umytí vlasů na hlavu nanesla pěnu na holení (ale naštěstí si to nakonec uvědomila), čehož bych si jinak nevšimla, kdyby mi bylo dovoleno se nadále pokoušet usnout aspoň na chvíli.

2) U školy, kam mě tentokrát výjimečně dovezl táta, páč mi dovolil se mu nasyslit do auta, když vezl mamku na nádraží, jsem viděla mumioidního člověka se šedočerným obličejem (dobře, tím jsem se nebavila, spíš jsem s ním cítila a bála se ho :D).

3) Teorie o mnohoúhelnících, kterou jsem se v neděli učila ani né půl hodiny během několika (ne)podařených videohovorů s Eneul (se mi nechtělo si to byť jen číst samotné :D), mi nakonec byla k ničemu, protože v testu měly být jen příklady, což jsem se dozvěděla chvíli před testem (jak už víte, máme matiku 1. hodinu). Sice jsem Eneul poprosila, aby do školy přišla dřív, abychom se mohly učit, ale to jsem jaksi nepočítala s tím, že pojedu nonstop - radši jsem si zbylých několik minut odpočívala v autě s tátou, než abych šla do školy dřív, než bylo nutné. :D

Narozeninový Liebster Blog Award

12. října 2014 v 10:06 | Anchor |  Anchor
Když se to tak pěkně zažilo (ehm, vlastně to tu bylo zatím jen jednou, logicky :D), tak i na počest mých dnešních 17. narozenin (kecám, když tento článek 5. 10. píšu, ještě mi do narozek zbývá bez pár hodin rovný týden) vás oblažím možností přečíst si pár zbrusu nových faktů o mé velkolepé osobě, doplněných jedenácti odpověďmi na otázky Lúmennky! Cha, to zní, co, ale bohužel se tato známá blogerka tak docela neptala jen mě, jsou totiž součástí Liebster blog award (jestli víte, co to je :D), na což mě konkrétně ani nenominovala, no naštěstí štědře místo vybrání pár vyvolených dovolila, aby se nominoval sám kdokoliv, kdo bude chtít, čehož jsem samozřejmě nadšeně využila! Protože jsem se na tohle dotazníkofaktové ocenění třepala už několik měsíců, ale nikdo si na mě nevzpomněl. :D

Ale to už je jedno, hlavně, že jsem možnost napsat článek na toto téma dostala. :)

Tákže, 11 faktů:
  1. Už 7 let mám ten samý batoh a chci ho nosit napořád, protože je nejhezčí a nejlepší! :D
  2. Docela teď ujíždím na Lucii Bílé, ale klid, né zas tak moc. :D
  3. Šíleně jsem nechtěla do tanečních, ale pak jsem poctivě chodila na každou hodinu, z pokračovaček jsem vynechala jen pár, teď dělám nadšeně Dezertérce garde a příští rok půjdeme s Gurmánkou ke konkurenčním mistrům doplňovat stav holek v tanečních (protože u těch našich kluci bohužel zatím nepřebývají). :D
  4. Ještě jsem nikomu neřekla, kdo se mi líbí a jestli se mě na to někdo zeptá, klidně budu agresivní! :D
  5. Nemám ráda komáry, protože na jejich štípnutí reaguju asi trochu víc, ale stejně se mi příčilo je osobně zabít, no nedávno jsem jednoho holýma rukama ubezdušila, když mě ve dvě v noci probudil a já pak nemohla hodinu spát a od té doby s nimi nemám slitování! :D

Takové normální pondělí - část 2. (vtipná nerudná Gurmánka, 2 úspěšné sprinty a "sexuální harašení")

10. října 2014 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
První část můžete najít zde. :)


Pak se konečné vykulili profesoři z kabinetu, nadšený tříďas, kterému za nás pár lidí něco koupilo ke svátku, nám běhání vstřícně odpustil, nakonec se přidala i kolegyně, vedoucí holky, leč my si se sladkou vidinou následného povoleného cokolivdělání ten běh vyprosily.

Samozřejmě jsem se zařadila na začátek, abych měla pár vteřin k dobru, né kamkoliv dozadu jako kámoška, s níž jsem se domluvila, že spolu pak půjdeme část pěšky. A dobře jsem udělala! Víc jak čtvrtinu prvního kolečka jsem zvládla běžet, pak jsem do toho trochu zakomponovala chůzi a ohlédla se, kde ta holka je - přibližovala se a protože jsem si vzpomněla, že mě minulý rok na atleťáku v poslední chvíli předběhla, pustila jsem se zas do něčeho, velmi přehnaně nazvaného klusem. V dalším kolečku mě už začal nesnesitelně bolet levý bok, tak jsem ani výrazně neprotestovala, když mě dohnala a šly jsme poměrně rychlým tempem.

Po nějakém tom kecání o kdovíčem (asi o tom, že už nemůžu), jsem na ní před poslední zatáčkou, když byla o kousínek dopředějc, vybafla s tím, že je to jako minule, kdy mě předehnala, a já kvůli tomu byla poslední (fajn, hlavně nejen kvůli tomu, ale to je jedno :D). Ona zase, jak byla díky tomu šťastná, což chápu, ale...! :D Tehdy jsem jí to navzdory všemu nezapomněla a rozhodla se, že jí to nedaruju, takže jsem začala opět běžet jako něco. Překvapeně na mě zařvala. :D Teda nemohla jsem, ale když jsem ještě uslyšela, jak to z pěšinky vzala po silnici, jak dupe a jak rychle, prostě jsem se do toho opřela a dala to! :) O dvě vteřiny jsem byla rychlejší! Konečně jsem mohla být šťastná, že jsme si srovnaly účty, ale vydýchávala jsem se z toho po zbytek hodiny. :D

Život gymnazistky

4. října 2014 v 14:09 | Anchor |  Rozcestníky
Chcete poznat život studenta tak prestižní školy, jako je gymnázium? Myslíte si, že lidé, kteří se tam dostali, jsou vševědoucí géniové, kteří pořád jen pracují a kromě učení se nic neznají? Že není lepších a příkladnějších puberťáků, kteří se navzdory svému nízkému věku chovají nanejvýše zodpovědně a nestíhání nebo chybějící úkoly jim nic neříkají?

Račte se tedy začíst do následujících několika článků, popisujících co nejautentičněji,

Pro větší zážitek můžete pokračovat na

Něco málo se dozvíte i z
a výši naší běžné pracovní morálky můžete odhadnout z

Najdete tu i užitečné články, jako je

Jestli se chcete pustit do detailnějšího studia, můžete se mrknout do rubriky Slohové práce atd. na to, jaké slohovky obdrželi jejich profesoři.

Rubrika Myslánka je články souvisejícími s tímto tématem nacpaná, tedy vám ji vřele doporučuju k prolustrování. Dočtete se v ní třeba o

Případně to vemte z gruntu, pěkně si rozklikněte
a nechte se ohromovat literárními výplody (klidně i těmi, vzniklými zcvoknutím se z učení)
nějaké studentky septimy - tak se na gymplu říká 3. ročníku střední školy. ;)

Pozor, realita může být trochu odlišná od nahoře zmíněných očekávání! >:D

Takové normální pondělí - část 1. [(ne)rudní přátelé a věrný popis školního cheatování]

3. října 2014 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
A jo, už druhý název článku bude začínat na "Takové normální". :D Tentokrát se těšte na popis úúúplně všedního dne... :D


Jako obvykle začneme ránem, kdy jsem se celá unavená dopotácela do třídy, zamávala na Eneul s Gurmánkou (taky už má blog! Založila si ho, když byla na návštěvě u mě a má stejný styl adresy jako já, jakože Gurmánčin.blog.cz a né Gurmánka.blog.cz, éééj :D), případně odpověděla na jejich pozdrav a překvapeně zabrejlila na lavici poslední jmenované kámošky, kde si spokojeně ležela otevřená učebnice češtiny, trpělivě snášející čmárání tužkou do nějakého pravopisného cvičení.

"Sme měli úkol?" zhruba tak jsem ráčila projevit svou inteligenci (jako skoro každý den od té chvíle, co jsem v jedné ulici při ranní cestě na autobus objevila kameru, na níž tedy dělám různé vtipné výrazy, ale pořád to bylo lepší, než jak se předvedl jeden kluk, kdysi dávno playboy sousedství, který na mě pobaveně zavejral jako vejr a zahejkal: "Ty vole, co to je," když jsme s mamkou nastrojené do tanečních Dezertérky běžely na autobus, protože táta byl jinde - naštěstí jsme to stihly) a né zrovna nadšeně se zašklebila.