Jak jsem se válela po Noidovi a držela s Lucií Bílou aneb 1. muzikál - Aida (část 2.)

14. listopadu 2014 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Prosím, přečtěte si nejdřív 1. část! :)


No nemyslete si, že jsme po pár krocích dorazili k nějakým dveřím, tůdle, je tam brána s nápisem ve smyslu zákaz vstupu/vjezdu nepovolaným, za ní ještě cesta a teprve potom ty dveře! Jelikož jsem zdvořilý člověk (Eneul, pšt, stačí, když napíšu většinou? :D), chtěla jsem s Lenkou zůstat čekat před tou bránou, ale protože rodiče už na druhé straně ty dveře objevili, vydaly jsme se tam tedy taky.

Nejdřív jsme s několika dalšími fanoušky kosili venku, ale pak jsme uvnitř zahlédli Noida, tak jsme vlezli dál. Protože mě furt mamka kritizuje za to, že si s sebou tahám i složku s papíry a pár propiskami, nechala jsem ji také doma, takže jsme k podpisům měly jen lístky a půjčená pera ostatních. :D Až na nás došla řada, práskl na sebe Noid, že zamlada chodil pařívat do od nás né moc vzdáleného města a jak se mu tam líbilo. Když už jsme tam byli, chtěla jsem se s ním vyfotit. Lenka ne a malá Bára nejdřív taky velice ne, ale když ji a mamku Noid objal, tak se nechala. Jsem překvapeně stojíc opuštěná před ním na to zírala. :D Tak jsem si nahlas řekla, že to teda nééé, rychle vzala osud do vlastních rukou, opřela se přímo o Noida a bylo to. :D

Spokojený Noid


Od pana Korna a slečny Nývltové jsme si nechaly pouze podepsat lístky, přičemž mamka o ní s Bárou nevhodně mluvila jako o Dashe. -.-' Potom už jsme jen 2 hodiny (to jen ve smyslu, že jsme kromě toho nic nedělali :D) čekali na Lucku! To byla sranda - přišli jsme tam jako cizí navzájem se nebavící lidé a nakonec jsme si tam spolu všichni přátelsky povídali. :D Nejdřív jsem se snažila si zachovat dekorum, poslušně tam v rámci možností narovnaně stála a nevšímala si pohodlné, leč malé, sedačky, ale s postupem času jsem se na to vykašlala, po dovolení jsem si s Lenkou sedla na opěradlo pro ruku a z dlouhé chvíle jsme se bavily ťukáním hlavami o sebe, než jsem si tím zlomila svou nejlepší čelenku. :D Což se mi nakonec vyplatilo, protože se mi na fotkách v kombinaci s tím účesem moc nezamlouvala. :D

Jak jsme všichni měli velký hlad a někteří nejmenovaní z nás opravdu moc trpěliví nebyli, málem jsme dřív odešli. Ale ne, má chrabrá odhodlaná osoba byla skálopevně rozhodnutá tam prostě na tu Lucku počkat stůj co stůj, argumentujíc tím, že už mi jednou kvůli mamce utekla a podruhé ji prostě dostanu! :D Naštěstí se chvílemi Lenka přidávala na mou stranu, tak jsem ji radši chytla, aby nemohla utéct a nakonec jsme opravdu zůstali. :)

Jak jsme se jakž takž spřátelili s ostatními i s hlídačem, tak jsme se pěkně začali řadit na společnou fotku s Luckou, protože neměla čas na nic jiného, jelikož za pár hodin musela o hodně kilometrů dál zpívat. Samozřejmě jsem využila příležitosti, stoupla si doprostřed (kolikrát se ještě budu fotit s Lucií Bílou? :)) a když se řešilo, kam půjde ona, udělala jsem mezeru po své pravici. :D Nějakou dobu před jejím příchodem jsme si ještě říkali, jak se jí chytneme za ruce a tak, no samozřejmě když dorazila (jsme skoro stejně velké! :D), nikdo se k tomu neměl. V tu chvíli jsem si kromě různých nervózních myšlenek stačila v duchu zazpívat now or never a tak jako jsem se jí zkusila chytit! :D Dobrý, chytila se mě sama a vypadala, že to vzala úplně v pohodě, i si mě v průběhu focení ještě trochu přitáhla, takže se s ní tam jako jediná držím :D Né, vůbec nejsem šílená (a) velká fanynka... :D

Stejně si ji tam poté odlapli ostatní a začali se fotit po skupinkách, tak jsem čekala, až budu moct taky vyrazit. A jo, začala zase odcházet ke dveřím, když jsem tam k ní s několika prosím přiběhla (chudák si toho od ostatních vyslechla, tak co bych jí říkala? ;)) a radši se jí snad jemně chytila, no bojím se, jestli to nevypadalo drze - Lenka mě straší, že jo :/, každopádně to splnilo svůj účel a po jediné naší přímé konverzaci, skládající se přibližně z "A kdo nás bude fotit?" "Tady, můj táta," se mi splnilo další přání! :) Spokojeně tam obě záříme jako lampionky a tátovi se do mobilu usmívala nejvíc (pozorně čeknuto)! :D

Jo, ten viditelný kousek někoho vedle Lucky jsem já :)

Myslela jsem si, že se s ní fotím sama, ale pak jsem zjistila, že se tam vmáčkly i Lenka s Bárou, tak to je jedno, když jsme tam natočené na sebe, obě uprostřed a dotýkáme se vlasy! :D Teda, to byl fakt zvláštní super pocit, všude vidíte, jak ostatní fanoušci mají s někým společnou fotku, dokážete si možná představit, že budete něco takového vlastnit i vy a že k tomu dojde jen za pár minut, ale pak ta chvíle, kdy stojíte vedle sebe, držíte se a vážně se fotíte, je fakt zvláštní a k nezaplacení! :D Tak jsem zase jako kafemlejnek opakovala děkuju, za což mi stiskla ruku (!) a pak už mi bylo všechno jedno, jen jsem objala tátu, vyfotila se s tím milým panem hlídačem a vyhupsla se ven na celé kolo radovat s Lenkou.

To, že u dveří byl hlouček lidí, jsem nepokládala za nic divného, vždyť tam předtím několik sedělo, tak jsem vesele na celé kolo vyřvávala, že mám fotku s Luckou Bílou, na což Lenka po dořeknutí, že ji mám i jen s ní, že ona taky (stále jsem nevěděla, že se k nám přitočila) a že bylo trochu drzý, když jsem na Lucku tak skočila, aby ještě počkala. Samozřejmě, že jsem nad tím taky hodně přemýšlela, ale chtěla jsem aspoň od sebe slyšet slova útěchy, tak jsem zareagovala ve stylu "No jasně, když vidíš Lucku Bílou, co uděláš? Chramst!" a naznačila jsem stisknutí ruky, ne, říct "Chňap" bylo nad mé momentální schopnosti. Když tu jsem nějak vzhlédla a mezi ostatními lidmi pár kroků od nás uviděla Lucku, jak se fotí s ostatními! Všechno asi slyšela! -_- Ach bože, proč. -_- Tak jsem nahlas začala omluvně lamentovat zhruba ve stylu "Ježišmarja, já se tady chovám jako hulvát, no to snad není možný, tak já radši jdu," no prostě mi bylo trapněji než v jiné situaci, o které si tu také můžete počíst. Snad jsem ji aspoň pobavila, no když jsme jí při odjezdu daším východem mávali, usmívala jsem se radši nesměle. :D


Potom už jsme s Lenkou společně jako dva pošuci nadšeně skákaly kus cesty, ani hlad jsem neměla. :D Chtělo se jít do hotelu Imperial, kde vaří Zdeněk Polhreich, ale k mé velké radosti měli plno (kuřecí řízek, který by tam nejspíš neměli, je nej!). Po luxusu a pozlátku bažící Bára byla samozřejmě nespokojená. Venku nás ještě zastavili anglicky hovořící turisté, kterým jsem rozumněla líp než táta a byla bych jim i poradila, jenže jsem nevěděla, kterým směrem je místo, kam chtěli. :D

Po chvíli bloumání (puchýře na nohou :€) jsme konečně narazili na restauraci. Indickou. Dobrovolně se nevrhám do objevování krás jiných kuchyní, tak se mi dovnitř nechtělo jako Báře. Už to vypadalo, že odejdeme, ale táta velice začal vyzdvihovat klady všeho možného... Když jsem vyslovila svou prosbu a začala ji obhajovat, Bára obrátila a začala kritizovat... Šlo se dovnitř... :D No a pak jsem si něco schůdného objednala a velice začala upřímně působíc říkat, jak jsem ráda, že na mě nedali a šli jsme tam, že se omlouvám a ještě jednou zdůraznila své nadšení (taky aby Bára držela... :D), nakonec to naštěstí opravdu bylo nejlepší jídlo, jaké jsem kdy jedla a chci se tam vrátit. :D

Po šíleně dlouhé době jsme konečně dostali gáblík, pochutnali si, já se mezitím pořád kochala tátovými fotkami, né zrovna nadšeně odešli a odskákali k autu a doručili holky domů. Pak nás čekala dlouhá cesta k nám a bezesná noc. :D Teda aspoň mě, protože to byl fakt skvělý den. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Happy... Happy... | 15. listopadu 2014 v 14:41 | Reagovat

Nojo, vzpomínám si, jak jsem se jednou potkala s Josefem Somrem... Mohla jsem se z toho zbláznit, v duchu jsem si říkala: ,,Ó, můj Bože, to je vážně Josef Somr!" Naštěstí jsem dostala autogram a střežím ho jako oko v hlavě. :D Taky jsem dostala autogram od Alfréda Strejčka a tam to bylo dosti podobné. :D

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 15. listopadu 2014 v 19:43 | Reagovat

[1]:  Jéééj, to musela být sranda :D Jak jsi ho potkala? :D Jojo, pěkně ten cenný úlovek střež!
My jednou ještě s těmito holkami v restauraci potkali pana Víznera - seděl s nějakou o hodně mladší holkou u stolu a tvářil se trochu namyšleně, tak jsem ho velice ignorovala :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama