Báje o vzniku magikvarků

17. dubna 2015 v 5:40 | Anchor |  HOCZ a já
Pro ty, kdo to ještě neví, tak kdysi jsem byla nadšeným pařanem textové RPG hry na motivy Harry Pottera. Jakože jsem si tam vytvořila postavu bradavické studentky a s ní lítala po chatech, které představovaly různá dobře známá místa - jeden byl třeba Velká síň, další Nebelvírská společenská místnost, na jiném jste se octli v hostinci Děravý kotel...

A protože Bradavice jsou škola, nesmělo chybět studium kouzelnických předmětů, jako je například přeměňování. Nedali nám jen výklady ke čtení, nýbrž k dokonalému požitku ze hry se připojilo i dělání úkolů. A zde můžete vidět jeden, napsaný mnou před několika lety na téma Jak vznikly magikvarky (= částice, díky nimž se může kouzlit, myslím, že něco jako atomy)! :D Samozřejmě to, jak vznikly, nikdo nevěděl, ani profesoři, takže tento úkol byl, stejně jako většina ostatních, vymýšlecí. :)


Tož jednoho krásného dne - nedne si to na oběžnou dráhu právě vznikající planety Země dodrandilo takové pochybné vesmírné plavidlo, jen taktak se vyhnulo roji jakýchsi šutráků a jalo se rotovat kolem. A v tom plavidle byla kabina a v té kabině prapodivná bublina a v té bublině skulina a tou skulinou vejralo jakési podezřelé stvoření jménem Bertík Přespalubník. Teda v té době Bertisko ještě nevědělo o svém přídomku, ale mělo jej získat už během několika málo okamžiků.

"Ježišmarja, kde to zas jsem? Jenom co mě pošlou na výpravu, hnedle to zkazim, no já se na to vysmrkám! Co je todlencto, u skákajícího bubáku, za divnou dýmající ohnivou kouli?" pronesla inteligentně zelená existence a poškrábala se na plešaté palici. Však jenom měla přistát u takového obrovského meteoritu s rozhodně nemalou dírou uprostřed a tam vysypat svůj náklad, pro mimozemšťany jeho druhu nepotřebný, a i když se řídila složitými pokyny svých soukmenovců, tak si to přiletěla jinam, a co víc! Palivo začínalo docházet. Tady někdo evidentně neměl svůj den.


"No nazdar, Fridolínka mě vykostí, jestli se v pořádku nevrátím. Co já budu dělat?" pokračoval Bertík ve skučení a třískl se úzkým pařátem do vrzajícího kolene, jako by za to snad, chudák střední rod chrupavkovité, mohlo. Tu se celá loď i s kabinou, bublinou a ufounem nahnula na levý bok a začala se vývrtkovitě snášet k Zemi, takže Bertík musel na pár vteřin své bohulibé nadávací činnosti zanechat a pokusit se oddálit předčasný konec svého života zatáhnutím za páku houbovitého tvaru i pachu, fujky. Jakýmsi nevídaným a bohužel blíže neznámým způsobem se mu to naštěstí na poslední chvíli povedlo.

"Na todlencto už fakt nemám nervy, pokud se budu snažit o rozumné vyřešení oné zapeklité situace, nemuselo by to s mým převelice ctěným já dopadnouti zrovínka nejlépe. No co, já ten náš borčus shodím sem, stejně tu nic nežije a ani žíti nebude, tak se nikdo nevztekne. To jsem ale chytrej kluk!" pochválil se za vymyšlení tak galakticky dokonalého plánu a jak řekl, tak udělal, no nečistě a nejasně chmátnul do prostoru za sebou a tašku plnou něčeho, co vypadalo jako staré plesnivé sejry, slavně hodil přes palubu. Ještě pár triliontin triliontiny vteřiny vydržel tak státi u poklopu vesmírného korábu, než konečně za doprovodu hlasitého chorálu kmene Řecht-řecht zapadl dovnitř a nakopl na mimozemskou obdobu sušenky běžící motory.

V tu chvíli, co náš rek zvedal kotvy, pln nadšení z toho, že se konečně vzdaluje od té pošahané nebezpečné planety, dopadl jeho poměrně naditý pingl na první vrstvu atmosféry a udělal co? BUUUM! Rozletěl se na miliony a miliony malinkatatých kousíčků jakéhosi hotentótu a začalo se to všecko pěkně snášeti na povrch zemský. Za nějakou tu sobotu, až vznikla netřaskavá pevnina, obklopená vodními plochami a obývaná jistými dvounohými tvory s klacíky v rukou a špičatými klobouky na tykvích (jakože čaroději), se těmto útvarům dal vznešený název "Magikvarek". Zazvonil zvonec a pohádky je konec!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama