Splnilo se mi největší přání! - část 3. (jak nás neposlali do háje)

1. května 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Ještě k nadpisu: teda vlastně do Hájů. :D Strašně moc jsem chtěla mít v nadpisu, že nás poslali do háje, protože mi to připadalo neskutečně vtipné. Jedno z meter, kterým jsme jely, totiž mělo směr na Háje a my se potřebovaly dostat k jeho vstupu, lidé by nás tedy poslali na metro se směrem do Hájů => poslali by nás do Hájů => do háje, ale nakonec jsme ten směr našly samy a úplně nejvíc jednoduše! :D Mamka nás zbytečně strašila blekotáním podezřelých strašidelných pověstí! :D


V pátek jsem myslím docela nestíhala, nebo aspoň ze začátku. Z batohu jsem si překvapivě hodně nepatřičného borčusu vyházela na před tím odnepořádkovanou zem už předchozí večer, měla jsem to tedy o něco jednodušší. Ač jsem si ještě ve škole vytvářela seznamy věcí, které si s sebou vezmu a chtěla jsem si ty body odškrtávat stejně jako v plánu cesty a jiných důležitostí, ale na první zmiňovanou věc jsem hodila loď a podle druhé se sice řídila, ale odškrtávat jako pošukovi se mi nic nechtělo. :D

Plán cesty a jiných důležitostí mimo jiné zahrnoval poslední dvě přestávky ve škole, a to sice omluvit se ze sboru, vytřídit zbytek učiva z batohu do tašky, abych ji mohla odevzdat mamce, s níž jsme se měly potkat na zastávce, a tak dál. Gurmánka bohužel nevypadala po celý školní den moc natěšeně a nervózně - jako jo, těšila se, ale neměla asi náladu á vteřinu vyšilovat, že už je ten slavný den a za chvíli se vážně vydáme na cestu do (ne)známa, kde osobně potkáme Alana Rickmana! OMG, tvl, lol! :D <= Asi toto zhruba vystihuje můj stav toho dne. :D


Poslední hodina byla opět k nesnesení, zvlášť, když se chýlila ke konci! A když zazvonilo! Skončilo vyučování a nám právě začínal dobrodružný sprint postupně k paní za lístky! Čas plynul, úplně jsem viděla tikat ty velké hodiny na věži z Harry Pottera, když Harry s Hermionou spěchali ve 3. díle zpátky k Brumbálovi a Ronovi po té, co použili obraceč času! :D To byly pocity! :D Nakonec jsme měly času dost a po odevzdání věcí obou mamce jsme se opravdu s lehkými batohy vypravily na cestu k nádraží, pěšky, a ne nabízeným autobusem!

Do budovy jsme dorazily včas, i výplatu z brigády brzo dostanuvší (v té chvíli tak penězi nedisponující) Gurmánka nafasovala mou peněženku a trochu nedůvěřivě vyslovila jí mnou nucenou mamčinu větu. Dobře udělala, neb jsme díky tomu dostaly slevu. Za chvíli jsme už na tabuli uviděly Jana Amose Komenského 888 - náš vlak! :D To číslo se mi mimochodem moc nelíbilo, protože má prý znamenat konec něčeho, ale doma jsem pak následující den zjistila, že ten význam je lepší, tak jako dobrý. :D

Po rozjetí rychlíku jsme zjistily, že kvůli spolucestujícím sedíme proti směru jízdy, což se mi nelíbilo, neboť jízdu pozadu nemívám ráda. Ale dobrý, cesta byla absolutně v pohodě, i jsem místo písniček poslouchala Gurmánčiné nahrávky her, např. z Cimrmana. :D Protože byly potichu, jinak by rušily ostatní, donesl se k mým slechům kromě českého pesimistického rapu z kupé za námi ještě hovor spolucestující, která se s manželem šla protáhnout na chodbu a kvůli větrání nechala otevřené dveře. Vím moc dobře, že jsou následující přepsané věty vytrženy z kontextu, ale znějí vtipně, ne? :D

"No jo, co jsem si navařila, to si musím sníst - koně a dva psy! Kdyby jen jednoho, ale dva!
(...) Na střeše bude dinosaurus..."

Jojo, klidně zapíšu i váš rozhovor, tak bacha na mě! :D

Pak už jsme jen vyběhly s davem pryč nějak někudy do té budovy Hlavního nádraží a co nejrychleji se snažily najít vstupy do metra. Vlak sice dorazil na nádraží včas, ale nevěděly jsme, jak dlouho nám potrvá cesta. Na obchod Tally Weijl jsem se tak podívala z dálky - v jednom jiném v Palladiu jsem tam splašila šaty do tanečních! :) Jak už jsem psala, vstupy jsme našly snadno, tak jsme se s již od mamky připravenými lístky úspěšně dostaly dovnitř a za pár minut už šokovaně ze dvou východů zjišťovaly, že se nemůžeme zorientovat! Výstup ze zastávky metra na Pražského povstání totiž nebyl tak snadno přímo naproti jedné restauraci jako na Google mapách, podle které jsem se plánovala zorientovat! Nakonec se Gurmánka musela jedné paní zeptat, ale stejně jsme se zorientovaly samy! :D Od té chvíle už byla cesta pohodička (však se šlo i z kopce), jen na nejistý a nervózní mozek bylo tak akorát počítat minuté odbočky :D

K paní jsme dorazily víc než deset minut před 16:00! To jsem měla radost! Dle domluvy jsem ji prozvonila a netrpělivá Gurmánka chtěla po třech nebo pěti minutách čekání volat znovu, ale za pár vteřin se otevřely dveře, a tentokrát to nebyl nějaký důchodce, nýbrž kýžená osoba se dvěma levnými lístky bez přirážky v ruce! Rychle jsem se mrkla, jestli se na nich skutečně skví, že jsou na 20. 3. na Královu zahradnici, vzala si je a hned vzápětí z připravené ruky podala peníze. Ufff! Předávka tedy proběhla v pořádku, lístky jsem si schovala do bezpečí předchozí den vysáté jídelní kapsy a jediný náš úkol teď byl dostat se do centra Anděl, přesněji do KFC, které k němu mělo patřit. :D


O mítinku v KFC s mimozemšťany již brzy!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Máš sourozence? :)

Ale jo
Ne, jsem jedináček

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama