Poprvé na koni + osvícení

5. prosince 2014 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Před už nějakým tím rokem se začala Eneul hodně zajímat o koně a rozhodla se, že by na nich chtěla jezdit. Domluvila se tedy s Dezertérkou na jednom statku a se spoustou nových poznatků se začala dělit s jednou naší spolužačkou, která vždycky přiběhla v tu nejméně vhodnou chvíli, kdy jsem se třeba chtěla něco učit a né poslouchat nějaké takové hemzy. :D K těmto kámoškám se přidala ještě Gurmánka, a tak atmosféra okolo naší lavice výrazně zkoňařštila. Bylo tedy jen otázkou času, kdy mě budou nutit, abych začala jezdit taky. :D

Tato událost na sebe nenechala dlouho čekat a poté, co si holky vzpomněly, že se na farmě, kde bývám na dovolených, vyskytují i oni čtyřnozí kopytnatci, jaly se mě pod nejrůznějšími pohrůžkami přesvědčovat, abych se aspoň jednou svezla. Bylo by to i poprvé, když nepočítám pár pětiminutových jízd, které jsem absolvovala jako hodně malá na pouti. Vlastně teď si vzpomínám, že jsem kdysi dávno u příbuzných jednou také jela, no to je jedno. Toto přesvědčování se nejméně dva pobyty na farmě minulo s účinkem, jelikož jsem se na to buď vykašlala, nebo jsem se bála. Přeci jen jsem šestnáct let neokusila pohled na krajinu ze sedla a i když jsou haflingové vzrůstem podobní poníkům, nejsou úplně nejmenší a jejich přátelskost závisí jistě na mnoha faktorech, jako jak tomu zvířeti je, jestli venku není vedro, jestli ho neotravují mouchy... Prostě se mi do toho i přes přesvědčování Lenkou vždy nakonec nechtělo.

Jenže tu se o těchto velikonočních prázdninách na již několikrát zmíněném místě v sobotu znovu naskytla příležitost překonat strach a já ji kupodivu opravdu chtěla využít. Což o to, když je dlouho před akcí, to se člověku plánuje a diví, proč to minule odmítl, ale když se má jít na věc... Ovšem tentokrát jsem chtěla dostát svému rozhodnutí bohatě podporovanému ostatními. Sice pak ten den z jízdy nebylo nic kvůli velkému množství zájemců, ale nevyvlékla jsem se z toho - rádi mi dovolili, že můžu jet hned v neděli. Tě pic, na jednu stranu jsem měla radost, ale... :D


Najednou nastala osudná hodina a já s Lenkou i mamkou vyrazila do stáje. To posmívající se Báře ("Tak pojedeš už, nebo se zase bojíííš?!), na kterou nezbylo místo (teda kůň), sklaplo. :D Šílený tatík zběsile fotil každý p*d, což se mi teda mimochodem absolutně nelíbilo, zvlášť, když si nedal říct a cvakal i při lezení na koně. Naštěstí jsem to zvládla mnohem elegantněji než mamka, kterou na koně museli tahat (no jo, je o 10 cm - !!! - menší než já, ale stejně). :D A v té helmě jsem si fakt připadala jemně řečeno zajímavě...

Ale myšlenky na takové věci mě opustily hned poté, co se vyjelo. Proboha, kůň je tak nestabilní dopravní prostředek! Jak na něm někdo může cválat! (na tuto otázku jsem získala odpověď v létě, kdy jsem se k tomu odvážila, no po vteřině jsem řvala :D) Byla jsem sice vyděšená, ale snažila jsem se to dát najevo ve zmírněné podobě a ještě jen slovně, ale teda držela jsem se i rukama. :D

Ta půlhodina se zdála být nekonečná! Ještě se jelo takovým zajímavým terénem a táta s tátou holek a psem běhali kolem, z čehož jsem nebyla nadšená nejen kvůli fotkám, ale i kvůli tomu, aby nepoplašili koně. Mou klisnu taky otravovaly nejen mouchy, ale v podstatě naštěstí byla docela klidná. Já se o stejný stav mysli jen snažila, úplně se mi to asi nepovedlo. Nechtěla jsem na ní sedět jako žok, tak jsem se rovnala, z čehož holka, která ji vedla, nesprávně usoudila, že jsem se uvolnila - pravda to byla jen z části. :D

Když jsme se konečně blížili k farmě, snažila jsem si to ještě víc užít, tak jsem se i odvážila se víc rozhlédnout. Na jednom místě, kdy už jsme projely kolem tátů, mě napadlo otočit hlavu (což na následující fotce asi moc lidí nepozná). V pravý čas, nemyslíte? :D

Jsem osvícený člověk! :D

Dolů se mi po chvíli nervózního pokukování a přesvědčování sebe sama podařilo dostat rychle seskokem a celá nadšená a rozbolavělá jsem mohla s Lenkou odskákat zpátky do chatky, kde jsem se snad odměnila něčím sladkým. Mimochodem něco dobrého bych si zasloužila i teď, ale holt až do pondělní návštěvy obchodu budu asi sušit zobák :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eneul Eneul | E-mail | 5. prosince 2014 v 20:10 | Reagovat

Před nějakým tím rokem? Spoustu NOVÝCH poznatků bych ti snad odpustila, to se nedá jinak napsat aby to vypadalo stejně dobře, ale před pár roky? 17 let neni pár roků! (Pro čtenáře, v době psaní příspěvku je mi 16 let a nebojte se, 17 je tam schválně, není to překlep.)

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 23:43 | Reagovat

Tak promiň, ale co si pamatuju, tak až nejdřív od tercie/kvarty/kvinty jsi o tom tolik začala mluvit, předtím to asi bylo hlavně o psech :-D ;-)

3 Eneul Eneul | E-mail | 6. prosince 2014 v 13:33 | Reagovat

[2]: Jo, to jo, ale tak se jen projevovala potlačená touha po koních :D, proč si myslíš, že jsem zastávala názor: čím větší/silnější/mohutnější/vyšší ta bestie je, tím líp? :D ale chápu, že sis mého zanícení pro býložravce nevšimla, konec konců, skutečně ho vemi dobře na ty 2 roky přebyl pach chlupatých smradlavých rozkošných "masožroutů", jejichž chlupů jsem se z kabátu nezbavila doteď.

4 Anchor Anchor | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 13:37 | Reagovat

[3]: Aha :D No! :-D Tak mi prosím tady už nespílej! :D

5 Eneul Eneul | 7. prosince 2014 v 13:01 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama