Takové normální pondělí - část 2. (vtipná nerudná Gurmánka, 2 úspěšné sprinty a "sexuální harašení")

10. října 2014 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
První část můžete najít zde. :)


Pak se konečné vykulili profesoři z kabinetu, nadšený tříďas, kterému za nás pár lidí něco koupilo ke svátku, nám běhání vstřícně odpustil, nakonec se přidala i kolegyně, vedoucí holky, leč my si se sladkou vidinou následného povoleného cokolivdělání ten běh vyprosily.

Samozřejmě jsem se zařadila na začátek, abych měla pár vteřin k dobru, né kamkoliv dozadu jako kámoška, s níž jsem se domluvila, že spolu pak půjdeme část pěšky. A dobře jsem udělala! Víc jak čtvrtinu prvního kolečka jsem zvládla běžet, pak jsem do toho trochu zakomponovala chůzi a ohlédla se, kde ta holka je - přibližovala se a protože jsem si vzpomněla, že mě minulý rok na atleťáku v poslední chvíli předběhla, pustila jsem se zas do něčeho, velmi přehnaně nazvaného klusem. V dalším kolečku mě už začal nesnesitelně bolet levý bok, tak jsem ani výrazně neprotestovala, když mě dohnala a šly jsme poměrně rychlým tempem.

Po nějakém tom kecání o kdovíčem (asi o tom, že už nemůžu), jsem na ní před poslední zatáčkou, když byla o kousínek dopředějc, vybafla s tím, že je to jako minule, kdy mě předehnala, a já kvůli tomu byla poslední (fajn, hlavně nejen kvůli tomu, ale to je jedno :D). Ona zase, jak byla díky tomu šťastná, což chápu, ale...! :D Tehdy jsem jí to navzdory všemu nezapomněla a rozhodla se, že jí to nedaruju, takže jsem začala opět běžet jako něco. Překvapeně na mě zařvala. :D Teda nemohla jsem, ale když jsem ještě uslyšela, jak to z pěšinky vzala po silnici, jak dupe a jak rychle, prostě jsem se do toho opřela a dala to! :) O dvě vteřiny jsem byla rychlejší! Konečně jsem mohla být šťastná, že jsme si srovnaly účty, ale vydýchávala jsem se z toho po zbytek hodiny. :D


A už tu byla pětiminutovka před testem, během které jsem toho moc nestihla. Ještě štěstí, že jsem měla ten tahák, samozřejmě to v testu bylo. Ale ty dva zástupce u Oomycet (Řasovek) jsem si blíž přečíst mohla, u druhého jsem si nebyla jistá a nakonec tam napsala místo vřetenatka révová (nic) vinná. :D Naštěstí jsem ale o tomto dlouhém přemítání (nevěděla jsem, jestli to vůbec vřetenatka je a jestli se jmenuje vinná nebo révová) zpravila po hodině paní profesorku, která k tomu naštěstí u bodování přihlédne a prý si to bude pamatovat. - update: dostala jsem i bez toho jedničku! :D


Byla tak dobře naladěná, že nás dokonce pustila dřív, což mi hrálo do karet, protože jsem se nakonec dala lehce Gurmánkou přesvědčit, že ji kus doprovodím k jedné zastávce, která je po cestě ke škole, kde měla počkat na bráchu a vyzvednout ho. Tak jsme se flákaly, až nás tentokrát začala popohánět ona, abych stihla autobus. Ale bylo teprve 30, tak jsem sebevědomě prohlásila, že to je v pohodě, nemusíme spěchat a určitě to stihneme, čemuž se smála, že ode mě to fakt sedí. :D No co, zvládla jsem to, i když jsem vycházela ve 44 nebo tak nějak, takže co by to ujelo, když bylo teprve tolik :D

Ale v tom se vytasila se sešitem z matiky, kde si celou dobu zapisovala jen své poněkud rozčilené myšlenky o tom, že paní profesorka zase něco blekotá, že dostane 5tku z toho zkoušení z dějepisu, že ty konvexní úhly nikoho nezajímají, že se má učit ještě na 3 testy, že snad z gymplu přestoupí, protože tohle je blázinec a není žádný Einstein a "WTF! SOS!" z chvíle, kdy jí paní profesorka zabavila mobil. :D Tak jsme se u toho nejvíc bavily, přičemž k eskapádě s telefonem dodala, že ho tam paní profesorce nechala na stole natruc, jak byla rozzuřená, unavená a znuděná. :D Nějak jsme takto strávily 10 minut, takže z 30, až jsme se dobelhaly do vestibulu, bylo 42 a ještě se pokoušela na mobilu chytit wifi kvůli známkám, které stejně nepřibyly, tak jsme nakonec vycházely asi ve 44 nebo 45! :D

Ale stejně jsem kvůli autobusu hnát nechtěla, přece jenom už jsem se něco naběhala, sice bych stejně neletěla, ale to je jedno. :D Naštěstí mám skvělé kamarádky - Gurmánka mě celou cestu za batoh tlačila dopředu, abych byla rychlejší! :D To je, co? Ale i tak jsme k blízkému obchodu (kde jsem si chtěla koupit kromě tradičních rohlíků sladké pro sebe, protože jsem bez něj byla celý víkend, což mi stačilo :D) dorazily 7 minut před příjezdem autobusu, a to ještě Gurmánka ohledně něčeho s někým volala.

Nejdřív letmo pronesený nápad, že já půjdu pro rohlíky a ona pro Esíčka nebo naopak, se zrealizoval. Když jsem teda konečně našla oddělení se sladkým a objevila kýžený produkt, zjistila jsem, že stojí víc, než jsem měla předem připraveno! Tak jsem tu krabici postavila o kus dál, aby bylo jasnější, že si jdu jen pro peněženku, ale ona tam nebyla! Protáhla jsem tedy obličej, rezignovaně vrátila dobrotu na místo a šla najít Gurmánku. Potkaly jsme se naštěstí brzo a já se zkoušela trošinku smířit s tím, že zase budu sušit zobák, ale neúspěšně, nakonec jsem kámošku požádala o založení. Musela jsem si půjčit víc, páč zrovna v tento úžasný den zdražili rohlíky, takže jsem měla jen korunu na sušenky! :D

Poté jsme mega letěly k pokladnám a průběžně se vztekaly, že už je určitě celá. Ehm, to jsem se vlastně víc rozčilovala já, ale Gurmánka snad taky trochu se mnou, už si to moc nepamatuju. :D Každopádně před námi k tomu ještě stála nějaká paní s nákupem, který by se dal označit za malostřední, no paní prodavačka byla pomalá jako něco! Naštěstí bylo 59 a od té doby víc jak minutu furt Gurmánka opakovala, že máme půl minuty. :D

Tak jsem byla asi o něco méně nervózní, ale když tu jsme zahlédly skrz prosklenou stěnu můj autobus, jak si vesele fičí kolem! Uklidňovala jsem se, že na zastávce = 1 z konečných, chvíli čeká, ale stejně jsem nějak vyšilovala :D Hned, jak jsem zaplatila, vtiskla jsem zbytek peněz kámošce, která popadla i nezavázanou tašku s rohlíky a Esíčka a jaly jsme se šíleně sprintovat na zastávku. Stihly jsme to, akorát jsem na ni v průběhu cesty radši několikrát ječela, ať mi pak dá mé jídlo! :D Pan řidič (poslední v tomto článku) se na mě chápavě usmál a ještě jsem musela čekat, než se nějaký kluk vybatolí s rozepnutým batohem a padajícími věcmi i oblečením, abych mohla vejít. :D Stejně jsem ho ale trošku převálcovala. :D

Ještě jsme se na sebe s Gurmánkou zachlámaly a po několika minutách jízdy, kdy jsem si uvědomila nesnesitelný pocit vedra (měla jsem tričko s dlouhým rukávem, svetr a né zrovna na rychlý běh dimenzovanou bundu) a když si ten malý človíček sedl naproti mně, jsem se musela svlékat. :D Striptýz! :D Naštěstí brzo odešel, takže jsem tam s dobrým panem řidičem zůstala sama a byla tak potichu zamyšleně se bavící nad těmito událostmi, že si na mě vzpomněl, až se mi chtělo zakašlat pár metrů za zastávkou. A nasadil korunu celému tomuto dni, když překvapeně zahlásil "Jé, miláčku, já jsem na tebe úplně zapomněl." :D Vzhledem k tomu, že jsem trochu paranoidní, dalo mi maličko práce se přesvědčit, že to nemyslel úchylně, protože se jinak chová jako takový dobrý děda. :D Prostě to tak nemyslel! No... Fakt! :D Že jo? :€ ŽE JO?! :D Ach bože! :D

Éto vsjó, až na to, že jsem to psala zhruba od 7 do třičtvrtě na 10, takže se zase nic nenaučím na ústní zkoušení a budu na to mít jen den :D


Poznámka pro uklidnění: na školu nekašleme, nebo aspoň né nějak hodně, i když by se vám po přečtení mohlo jevit něco jiného. :D
A ani další pondělí nezklamalo :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama