Takové normální pondělí - část 2. (vtipná nerudná Gurmánka, 2 úspěšné sprinty a "sexuální harašení")

10. října 2014 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
První část můžete najít zde. :)


Pak se konečné vykulili profesoři z kabinetu, nadšený tříďas, kterému za nás pár lidí něco koupilo ke svátku, nám běhání vstřícně odpustil, nakonec se přidala i kolegyně, vedoucí holky, leč my si se sladkou vidinou následného povoleného cokolivdělání ten běh vyprosily.

Samozřejmě jsem se zařadila na začátek, abych měla pár vteřin k dobru, né kamkoliv dozadu jako kámoška, s níž jsem se domluvila, že spolu pak půjdeme část pěšky. A dobře jsem udělala! Víc jak čtvrtinu prvního kolečka jsem zvládla běžet, pak jsem do toho trochu zakomponovala chůzi a ohlédla se, kde ta holka je - přibližovala se a protože jsem si vzpomněla, že mě minulý rok na atleťáku v poslední chvíli předběhla, pustila jsem se zas do něčeho, velmi přehnaně nazvaného klusem. V dalším kolečku mě už začal nesnesitelně bolet levý bok, tak jsem ani výrazně neprotestovala, když mě dohnala a šly jsme poměrně rychlým tempem.

Po nějakém tom kecání o kdovíčem (asi o tom, že už nemůžu), jsem na ní před poslední zatáčkou, když byla o kousínek dopředějc, vybafla s tím, že je to jako minule, kdy mě předehnala, a já kvůli tomu byla poslední (fajn, hlavně nejen kvůli tomu, ale to je jedno :D). Ona zase, jak byla díky tomu šťastná, což chápu, ale...! :D Tehdy jsem jí to navzdory všemu nezapomněla a rozhodla se, že jí to nedaruju, takže jsem začala opět běžet jako něco. Překvapeně na mě zařvala. :D Teda nemohla jsem, ale když jsem ještě uslyšela, jak to z pěšinky vzala po silnici, jak dupe a jak rychle, prostě jsem se do toho opřela a dala to! :) O dvě vteřiny jsem byla rychlejší! Konečně jsem mohla být šťastná, že jsme si srovnaly účty, ale vydýchávala jsem se z toho po zbytek hodiny. :D


A už tu byla pětiminutovka před testem, během které jsem toho moc nestihla. Ještě štěstí, že jsem měla ten tahák, samozřejmě to v testu bylo. Ale ty dva zástupce u Oomycet (Řasovek) jsem si blíž přečíst mohla, u druhého jsem si nebyla jistá a nakonec tam napsala místo vřetenatka révová (nic) vinná. :D Naštěstí jsem ale o tomto dlouhém přemítání (nevěděla jsem, jestli to vůbec vřetenatka je a jestli se jmenuje vinná nebo révová) zpravila po hodině paní profesorku, která k tomu naštěstí u bodování přihlédne a prý si to bude pamatovat. - update: dostala jsem i bez toho jedničku! :D


Byla tak dobře naladěná, že nás dokonce pustila dřív, což mi hrálo do karet, protože jsem se nakonec dala lehce Gurmánkou přesvědčit, že ji kus doprovodím k jedné zastávce, která je po cestě ke škole, kde měla počkat na bráchu a vyzvednout ho. Tak jsme se flákaly, až nás tentokrát začala popohánět ona, abych stihla autobus. Ale bylo teprve 30, tak jsem sebevědomě prohlásila, že to je v pohodě, nemusíme spěchat a určitě to stihneme, čemuž se smála, že ode mě to fakt sedí. :D No co, zvládla jsem to, i když jsem vycházela ve 44 nebo tak nějak, takže co by to ujelo, když bylo teprve tolik :D

Ale v tom se vytasila se sešitem z matiky, kde si celou dobu zapisovala jen své poněkud rozčilené myšlenky o tom, že paní profesorka zase něco blekotá, že dostane 5tku z toho zkoušení z dějepisu, že ty konvexní úhly nikoho nezajímají, že se má učit ještě na 3 testy, že snad z gymplu přestoupí, protože tohle je blázinec a není žádný Einstein a "WTF! SOS!" z chvíle, kdy jí paní profesorka zabavila mobil. :D Tak jsme se u toho nejvíc bavily, přičemž k eskapádě s telefonem dodala, že ho tam paní profesorce nechala na stole natruc, jak byla rozzuřená, unavená a znuděná. :D Nějak jsme takto strávily 10 minut, takže z 30, až jsme se dobelhaly do vestibulu, bylo 42 a ještě se pokoušela na mobilu chytit wifi kvůli známkám, které stejně nepřibyly, tak jsme nakonec vycházely asi ve 44 nebo 45! :D

Ale stejně jsem kvůli autobusu hnát nechtěla, přece jenom už jsem se něco naběhala, sice bych stejně neletěla, ale to je jedno. :D Naštěstí mám skvělé kamarádky - Gurmánka mě celou cestu za batoh tlačila dopředu, abych byla rychlejší! :D To je, co? Ale i tak jsme k blízkému obchodu (kde jsem si chtěla koupit kromě tradičních rohlíků sladké pro sebe, protože jsem bez něj byla celý víkend, což mi stačilo :D) dorazily 7 minut před příjezdem autobusu, a to ještě Gurmánka ohledně něčeho s někým volala.

Nejdřív letmo pronesený nápad, že já půjdu pro rohlíky a ona pro Esíčka nebo naopak, se zrealizoval. Když jsem teda konečně našla oddělení se sladkým a objevila kýžený produkt, zjistila jsem, že stojí víc, než jsem měla předem připraveno! Tak jsem tu krabici postavila o kus dál, aby bylo jasnější, že si jdu jen pro peněženku, ale ona tam nebyla! Protáhla jsem tedy obličej, rezignovaně vrátila dobrotu na místo a šla najít Gurmánku. Potkaly jsme se naštěstí brzo a já se zkoušela trošinku smířit s tím, že zase budu sušit zobák, ale neúspěšně, nakonec jsem kámošku požádala o založení. Musela jsem si půjčit víc, páč zrovna v tento úžasný den zdražili rohlíky, takže jsem měla jen korunu na sušenky! :D

Poté jsme mega letěly k pokladnám a průběžně se vztekaly, že už je určitě celá. Ehm, to jsem se vlastně víc rozčilovala já, ale Gurmánka snad taky trochu se mnou, už si to moc nepamatuju. :D Každopádně před námi k tomu ještě stála nějaká paní s nákupem, který by se dal označit za malostřední, no paní prodavačka byla pomalá jako něco! Naštěstí bylo 59 a od té doby víc jak minutu furt Gurmánka opakovala, že máme půl minuty. :D

Tak jsem byla asi o něco méně nervózní, ale když tu jsme zahlédly skrz prosklenou stěnu můj autobus, jak si vesele fičí kolem! Uklidňovala jsem se, že na zastávce = 1 z konečných, chvíli čeká, ale stejně jsem nějak vyšilovala :D Hned, jak jsem zaplatila, vtiskla jsem zbytek peněz kámošce, která popadla i nezavázanou tašku s rohlíky a Esíčka a jaly jsme se šíleně sprintovat na zastávku. Stihly jsme to, akorát jsem na ni v průběhu cesty radši několikrát ječela, ať mi pak dá mé jídlo! :D Pan řidič (poslední v tomto článku) se na mě chápavě usmál a ještě jsem musela čekat, než se nějaký kluk vybatolí s rozepnutým batohem a padajícími věcmi i oblečením, abych mohla vejít. :D Stejně jsem ho ale trošku převálcovala. :D

Ještě jsme se na sebe s Gurmánkou zachlámaly a po několika minutách jízdy, kdy jsem si uvědomila nesnesitelný pocit vedra (měla jsem tričko s dlouhým rukávem, svetr a né zrovna na rychlý běh dimenzovanou bundu) a když si ten malý človíček sedl naproti mně, jsem se musela svlékat. :D Striptýz! :D Naštěstí brzo odešel, takže jsem tam s dobrým panem řidičem zůstala sama a byla tak potichu zamyšleně se bavící nad těmito událostmi, že si na mě vzpomněl, až se mi chtělo zakašlat pár metrů za zastávkou. A nasadil korunu celému tomuto dni, když překvapeně zahlásil "Jé, miláčku, já jsem na tebe úplně zapomněl." :D Vzhledem k tomu, že jsem trochu paranoidní, dalo mi maličko práce se přesvědčit, že to nemyslel úchylně, protože se jinak chová jako takový dobrý děda. :D Prostě to tak nemyslel! No... Fakt! :D Že jo? :€ ŽE JO?! :D Ach bože! :D

Éto vsjó, až na to, že jsem to psala zhruba od 7 do třičtvrtě na 10, takže se zase nic nenaučím na ústní zkoušení a budu na to mít jen den :D


Poznámka pro uklidnění: na školu nekašleme, nebo aspoň né nějak hodně, i když by se vám po přečtení mohlo jevit něco jiného. :D
A ani další pondělí nezklamalo :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama