Květen 2015

Splnilo se mi největší přání! - část 5. (TO)

29. května 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Jak už jsem psala v předchozím článku (tak to teda nevím kde v něm + bacha, fotka mě s Alanem je v celém článku - kdo se bude smát, toho kopnu do řiti! :D), tento jsem napsala jako první, protože jaksi existuje ještě někde. :D Proto tedy nové informace následují až po první větě. :)


Po skončení diskuze po Králově zahradnici (20. 3.) Alan kamsi rychle zmizel a vypadalo to, že už jej nespatříme více. I nesmířila jsem se s touto představou a přesvědčila kamarádku k potloukání se po budově. :) Ne že bychom lezly bůhvíkam, naším revírem bylo schodiště.

Po nějaké době přibližně stejně dlouho trvajícího vystávání důlku v druhém a posléze i prvním patře jsme se odebraly dolů, že jako půjdeme pryč. Díkybohu jsem ovšem svým ne moc ostřížím zrakem uzřela jakousi skupinku lidí u nějakých dveří, a navzdory davům ostatních, šinoucích se do jiných kinosálů, jsem pojala podezření, že se jistojistě jedná o frontu na Alana.

Náš nový soused

22. května 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Architekt, který v našem městě stavěl poválečné provizorní domky = místo bydliště naší rodiny, byl asi chytrý člověk. Tentokrát to bohužel ale vůbec nebylo myšleno pochvalně. Náš dům totiž má vchod přímo naproti vchodu do druhého.

Dokud vedle nás bydlela milá stará paní sousedka, bylo to docela v pohodě. Nebo by se mi to tak v této době jevilo, tenkrát jsem za to ráda nebyla, protože se s ní pak mamka často zakecávala, kvůli čemuž si se mnou pro tu chvíli přestala hrát, což se u mě nesetkalo s nadšením. I když to nebylo vinou vchodů naproti sobě, takhle se mohly dát do družných doslova hodinových rozhovorů i bez toho… Ale byla tu další ne moc příjemná věc - když měla v létě otevřené dveře, dohlédli jsme jí až na záchod… Ještě štěstí, že k nám bylo vidět maximálně do chodby!

Protože paní sousedce už byl nějaký ten rok, před pár lety zemřela. Domek tak zdědily její dvě dcery, jedna zajímavějším způsobem svéráznější než druhá. Už odmala jsem ale bůhvíproč o trochu víc fandila jedné z nich, tak mě potěšilo, když nechtěla dopustit, aby tam začal s přítelkyní bydlet syn té druhé. To by čistě teoreticky mohl, protože obě paní bydlely daleko a nechtěly se k nám přestěhovat, ale nakonec se za dlouhou dobu nějak dohodly, že dají domek k prodeji.

Splnilo se mi největší přání! - část 4. (mítink s mimozemšťany a Alanem Rickmanem)

15. května 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Přechozí díl popisu, potřebný pro pochopení situace :)


O této prodejně KFC totiž internetem putují zvěsti! Prý tam byly spatřeny osoby mimozemské civilizace, které komunikují telepaticky! :D To se ví, že když už jsme měly cestu kolem, plánovala jsem toto poutní místo všech záhadologů a jiných existencí zajímajících se o tajemno a další věci navštívit. Ještěže jsem si počkala na ten správný čas, a měly jsme tak teď další dobrodružnou atrakci, málem jsem tam jela s rodiči a Lenkou už v červenci! :D

Dvouleté výročí & Co jsem vybásnila na Apríla o půlnoci

13. května 2015 v 5:40 | Anchor |  Blog a já
Původně jsem měla už jeden rozdělaný článek na oslavu dvouletého výročí fungování tohoto blogu :), ale když jsem zjistila, že v administraci jeho "ID" číslo končí na ono obávané trojčíslí skládající se z šestek, z pověrčivosti jsem se rozhodla jej napsat znovu. :D

Někdo někde psal, že 2 roky je pro blogera magická hranice - do té doby jej prý neberou vážně, je tu určitá pravděpodobnost, že po celou tak dlouhou dobu nevydrží aktivně fungovat - psát články, a až od tohoto mezníku je brán za... Borce? No prostě líp! :D

Tak olé, právě jsem to dala taky! :) Hodně štěstí a dalších zajímavých vtipných článků ti přeju, můj úžasný blogu, prezentující tu veselejší část mě! :) Snad se mi to splní, když jsem se stala na blogování závislou a moc mi to pomáhá!


Když jsem se v článku z minulého roku mimo jiné vztekala nad testy a zvyklostmi našich profesorů, řekla jsem si, že letos to musím udělat jinak. Né že bych o tom měla nějaké bližší představy, ale prostě že už se vyvaruju sakrování nad školou. Snad pro vás tak bude příjemnější mít tu jako bonus místo tamtěch hejtů divnou snad trochu vtipnou básničku pro jistého herce, kterou jsem ráčila sepsat o půlnoci na Apríla a chvíli si myslela, že mu ji opravdu pošlu! :D

Komisionální přezkoušení z dějepisu? Pohoda!

8. května 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Měla jsem MÁLO ZNÁMEK, a tak jsem musela být přezkoušená. To jen abychom si hned na úvod vše vyjasnili! :D

To jsem si takhle v tercii (tak se říká 8. třídě, když studujete na gymnáziu) pěkně stála u skříněk s Eneul, když tu se k nám přitočil náš docela teď čerstvě bývalý třídní a vyhrkl na mě se zachmuřenou tváří něco o tom, že za nějakou dobu budu dělat reparát z dějepisu. Teda reparát a komisionální přezkoušení úplně není ta samá věc, to první absolvujete kvůli nedobrým známkám a to druhé kvůli jejich příliš nízkému počtu (chyběla jsem a nedopisovalo se), jak mě teď poučila mamka. No samozřejmě jsem na něj koukala jako zjara. I on se podivil nad tím, že mi to paní profesorka, vyučující tento předmět, nesdělila sama, ani mě dopředu neupozornila. Každopádně den D měl snad být ještě před Vánocemi - jednalo se o první pololetí.

Tak poté, co mě málem kleplo stejně jako rodiče, by se dalo očekávat, že se začnu učit. Protože Vánoce asi nebyly daleko a těch pár známek, které jsem měla, taky nebyly moc výstavní. Kdeže, pěkně jsem prokrastinovala a měla štěstí, protože termín přezkoušení se několikrát odsunul, i za den předání vysvědčení. Takže já ho nedostala, protože mi tam museli doplnit známku za dějepis - ano, celé pololetí můžete mít samé pětky a když dostanete jedničku z přezkoušení z látky z celého půlroku, budete mít prostě jedničku na vysvědčení! Což je i není výhodné. :D

Splnilo se mi největší přání! - část 3. (jak nás neposlali do háje)

1. května 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Ještě k nadpisu: teda vlastně do Hájů. :D Strašně moc jsem chtěla mít v nadpisu, že nás poslali do háje, protože mi to připadalo neskutečně vtipné. Jedno z meter, kterým jsme jely, totiž mělo směr na Háje a my se potřebovaly dostat k jeho vstupu, lidé by nás tedy poslali na metro se směrem do Hájů => poslali by nás do Hájů => do háje, ale nakonec jsme ten směr našly samy a úplně nejvíc jednoduše! :D Mamka nás zbytečně strašila blekotáním podezřelých strašidelných pověstí! :D


V pátek jsem myslím docela nestíhala, nebo aspoň ze začátku. Z batohu jsem si překvapivě hodně nepatřičného borčusu vyházela na před tím odnepořádkovanou zem už předchozí večer, měla jsem to tedy o něco jednodušší. Ač jsem si ještě ve škole vytvářela seznamy věcí, které si s sebou vezmu a chtěla jsem si ty body odškrtávat stejně jako v plánu cesty a jiných důležitostí, ale na první zmiňovanou věc jsem hodila loď a podle druhé se sice řídila, ale odškrtávat jako pošukovi se mi nic nechtělo. :D

Plán cesty a jiných důležitostí mimo jiné zahrnoval poslední dvě přestávky ve škole, a to sice omluvit se ze sboru, vytřídit zbytek učiva z batohu do tašky, abych ji mohla odevzdat mamce, s níž jsme se měly potkat na zastávce, a tak dál. Gurmánka bohužel nevypadala po celý školní den moc natěšeně a nervózně - jako jo, těšila se, ale neměla asi náladu á vteřinu vyšilovat, že už je ten slavný den a za chvíli se vážně vydáme na cestu do (ne)známa, kde osobně potkáme Alana Rickmana! OMG, tvl, lol! :D <= Asi toto zhruba vystihuje můj stav toho dne. :D