Náš nový soused

22. května 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Architekt, který v našem městě stavěl poválečné provizorní domky = místo bydliště naší rodiny, byl asi chytrý člověk. Tentokrát to bohužel ale vůbec nebylo myšleno pochvalně. Náš dům totiž má vchod přímo naproti vchodu do druhého.

Dokud vedle nás bydlela milá stará paní sousedka, bylo to docela v pohodě. Nebo by se mi to tak v této době jevilo, tenkrát jsem za to ráda nebyla, protože se s ní pak mamka často zakecávala, kvůli čemuž si se mnou pro tu chvíli přestala hrát, což se u mě nesetkalo s nadšením. I když to nebylo vinou vchodů naproti sobě, takhle se mohly dát do družných doslova hodinových rozhovorů i bez toho… Ale byla tu další ne moc příjemná věc - když měla v létě otevřené dveře, dohlédli jsme jí až na záchod… Ještě štěstí, že k nám bylo vidět maximálně do chodby!

Protože paní sousedce už byl nějaký ten rok, před pár lety zemřela. Domek tak zdědily její dvě dcery, jedna zajímavějším způsobem svéráznější než druhá. Už odmala jsem ale bůhvíproč o trochu víc fandila jedné z nich, tak mě potěšilo, když nechtěla dopustit, aby tam začal s přítelkyní bydlet syn té druhé. To by čistě teoreticky mohl, protože obě paní bydlely daleko a nechtěly se k nám přestěhovat, ale nakonec se za dlouhou dobu nějak dohodly, že dají domek k prodeji.


Cenu určily nemístně vysokou, a to je jejich dům 2. nejsešlejším v ulici, má všude možně praskliny (střecha je příliš těžká), byl vytopený, je malý…! Tak jej dlouho nechtěl nikdo koupit ani po té, co prodej převzala realitka, ani po té, co několikrát snížily cenu. Stále byla totiž dost přemrštěná, tož ani naši přátelé, s nimiž jezdíme na farmu a kteří nedávno hledali nové bydliště, nevyhodili tak velké peníze za dům, který se ke všemu bude muset ještě hodně rekonstruovat. Ale jeden šílený člověk - kupec - se přeci jen našel. Náš nový soused!

To jsme se divili, když mamka přišla s touto novinou. Ale kdo to je a jak vypadá, ještě nevěděly ani prodávající paní, jakože ty dcery bývalé sousedky. Dlouho byl klid po pěšině, až nedávno před oním domem zastavilo auto dotyčné realitní kanceláře a všude se začal rozléhat monolog nějaké paní. U nás je totiž všechno všude slyšet. Naštěstí jsem také byla doma, a tak se mohla celá naše rodina pochichtávat, divit se a děsně nenápadně se pokoušet očumovat nového souseda. Jak jsem si teď vzpomněla, už jsme věděli, že se jedná o svobodného čerstvě třicetiletého pána. Tak se o mě rodiče hned začali bát, že prej jestli na mě něco bude zkoušet, dají mu do ringle. :D

Tak jsme samozřejmě vejrali jako babky Kelišové (to byla prej nějaká filmová drbna nebo co - aha, ze Slunce, seno...), jak to bylo nejvíc možné. A úspěch, já, protože už jsem zkušený čumil, jsem ho zahlédla!






!Má plešku! >:D

Já vím, že za to nemůže, ale stejně

Pár dnů bylo zase ticho po pěšině, až dnes, v den psaní článku, se ozvaly za barákem nějaké mužské hlasy, ostatně i teď je možná slyším (což znamená, že i oni nejspíš slyší, jak se tady nad tím bavím, když se zapomenu :D), a mamka hledanou osobu nějak spatřila. A jéje. On se sem vážně přistěhuje. A jéje! On už se právě přistěhoval? A jéje? Co to vůbec je za chlapa? Nerudná existence? Úchyl? Pařan pořád pořádající přeřvané párty? Zločinec? Tak i vypadá, má plnovous…

Každopádně kurnik, už si nebudu moct v pokoji svobodně zpívat a prezentovat se na zahradě dle momentální nálady! A když u sebe včas nezatáhnu závěs, on mě uvidí (z okna jeho domu je vidět do okna mého pokoje)… Fakt super, tyjo! Abych se začala těšit na stěhování do budoucna? :D


Hm, tak prej plešku nemá, říkal táta poté, co ho viděl pořádně. Kdo ví, zbytek rodiny se zatím úspěšně schovává! :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama