Prosinec 2014

Trollící tiskárna (komiks)

31. prosince 2014 v 5:40 | Anchor |  Komiksy
Né, na Silvestra se tentokrát už nevytasím s volným designem pro kohokoliv, ale s vlastnoručním rage komiksem! Hurááá! ;)


To té Gurmánce spočítám :D

Rok 2014

26. prosince 2014 v 5:40 | Anchor |  Roční souhrny
Ech, už je to tu, zase bude nový rok, no to mě podrž. Ne že bych se vůbec netěšila, ale přeci jen v roce 2015 mi bude 18 let (a pořád se radši snažím si to moc neuvědomovat)... Strašila jsem se tím asi od patnácti nebo šestnácti a ono to fakt přijde a už dávno za míň jak 365 dní! :o Ale když se toho tak bojím, určitě mě vše mile překvapí a budou se mi během roku 2015 plnit všechna má přání a dít samé skvělé věci! *klepe pro štěstí na stůl a jiné věci v dosahu* :D

No teď zpět k sumírování pomalu končícího roku 2014.

V lednu

V únoru
  • jsem napsala dopis, který by měli otevřít až za 50 000 let,
  • povztekala se nad nároky školy a myslela si, že své nové předsevzetí snad dodržím
  • a konečně našla někoho, o kom můžu s čistým svědomím prohlásit, že je můj oblíbený skladatel. To zní jako kdybych poslouchala vážnou hudbu :D Blbost, prostě od zpěváků a zpěvaček se mi často líbí jen jedna nebo pár písniček (takže o nich nemůžu výslovně prohlásit, že mám nějakého/ou oblíbeného/ou), kdežto od Yanna Tiersena se mi líbí skoro všechno! :)

Roční souhrny

25. prosince 2014 v 15:25 | Anchor |  Rozcestníky
Pozor, v souhrnných článcích, na které se můžete dostat kliknutím na název roku, sice sepisuju, co se mi podle mě stalo za uplynulý rok zajímavého, ale rubriky toho obsahují ještě víc! :)

Následující poznámky budiž důkazem pro mě, že jsem něco zažila! :D

Rok 2012

(14/15 let)

1. Anglie (hrady a jiné památky v JZ Anglii a Walesu + Londýn, viděli jsme královnu Alžbětu II.)
Vánoční trhy v Drážďanech (byla jsem tam na svůj svátek)
Souhrnný článek neexistuje, protože jsem ještě neměla tento blog

Rok 2013

(15/16 let)

2. Anglie (Londýn + Leavesdenská studia - výstava The Making of Harry Potter, asi jsem potkala herce)
Založení tohoto blogu :)
Taneční
Skoro 100 kilometrové každodenní dojíždění (100 km je jen cesta tam)

Rok 2014

(16/17 let)

Rok plný ztřeštěností a oxidování v tanečních jako doprovod (se mě nezbaví :D)
Lucie Bílá
Melody Makers

Rok 2015

(17/18 let)

Splnilo se mi mé úplně největší přání! :D (setkat se a vyfotit s úžasným hercem Alanem Rickmanem :D)
Pestré oslavy 18. narozenin
Skvělý zájezd do Itálie jako dárek
Celkem zábavné taneční - popsala jsem věnečkový den
A jiné fajn ptákovinky a splněná přání :D

Rok 2016

(18/19 let)

Blogové úspěchy (přijetí do Autorského klubu a Klubu snílků, rozhovor se mnou na Srdci Blogu)
Zjistila jsem o sobě něco zásadního, co mi zcela změnilo život (ale o tom tu ještě nepíšu :D)
Byla jsem hosteskou na promítání filmu o Lídě Baarové
Úspěchy našeho školního pěveckého sboru (zpívali jsme na úvod významných akcí v Senátu a Hiltonu)
Zdeněk Svěrák
Jaroslav Uhlíř
Blogerka Vlasta (jo, cením si setkání s tebou natolik, že to tu musím zmínit! :D)
David Suchet (hrál Hercula Poirota)
Koncert Rihanny
Spala jsem na zámku :D
Stužkovák

Volný design - Na správné cestě (100. článek!)

24. prosince 2014 v 5:40 | Anchor |  Designy
Teda, no, článek, heheh... Snad se tak dá říct i tomuto! :)

Už jste zapomněli, co jsem si přichystala za dárek k Vánocům minulý rok? Na jednu stranu doufám, že jo, pokud jste nebyli spokojení, že jsem se vytasila s designem, ale jestli vás to potěšilo, tak teď můžete být nadšení, protože nový volný design pro kterýkoliv blog je zde! :D Šťastné a veselé! :)


Líbí se vám? Napište si o něj na Anchorin@EMAIL.cz :)
Mým Photofiltrem prošly tyto dva cizí obrázky - silnice + nebe

Studentská hymna - Louskatus Burakus

19. prosince 2014 v 5:40 | Anchor |  Zábava
Prosím, přivítejte mou úpravu písně Buráky od Michala Tučného, která by mimochodem byla 100. článkem na tomto blogu, pokud by se počítalo to, v jakém pořadí jsem je dokončila a ne to, kdy skutečně vyšly. :D S trochou snahy se to zazpívat dá! :)


Když nic se dělat nechce, snad válet si šunky
a profesoři na vás naházej písemky,
nač zbytečně se šrotit hodně debilní látky,
když stejně z toho budou zase jen samé pětky!

Hej hou, hej hou, nač bát se písemky,
je lepší se rozvalit a louskat buráky
Hej hou, hej hou, nač bát se písemky,
je lepší se rozvalit a louskat buráky

Drážďany 2012 aneb Sibiř hadra (= byla tam neskutečná zima)

12. prosince 2014 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Konečně další příspěvek, který půjde zařadit do seznamu Komnata nejvyšší potřeby! Tenzokrát není doba od nepříznivého začátku do dobrého konce tak dlouhá, ale i to se počítá, protože jsem tam mermomocí chtěla něco zařadit, aby to tu neleželo ladem. :)


Dnes vám povím pohádku o tom, jak jsem byla o Vánocích se školou v Drážďanech - Dobrý, co? Ještě jsem ani nenapsala vyprávění o prvním pobytu v Anglii a už začínám s jednodenním výletem do Německa, který jsem absolvovala až poté :D Pochlubila bych se, že jsem tam byla v pro mě trochu významný den, ale to už bych vám napověděla trochu moc o sobě, což možná někomu i tak nějak dojde :D

Prostě nějakého již neznámého úžasného dne se náš drahý profesor ruštiny (a němčiny) vytasil s tím, že spolupořádá zájezd do výše zmíněného města a jestli se nechceme připojit. To se ví, že jsem byla pro, musím přece využít každé příležitosti dostat se za hranice, páč s rodiči prozkoumáváme "jen" krásy České republiky (a jednou jsme byli na Slovensku), no nikdo z kamarádek se netvářil, že by jel taky/měly už někoho do dvojice. Bylo totiž krátce po prvním zájezdu do Anglie, jak už jsem napsala o pár řádků výše, tož se nikomu nechtělo solit těžké prachy. Tak jsem teda zklamaně sklapla kramle, o tom, že se zanedlouho odvážím jet sama do Anglie (dobře, anglicky aspoň něco řeknu a německy jsem se učila jen půl roku, ale co) a ke všemu na víc dnů, jsem ještě netušila. Jo, štvalo mě, že se na svůj svátek (to je ten tajemný pro mě významný den :D) nikam nepodívám, ale co se dalo dělat.

Poprvé na koni + osvícení

5. prosince 2014 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Před už nějakým tím rokem se začala Eneul hodně zajímat o koně a rozhodla se, že by na nich chtěla jezdit. Domluvila se tedy s Dezertérkou na jednom statku a se spoustou nových poznatků se začala dělit s jednou naší spolužačkou, která vždycky přiběhla v tu nejméně vhodnou chvíli, kdy jsem se třeba chtěla něco učit a né poslouchat nějaké takové hemzy. :D K těmto kámoškám se přidala ještě Gurmánka, a tak atmosféra okolo naší lavice výrazně zkoňařštila. Bylo tedy jen otázkou času, kdy mě budou nutit, abych začala jezdit taky. :D

Tato událost na sebe nenechala dlouho čekat a poté, co si holky vzpomněly, že se na farmě, kde bývám na dovolených, vyskytují i oni čtyřnozí kopytnatci, jaly se mě pod nejrůznějšími pohrůžkami přesvědčovat, abych se aspoň jednou svezla. Bylo by to i poprvé, když nepočítám pár pětiminutových jízd, které jsem absolvovala jako hodně malá na pouti. Vlastně teď si vzpomínám, že jsem kdysi dávno u příbuzných jednou také jela, no to je jedno. Toto přesvědčování se nejméně dva pobyty na farmě minulo s účinkem, jelikož jsem se na to buď vykašlala, nebo jsem se bála. Přeci jen jsem šestnáct let neokusila pohled na krajinu ze sedla a i když jsou haflingové vzrůstem podobní poníkům, nejsou úplně nejmenší a jejich přátelskost závisí jistě na mnoha faktorech, jako jak tomu zvířeti je, jestli venku není vedro, jestli ho neotravují mouchy... Prostě se mi do toho i přes přesvědčování Lenkou vždy nakonec nechtělo.

Jenže tu se o těchto velikonočních prázdninách na již několikrát zmíněném místě v sobotu znovu naskytla příležitost překonat strach a já ji kupodivu opravdu chtěla využít. Což o to, když je dlouho před akcí, to se člověku plánuje a diví, proč to minule odmítl, ale když se má jít na věc... Ovšem tentokrát jsem chtěla dostát svému rozhodnutí bohatě podporovanému ostatními. Sice pak ten den z jízdy nebylo nic kvůli velkému množství zájemců, ale nevyvlékla jsem se z toho - rádi mi dovolili, že můžu jet hned v neděli. Tě pic, na jednu stranu jsem měla radost, ale... :D