"Dobrý" pátek - část 2. (extra zábavné taneční)

16. ledna 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Po naštěstí brzkém příchodu mamky se kámoška odpojila a my pokračovaly do obchodu, kde jsem si šaty radši znovu vyzkoušela, co kdyby byly stále volnější. Toužebně očekávaný autobus jsme naštěstí stihly, díky čemuž jsem byla po příchodu domů dobře naladěná do takové míry, že jsem ani neremcala při dodělání zatím jediného jídla, které si zvládnu uvařit.

Nevěděla jsem, jestli a na jak dlouho mám přijít do tanečních, když se bude jen zkoušet nástup na věneček. Nakonec jsem se rozhodla, že dorazím, vždyť už jsem říkala jedné holce z té taneční školy, že si přijdu minimálně pro svou fotku (no jo, nechala jsem se dobrovolně vyblejsknout) a v podstatě se mi i chtělo přijít. :D Měla jsem s sebou zatím nejmíň věcí, které jsem si kdy do tanečních s sebou vzala a mega jsme s tátou nestíhali - bylo 19:00 (čas začátku hodiny) a ještě jsme byli na cestě!

Bundu jsem si zapínala až u kulturáku (přece bych tam nevlezla s rozepnutou, aby ostatní viděli, že jsem nestíhala až tak) a ještě než jsem úplně vešla dovnitř, chtěla jsem si podat peníze z psaníčka (abych se pak nemusela vystresovaně hrabat až přímo před kontrolou vstupenek), které si dávám do tašky a měla jsem za to, že jsem tak učinila i tentokrát. Jenže co to, i když jsem si byla jistá, že jsem si psaníčko brala, v tašce nebylo! Ou s***, tím pádem jsem byla bez peněz a mobilu!

Hned jsem vyletěla ven a rozhlédla se po tátově autě, kdyby náhodou ještě neodjel, no samozřejmě už tam nebyl. Odsvištěl něco vyřizovat ještě ohledně těch SIMek do O2. Protože jsem stále nevěděla, na jak dlouho v tanečních zůstanu, byli jsme dohodnuti, že mu zavolám, jak jsem se rozhodla a nutně jsem to musela udělat, protože jinak by se o mě bál a vztekl by se. No a teď jsem neměla jak se s ním spojit a neměla ani peníze na to, abych se dostala do kulturáku nahoru za Dezertérkou a zavolala si od její mamky! :D Takže jsem byla slušně v ***! :D


Ale když uvnitř vybírají vstupné holky z té taneční školy, s nimiž se znám, doufala jsem, že se mi podaří to nějak vyřešit. Díkybohu tam fakt seděly! Na jednu z nich jsem to teda vysypala. :D Naštěstí mi hned dala vstupenku a s tím, že jí to pak vrátím, jsem se mohla načerno odřítit do šatny. Ale v kapse jsem měla jen osm korun a potřebovala jsem tak deset, spíš dvacet, abych si tam mohla nechat velikou bundu s nevzhledně přervanou díratou taškou (ale přesto je nejlepší a nejkulturněji vypadající)! Tak jsem zase běžela za tou chudák holkou, která to někam k sobě picla.

Pak už jsem jen spěchala za mamkou Dezertérky, na fotky jsem dlabala. Kámošku jsem potkala hned nad schody s Eneul, ale bohužel byly obě příliš nerudné na to, aby se taky smály, protože Dezertérka neměla s kým jít na ten nástup na věneček. Pobavila jsem tak až její babičku a mamku, která mi naštěstí ten telefon půjčila. Samozřejmě jsem vytočila číslo svého momentálně nefunkčního a kdesi v psaníčku ležícího mobilu (čísla se nám liší jen trochu) a strašně se divila, že to táta nebere! Toho jsem zastihla už v O2 a kvůli mému hovoru pak něco z nepozornosti pokazil špatnou odpovědí na otázku pracovníka, ale o tom až níže.

Nakonec Dezertérka partnera nesplašila a šla se s námi aspoň podívat po fotkách. Dobrý, tu svou jsem tam našla i ve zvětšené verzi a doufala, že táta konečně zavolá, abych si ji stihla koupit. Ale ne, sice mi Eneul nabídla, že mi půjčí dvacku, no to by bylo na obě málo, tak jsem pana fotografa musela jít poprosit, jestli by mi je nemohl na chvíli odložit bokem. Dokonce mi je rovnou dal, že mu peníze pak přinesu, takže jsem dlužila už třem lidem - kromě jeho a tamté holky z taneční školy ještě mamce Dezertérky za vstupenku na věneček, na kterou bych minule bez její pomoci neměla. Né, vůbec jsem si nepřipadala jako zlodějská vyžírka :D

Táta mi zavolal až o přestávce, o níž už tam ty fotky nebyly, ještě štěstí, že mě Eneul dopřesvědčila, abych si pro ně šla dřív. Jako vždy jsem se snažila se dostat ven nějak elegantně, ale přerazila jsem se o židli, no aspoň, že jsem to ustála. :D Málem jsem si nevzala vrácenku, kvůli čemuž bych potom musela asi platit ještě jedno vstupné, no proč ne :D Psaníčko si dle očekávání vychechtaně leželo na zadním sedadle, ale ne, předání nemohlo probíhat jinak než vtipně, když jsem se tak pro vytouženou věc skláněla, fičák nabral na síle a začal mi šíleně zvedat šaty, ale naštěstí jsem si svou čest snad uchránila, i když mě holky strašily opakem.

Hned jsem běžela splatit všechny dluhy, ale kam se zašil fotograf? Správně nás napadlo zamířit k parketu, kde zvěčňoval ostatní. Bohužel jsem neměla přesně, poslal mě tedy zpátky s tím, že po druhé hodině za ním zajdu. No chtělo se mi to vyřešit už teď, tak se mi odněkud nakonec ty drobné podařilo vytasit a s holkami jsem k němu běžela podruhé. Chtěly jsme se ještě vyfotit, ale ne, na scénu už vlezl mistr. :D

Tentokrát jsem cestu ke stolu našla hned, ne jako po focení minule, kdy jsem pak nějak úplně zapomněla, kde že to vlastně konkrétně je, z čehož měly holky druhé Vánoce. :D Pak už jsme se jen potloukaly za účelem lepšího výhledu i po balkoně, povídaly si a sem tam se přiživily Eneulinou čokoládou (teda tuto sladkost jsme konzumovaly jen o první hodině, ale prostor na přirozené zmínění mám až teď :D), než to holky přestalo bavit a zatroubilo se k ústupu. Při volání tátovi jsem opět nejdřív vytočila své číslo z vlastního mobilu, takže jsem se tuplem nedovolala, abych ho vůbec neslyšela při oznamování, že mě odveze mamka Dezertérky.

Protože můj drahý rodič parkuje poblíž vchodu do kulturáku, měla jsem za to, že tu tunu věcí můžu vzít do náručí a nemusím se soukat do bundy, při čemž by mě kamarádky furt netrpělivě popoháněly. Když jsme ale došly na roh náměstí a stále se nezastavovaly, nahlas jsem konstatovala, že jsem se teda obléct mohla. Nechápu, co jim na tom přišlo tak vtipného! :D A jen co jsem si vlezla do bundy, už jsme byly přímo u auta!

Doma jsem se ještě dozvěděla, že nejen já to měla ten večer tak veselé - jak už jsem psala, táta v O2 špatně odpověděl na otázku pracovníkovi a ten mu pak zablokoval novou SIMku místo staré, takže i když stál na náměstí u kulturáku relativně brzo, nešlo mu se mi dovolat! I musel se vrátit do prodejny, nechat si ji odblokovat a zablokovat tu starou pomalejší, ale zase se mi nedovolal, protože si ji sám bloknul zadáváním starého pinu! Tak tam na kartičce škrábal kód PUK (takový dlouhý kód pro odblokování, o němž většina lidí asi nemá potuchy) a bál se, jak já mezitím v kulturáku šílím z toho, že se neozývá :D


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Happy... Happy... | 19. ledna 2015 v 14:29 | Reagovat

Tak tomu se říká povedený den. :D

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 19. ledna 2015 v 19:06 | Reagovat
3 krasy-prirody-v-nas krasy-prirody-v-nas | Web | 20. ledna 2015 v 19:34 | Reagovat

Tvoje články mě vždy dokážou povzbudit, jinak mě dostalo, jak si to vykutálené psaníčko zůstalo ležet na zadním sedadle. :D Jinak, konečně jsem se dokopala k vytvoření dalšího blogu! :D

4 Happy... Happy... | Web | 20. ledna 2015 v 19:36 | Reagovat

Tentokrát ale raději u blog.cz. :D

5 Anchor Anchor | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 19:53 | Reagovat

[3]: Ježiš, děkuju ti moc, člověče, mně zas šíleně moc povzbuzují tvé komentáře! :D :-) Určitě s nimi prosím pokračuj, pokud se ti zachce a něco tě napadne 3:-D
Juchů! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama