O nechrápání a nechápání

6. února 2015 v 5:40 | Anchor |  Řeším voloviny
Přijměte prosím tu exkluzivní možnost nahlédnout do mé mysli během jedné situace, jejíž popis patří do nově vzniklé (ač se staršími články) rubriky Řeším voloviny. Odehrála se v pokoji mé kamarádky Lenky, s níž, její sestrou a tátou jezdíme na farmu, což možná někdo z pravidelných čtenářů ví. :) Na kalendáři se skví datum 11. 1. 2015 (jo, i to je podstatná informace, však dočkejte času, jako husa klasu) a už odbila hodina první, což jsem nějakým zázrakem zjistila, žejo, jinak bych teď nemohla pokračovat psaním o tom, s čím se s vámi chci podělit.

Dialogy jsou přibližné, doporučuju si před čtením přinést něco k pití a protřít si oči pro lepší soustředění. :D

"Ták, Anchor, a teď ty Vraždy v Midsomeru!" nadchla se Lenka při pomyšlení na další skvělé minuty strávené válením se u našeho oblíbeného seriálu. Jenže já, jak už jsem psala, zjistila, že je pozdě. Ano, jedna hodina skutečně JE pozdě, aspoň pro mě a jistě i pro velkou část obyvatel této úžasné planety :), protože celý týden pořádně nespím, což nezlehčuju, navíc o spánkový náskok, který se mi ani moc nepodařilo nahnat, jsem přišla minulý týden během třídenní oslavy Nového roku po Novém roce, jelikož jsme blbly do pěti a za 5 hodin jsem se probrala, po druhé noci to nebylo lepší, ba naopak. Rozebírám to tu takhle jen kvůli tomu, že chci podtrhnout to, že jsem fakt, kurník šopa, moc hodin nenaspala. :D


"Houby, Lenko, už je jedna a já se za celý týden nevyspala. To blbnutí z minulého víkendu do pěti se už nesmí opakovat." Fajn, možná někomu může znít aspoň ta první věta nějak zajímavě, ale co, bylo to tak. Jo, mohla jsem i nemohla (však jsem se i snažila) chodit do postele dřív, no stejně bych brzo nejspíš neusnula, protože bych buď spokojeně přemýšlela, jako to dělám každý večer navzdory údajům na hodinách a/nebo bych neusnula sama od sebe ze své přirozenosti (takže se asi budu muset smířit s tím, že se nikdy nevysp - ano, tohle slovo jsem nedokončila schválně! :D).

Prostě jsem hodlala aspoň myslet na své zdraví (ale prospělo by to i jí), abych třeba do těch dvou stihla usnout, a vytasila se s tímto. Možná jsem ještě jako důvod uvedla i nedělní učení se na testy - látky není zrovna málo, ještě jsem ji neviděla a kvůli tomu by také bylo záhodno být vyspaná (né že bych se potom asi déle učila, ale co kdyby).

Drahá kámoška, zvyklá na ponocování, leč navštěvující teprve devátou třídu (takže se učí ještě míň a nespí míň let), se pochopitelně rozhodla tyto argumenty nepochopit (:D), naštvala se a vmetla mi do tváře již nastíněné návrhy toho, co jsem měla (jít dřív spát, na učení budu mít celé nedělní odpoledne, což byla pravda, ale... :D) a začala mě citově vydírat :D, že "to si říkám její nejlepší kamarádka, to jsem ji teda zklamala, vždyť se vidíme tak málo, jsem sobec, slíbila jsem jí to". Grrr!

Samozřejmě se tato slova stejně úplně neminula účinkem, i když jsem na podobné výpady od ní bohužel zvyklá, tož jsem hrábla do tašky pro tablet.

Ale Lenka s tímto výrazem pokračovala v hořekování a i když jsem jí řekla, proč si proboha myslí, že jsem ten výdobytek moderní technologie teď vytahovala (= šla jsem to pustit), demonstrativně se otočila a zapnula si na mobilu něco jiného. A ať prý nečekám, že si zase vezme sluchátka (minule si je po dlouhé době konečně podala, protože jí to ponocování stále nestačilo a ještě se na něco dívala. Pak ráno nadávala, ale další noc bylo vše nanovo).

Jako WTF, já bych se jednak nenaštvala, kdyby si nevyspalá kámoška nezvolila ponocování do rána (:D) a kdybych ještě něco chtěla sledovat, rozhodně bych ji tím nešla natruc budit.

Jak mě teda to video dost rušilo (i když ona ho prý skoro neslyšela), probrala jsem se úplně a i po té, co si nakonec naštěstí ta sluchátka s remcáním podala, se mi nepodařilo usnout. Tak jsme zhruba do tří kecaly o všem možném a zase jsem se nevyspala - vzbudila jsem se po sedmé. :D I v tom pracovním týdnu většinou spím o víc jak hodinu víc!

No a teď mě to čeká zase, rovnou dvakrát po sobě. Chci k nim jet, to jo, protože se s ní vidím ráda a je to moje kámoška, ale! O! Víkendu! Se! Taky! Chci! Vyspat! A! Né! Spát! Ještě! Míň!


(tohle bohužel není má kresba)

To jsem zvědavá, jestli tentokrát usneme včas.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Propiska nebo pero? :)

Propiska
Pero

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama