Podivný průvod (sloh)

21. listopadu 2014 v 5:40 | Anchor |  Slohové práce atd.
Sice jsem doufala, že jsem objevila sloh z primy (= 6. třída), a ono bohužel asi jde o vyprávění ze sekundy (= 7. třída) - ne, to prostě je z primy!, no každopádně se jedná o mou nejstarší v máminém počítači dochovanou práci a podle toho taky vypadá. :D Kdo se nebojí, nechť pokračuje ve čtení! :)


Jednoho sobotního rána, spíše dopoledne, se Monika probudila překvapivě osvěžená a s dobrými předpoklady na aktivně prožitý den, jak si pro sebe spokojeně zabrumlala, když se protáhla. Pomalu otevřela oči, zamrkala do ostrého slunečního svitu z okna, které bylo protikladem k jejímu jinak dosud potemnělému pokojíku, a líně se zvedla na nohy. Ve stylu nějakého potrhlého a legračního padoucha, což dosvědčovalo její neobvykle dobrou náladu, se vydala na výzvědy k ložnici rodičů.

"Á, oni ještě vyspávají! Že bych byla projednou dříve vzhůru?" nevěřícně zavrtěla hlavou po nakouknutí pootevřenými dveřmi na dvě očividně šťastně chrápající postavy rozdílného pohlaví. Nevzbudil je dokonce ani podivný hlasitý třískot, ozývající se z přízemí paneláku, kde bydleli."To zase sousedka donutila starýho mýt nádobí po snídani? Šmarjá!" poněkud nezdvořile odfrkla. Zjevně to byl vážný prohřešek proti jejímu přesvědčení o víkendovém klidu. "A on s tím bude práskat a rušit ostatní!" zavrtěla hlavou a odploužila se do kuchyně se zjevnými úmysly náletu na spíž.


V tom se z ulice ozvalo troubení. Monika byla ovšem příliš zabraná do hladového zírání na dvířka špajzu, a tak zvuk nedokázala identifikovat. Stačilo to ovšem na to, že sebou trhla a zamířila k nevelkému balkonu, schovanému za jídelním koutem.

"Co se to děje?" znovu začala pokračovat v samomluvě a pohlédla dolů. "No to snad né!" vyjekla po detailním prozkoumání silnice, chodníků, viditelné části parku a podobných věcí, odvrátila se a promnula si oči. "Ne, to nemůže být pravda... Určitě to je jen z hladu... V České republice přece ne..." mumlala si a znovu zaostřila na ulici, přesněji na obrovské šedé troubící kolosy.

"Slóóón! Pomóc! Katastrofa!" začala vyšilovat. "A lvi, medvědi a klauni... Počkat, klauni jsou přeci maskovaní lidé, rozhodně nežijí v divočině nebo v horách!" dospěla k převratnému objevu, že maskovanci patří určitě k cirkusu. "Jasně, už to chápu. Já chytrá si myslela, že nastává konec světa!" zastyděla se, uklidnila a nastražila uši ke svým potichu chrápajícím rodičům. "Ufff, ještěže mají tvrdý spánek," oddechla si a pousmála se nad svým chováním.

Poté konečně ukořistila delikátní voňavý salám k úžasně posolenému i makovanému rohlíku. Klidné ráno mohlo pokračovat...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu? :)

JO!

Komentáře

1 Happy... Happy... | Web | 25. listopadu 2014 v 13:46 | Reagovat

Já už ani nevím, co bych napsala, prostě asi napíšu jen to, že vážně umíš psát (a podle tohoto jsi i uměla) a že je to skvělý článek! Víc už snad doddat nemohu... :)

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 25. listopadu 2014 v 21:56 | Reagovat

[1]: Tě pic, díky! :-D *červená se*

3 Mental Princess Mental Princess | Web | 26. listopadu 2014 v 18:49 | Reagovat

Moc pěkné!

4 Anchor Anchor | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 18:50 | Reagovat

[3]: Och, děkuju! :-D Máš štěstí, přišla jsem na tvůj komentář po necelých 40 sekundách od chvíle, kdy jsi ho poslala :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama