Únor 2015

Minulost tě dožene aneb exŠílenec HOCZákoidní

27. února 2015 v 5:40 | Anchor |  HOCZ a já
Myslíte si, že píšu cákle? Jestli ano, pak bych se vám trochu divila, protože ve třinácti a hlavně čtrnácti jsem teprv byla rozjetá! :D Pro všechny, kteří mě před pár lety nepotkali na HOCZ (ráji fandů knížek o Harry Potterovi) a jimž tímto gratuluju, jsem si připravila menší ještě publikovatelnou ukázku, co se z dob mého působení na již zmíněné internetové RPG hře zachovala, a to sice (nejen) vánoční dopis mé postavy jejím kamarádům. :) Ten text v hvězdičkách je popis děje, jak vám asi dojde! :D


*Přiletí k tobě veliký čile a strašidlácky zároveň vypadající opeřenec soviskovitého charakteru a tak něják sebou mlácne přímo na tvé rameno. Zatváří se jako těžkej king a natrpělivě zatřese pařátkem, ne kterém se skví něco vskutku krabicovitě vyzerajícího. Neodoláš a po následném nemravném přivlastnění věci započneš předlouhou akci za účelem podívání se dovnitř. Pan Sovisko si mezitím načechrá peří, pronikavě ti zavříská přímo do slechu a bez jediného dalšího pohledu na tvou velectěnou existenci se vydá na zpáteční cestu, nezdvořák jeden. Až se vzpamatuješ z nadávání nebohé sůvě do slov, která by se neměla pronášet ani po desáté hodině večerní, konečně narazíš na dopis a dáreček. Za chvilku pracného rozmýšlení se, có žé jako si prohlédneš nejdříve, se rozhodneš se napínat déle a ke dvěma smyslovým orgánům zraku si přiblížíš psaní.*

Myšlenky člověka v průběhu života

20. února 2015 v 5:40 | Anchor |  Zamyšlení
Ke každému roku jsem se pokusila na základě pečlivého vzpomínání vybrat jednu myšlenku, která by vystihovala stav mé osoby v daném věku. :D

1 rok: Brm brm!
2 roky: To je zajímavý, jak to asi chutná?
3 roky: Herdek filek, zase jsem sebou švihla! Septonex už nééé!
4 roky: Musím si stihnout zabrat to nejlepší sítko, abych měla co nejjemnější písek.
5 let: Skluzavkýýý! Akvaparky! Dobré slané tyčinky!
6 let: Už jsem velká, chodím do školy a učení mě baví. Až na ten nácvik na psaní písmene s v podobě kreslení lístečku do zblbnutí!
7 let: Učení mě stále aspoň trochu baví, kromě debilního kreslení ovoce v matice a psaní slovních odpovědí!
8 let: Škola mě už nebaví.
9 let: Čtení! Furt až dlouho do noci! Chci zažít pořádné dobrodružství!

10 let: Už jsem velká a chytrá, nebudu rodiče pořád slepě poslouchat, půjdu si za svým a když se mi něco nebude líbit, budu hlasitě protestovat, nedám se!
11 let: Pořád mě mají za malou!
12 let: Jsem velká gymplačka! Hergot, *** už má ***!
13 let: Už nejsem dítě a jestli mi tak řekneš, nakopu ti ***!
14 let: Ou s***, jsem trestně odpovědná
15 let: Už TO můžu dělat a musím mít občanku, tuplem nejsem dítě!
16 let: Jsem za polovinou puberty, která určitě příští rok skončí.
17 let: Lol, aha :D Ale už je ve mně aspoň fyzicky očividně víc ženy!
18 let: Jo tak já už jsem dospělá? Oh god why? Ok? Ježkovy voči, oni už mě můžou zabásnout na maximum let! A už nebudu mít výhody jako dítě! Hmmm... :| ... :D ... :? ... No a co! :] Věk je jenom číslo! :D Hmmm... Ale už bych se mohla začít chovat důstojněji! Hmmm, tuhle mě jeden významný pán nazval dámou - né slečnou, ale dámou! A můj táta jen tak mimochodem se samozřejmostí řekl, že občas vypadám na 20... Hmmm.... Wat. Lol. Tak jo. :D

Balada o zubu

13. února 2015 v 5:40 | Anchor |  Zábava
Tato básnička byla poslána do soutěže! :D

Kde se vzala, tu se vzala,
černá čárka přihopkala,
na mém zubu se usadila,
i když jsem si chrup čistila
daleko více než předtím.

Nedočkavě se zavrtěla,
až mě stolička rozbolela
a výsměšně na mě zamrkala,
když jsem se na ni zadívala
a nešla dolů ani drhnutím.

Klid, Anchorko, to je jen kmín, říkali.
Houby kmín, KAZ!

O nechrápání a nechápání

6. února 2015 v 5:40 | Anchor |  Řeším voloviny
Přijměte prosím tu exkluzivní možnost nahlédnout do mé mysli během jedné situace, jejíž popis patří do nově vzniklé (ač se staršími články) rubriky Řeším voloviny. Odehrála se v pokoji mé kamarádky Lenky, s níž, její sestrou a tátou jezdíme na farmu, což možná někdo z pravidelných čtenářů ví. :) Na kalendáři se skví datum 11. 1. 2015 (jo, i to je podstatná informace, však dočkejte času, jako husa klasu) a už odbila hodina první, což jsem nějakým zázrakem zjistila, žejo, jinak bych teď nemohla pokračovat psaním o tom, s čím se s vámi chci podělit.

Dialogy jsou přibližné, doporučuju si před čtením přinést něco k pití a protřít si oči pro lepší soustředění. :D

"Ták, Anchor, a teď ty Vraždy v Midsomeru!" nadchla se Lenka při pomyšlení na další skvělé minuty strávené válením se u našeho oblíbeného seriálu. Jenže já, jak už jsem psala, zjistila, že je pozdě. Ano, jedna hodina skutečně JE pozdě, aspoň pro mě a jistě i pro velkou část obyvatel této úžasné planety :), protože celý týden pořádně nespím, což nezlehčuju, navíc o spánkový náskok, který se mi ani moc nepodařilo nahnat, jsem přišla minulý týden během třídenní oslavy Nového roku po Novém roce, jelikož jsme blbly do pěti a za 5 hodin jsem se probrala, po druhé noci to nebylo lepší, ba naopak. Rozebírám to tu takhle jen kvůli tomu, že chci podtrhnout to, že jsem fakt, kurník šopa, moc hodin nenaspala. :D