Má cesta do školy (sloh)

30. ledna 2015 v 5:40 | Anchor |  Slohové práce atd.
Tentokrát né jen tak ledajaký sloh, ale školní! Jakože tento popis děje vznikl o dvou hodinách češtiny v již zmíněné instituci a né doma, jako obvykle. Měli jsme tak sice na jeho vypracování míň času, ale kupodivu se všem povedl víc a já dokonce poprvé nemám žádnou chybu v čárkách! :o Sice nedobrovolné ranní sprintování na zastávku nemám ráda, ale tentokrát se mi to nestíhání hodilo do krámu, aspoň jsem měla o čem psát. :D V pár věcech už neaktuální sloh na podobné téma, týkající se výpravy před odchodem z domu, se tu promenáduje taky! :)


I když jsem se jako každé ráno snažila o časný odchod z domu, opět se mi to nějakým způsobem nepodařilo a dle předpokladu, získaného na základě rychlého mrknutí na hodiny ještě před zbrklým nasoukáním se do sta vrstev oblečení, jsem vycházela o nejméně minutu později. Přesněji o tři, než bych měla vykročit, jestli bych se na zastávku chtěla dostat normálním tempem, a o minutu od času, kdy bych autobus stihla už jen s nasazením "pavince" - rychlého kroku až běhu. Takže jsem věděla, že se zase poženu ozlomkrk, poněvadž další silniční koráb přijíždí ke škole pozdě.

Ani to mě neodradilo od hrabání se v tunovém batohu za chůze za účelem vylovení iPodu, abych si sprintování mohla zpříjemnit poslechem písniček. Radši jsem si hodiny na jeho displeji zakryla, abych se víc nestresovala. I rozmotat sluchátka jsem stihla, než jsem opustila oblíbenou ulici, kde si prostě tu hudbu mermomocí musím stihnout pustit i za cenu zastavení, logicky spojeného se ztrátou cenných vteřin, nebo bych se po zbytek dne vztekala, že jsem porušila dávný zvyk.


Až po této události jsem začala vnímat okolí, do té chvíle jsem jen bezmyšlenkovitě letěla jako ve snu. S nevelkým nadšením jsem zjistila, že je docela zima, nemám čepici a vane silný protivítr. To nebylo moc dobré vzhledem k tomu, že jsem se blížila k otevřeným prostranstvím, i začala jsem se bavit děsivými představami větru foukajícího přímo do dutin nosních, které jsem neodbytné rýmě navzdory až tak protáhnout nepotřebovala.

Ani řítit se výhodnou stopou po silnici jsem nemohla, protože se odněkud vylouplo divné černé auto. I když zastavilo poblíž, nebála jsem se jeho pasažérů, spíše cizinců z ubytovny, kolem níž jsem právě hnala, neboť o jejich nejen nočních výstřelcích v naší čtvrti kolovaly zvěsti. Dobrý, kolem tří východů z pěti (možná jich je ještě víc) jsem prošla v pořádku, bezpečnostní kamera tedy kromě mého rychlého úsměvu mohla nahrát i útrpný výraz po nárazu větru do obličeje a následný běh pozadu.

Protože takto bych se na zastávku včas tuplem nedostala, pěkně jsem se povzbuzena svižnou písničkou otočila a se zalykáním a následným nadáváním i přes vytažení límce bundy až k očím jsem doškobrtala do sedmi osmin trasy. Co bych teď dala za včasný odchod či aspoň za vítr do zad, kvůli jehož působení na mou dlouhou hřívu (vypadala jsem jako jezinka) jsem se nevděčně vztekala předchozí týden.

Po pár krocích jsem s hrůzou na ještě poměrně vzdáleném rohu spatřila nějakou postavu, jdoucí opačným směrem, tedy ke mně. I když nevidím moc ostře, zjistila jsem, že to není ta paní, která skoro vždycky vystupuje z mého, nyní pracně dobíhaného, autobusu, nýbrž jakýsi pán, ale na zmíněnou dámu mi bylo umožněno zaostřit hned vzápětí. Tak jsem zrychlila ještě víc, div mi nohy neupadly, a skutečně. Na zastávce se zrovna připravoval k odjezdu vytoužený dopravní prostředek, ale mně spolu s nezdvořilým (nezdravícím) známým mladším klukem naštěstí otevřel.

Můj žaludek příliš nezajásal, když jsem z důvodu všech ostatních obsazených míst byla nucena se usadit vzadu. Až k cíli, budově gymnázia, jsem se jen v deliriu vydýchávala. Šťastná, že jsem všechno nakonec stihla, že mám klíče a křižovatku se mi podařilo úspěšně zdolat, jsem se vřítila dovnitř.


Náhodou jsem v den rozdání opravených prací zjistila, že Eneul taky pojmenovala rychlý krok po ptákovi. U ní to nebyl páv, ale pštros :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máš sourozence? :)

Ale jo
Ne, jsem jedináček

Komentáře

1 Ann Ann | Web | 5. února 2015 v 16:26 | Reagovat

Ha, ten pavinec je dobrý, ale že jde o přirovnání k pávovi, mi došlo až teď. :'D Jinak ta slohovka mě pobavila, dobře a vtipně se vyjadřuješ.. :D

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 5. února 2015 v 16:43 | Reagovat

[1]:  To je v pohodě, při psaní jsem se trochu zarazila nad tím, jestli ten pavinec nebude někdo považovat za paví bobek a koukám, že jsem měla pravdu :D Jééé, děkuju! :-D

3 Anchor Anchor | E-mail | Web | 24. ledna 2016 v 19:55 | Reagovat

[2]: Hm, to jsem zase něco nepochopila? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama