Jak jednou potrolím své děti & Spálené palice hokejových fanoušků - část 1.

3. července 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Už asi od mých již zmíněných začátků v minulém roce v pěveckém sboru našeho gymnázia vím, že budeme nahrávat vlastní CD. Mimochodem právě dneska, v době začátku psaní tohoto článku. To se ví, že jsem se na tuto prestižní událost náležitě těšila, leč možná už plánovaný den D se posunul o rok, jakože na jaro tohoto roku. Ale dobře tomu, aspoň to pořád bylo přede mnou.

I chodila jsem čím dál tím víc poctivě na skoro všechny zkoušky, i když to vlastně bylo také kvůli koncertu. No jo, jsme zpívali na úvodu místní akce, já se taky o něco snažila, no naštěstí jsem se mezi ostatními moc neslyšela (chtěla bych samozřejmě zpívat sólově jako Lucie Bílá nebo spíš jako Celine Dion, ale to je asi tak možný pracuju na tom :D). I na dvě brutální víkendová soustředění jsem se dovalila narozdíl od Eneul s Gurmánkou, kterým se nechtělo podruhé vstávat brzo! :D Na to první jsem sice dorazila o něco později, protože jsem nestihla autobus, a ani ten příchod nebyl zrovna nejjednodušší, o čemž se víc dozvíte v budoucnu z mého neodevzdaného slohu, ale i to se počítá. :D

Ono druhé víkendové soustředění se tentokrát konalo o půl hodiny později, což se mi moc líbilo, ale ani to kámošky nepřesvědčilo k příjezdu. To já, JÁ *hrdě se bije do hrudi :D*, jsem kvůli tomu i velmi nenadšeně odřekla cestu za kamarádkou Lenkou, kterou jsem plánovala vytáhnout na dlouhou procházku po okolí jejich nového bydliště, teda pokud by se mi stále chtělo. Pro pó, už jsem tu psala, že se nově přestěhovali a mají koně? Mám ten dojem, že ano, no kdyžtak se to dozvídáte teď - né že bych o nich chtěla vynášet nějaké informace, ale možná u nich zažijeme něco zajímavého, tak by se to tu stejně objevilo. :) Přiznám se, že jedním z hlavních lákadel pro mě byla pizza, kterou jsme měli slíbenou na občerstvení. Mému velkolepému příchodu napomohly i nakonec plané pohrůžky, že kdo se nedovalí, nebude se za pár dnů moci zúčastnit nahrávání CD.


No den předem mi další kamarádka Vejškovka nabídla, jestli nechci s ní jet v tu sobotu fandit hokejistům na semifinále světového mistrovství do Prahy. Normálně se kvůli hokeji nezvencnu, ale že to byl zápas našeho národního týmu, navíc semifinálový... Nakonec byla celá naše rodina pro, i když jsme nejely podporovat Jágra a spol. do O2 areny, nýbrž před ni do fan zóny, kam se může zadarmo! Jestli vám vrtá hlavou, proč mi povolili jet sem a ne s nimi za Lenkou, je to proto, že oni bydlí daleko, tím pádem bylo potřeba vyrazit včas a konec zkoušky sboru byl nejistý. I u výletu s Vejškovkou jsme musely vyjet brzo, ale ne až tak. Možnost zvládnout všechny tři akce bohužel nebyla, poněvadž táta protestoval proti přeložení návštěvy přátel na neděli.

Paní profesorka mi k mému velkému údivu se smajlíkem napsala, že můžu odejít dřív a že to určitě stihneme! :) Nakonec jsem zameškala jen pár minut. :D Po celodopoledním zpěvu, poledním baštěním velké šunkové pizzy doprovedeném povídáním s jednou v podstatě spolužačkou a příchodem fotografa, který dle mého názoru vyprodukoval neskutečně nepublikovatelné fotky mě z toho koncertu (ale mamce se na nich líbím... Tak snad má pravdu! :D) - aspoň, že paní profesorce se její snahy o zvěčnění povedly! - jsme nahoře ani moc nestačili navázat na hudební produkci v opuštěné budově gymnázia (pouze se tam mihl pan ředitel, podezřívavě kontrolující počet schovaných maturitních otázek), jen mě poděsili, že na přebal CD dají ty fotky z vystoupení. Ale pořád lepší tyto než z minulého roku!

I přes včasný odchod ze třídy jsem vycházela ze školy zhruba o čtyři minuty později a ještě jsem na lavičce před ní do tašky pěchovala svršky, nevlezoucí se do normální tašky přes rameno! Tak jsem na nádraží s tím vším a ještě s krabicí s půlkou pizzy pro souhlasně se vyjádřivší Vejškovku (málem to vypadalo, že se akce nekoná, protože s námi měla jet její kámoška, ale pak to zrušila, stejně jako účast části její rodiny, ale na to jsem už nepřišla) letěla jako zběsilá. Autobus, který tam přijel o dvě minuty dřív než já, totiž působil dojmem, že by to nestihl.

Naštěstí jsem přišla včas, ani hnát jsem se nemusela, vlak měl navíc desetiminutové zpoždění, což jsem bohužel dopředu nevěděla. Vejškovka přestala postupně projevovat nadšení z pracně zachráněného druhého obědu, víc po té, co do krabice nakoukla. Moc ji ani neuchlácholilo, že ta pizza chutná líp, než vypadá. :D Opět jsme nenašly místa (i když při naší jediné a zároveň první jízdě - materialistické - jsme na začátku našly kupé, leč poté jsme se trmácely tak narvaným vlakem, že jsme musely stát u posuvných dveří před záchodem u schodů, na nichž číhal strategicky umístěný úchyl. :D Teda možná to nebyl úchyl, dokonce nám otevřel při výstupu, ale spadnout jsem na něj nechtěla.), no tentokrát byl stav lidí na chodbě přijatelný. Díkybohu za otevřená okna a držadlo velké přesně na držení naší krabice pizzy!

S důkladně vyfoukanými palicemi a všemi věcmi jsme se vylodily na nádraží Libeň a s davem zamířily kamsi k východu. Protože už tuplem studenou pizzu Vejškovka odmítla zneškodnit, udělala jsem dobrý skutek a celou půlku výtečné ňamky nechala položenou na koši u schodů. Snad se někdo nadlábl!

Naším cílem byl plácek před O2 arenou, kde se někde měla nacházet fan zóna. Od fanoušků už bylo po cestě čisto, však zápas měl začít za ani ne půl hodiny! I tak jsme ale nejdřív našly a pak stejně jako následně při odchodu nevšímavě přešly první orientační bod - obchodní dům Harfu - a skoro čtvrt hodiny před zápasem už mohly projít pustou bránou s pár bezpečnostními maníky dovnitř chráněného území okolo O2 areny. Před tím ještě prodávali taková papírová fandítka, což byly papírové čtverce s českou vlajkou, které jste měli složit do harmoniky a pak s nimi tleskat na podporu ČECHŮ, jedině Čechů :D, ale již popsaní pánové je zabavovali jakožto nebezpečné předměty. To by ale mohli vzít i velké nafukovací gumové rukavice!

Ani ne závistivě jsme se mrkly k hloučku lidí u vstupu do slavného místa, na nějž byla upřena pozornost všech (O2 arena), a zamířily o kousek dál k moři lidí u pódia, jež burcoval nějaký člověk. Že by ale poté aspoň v průběhu první třetiny nějak řvali, to se nedá říct. Jako jo, dostali jsme gól, ale stejně. :D Takže se do fan zón nemusíte moc bát, ale pochutnat si na místním občerstvení bych vám radši nedoporučila. :D

Vejškovka chtěla stát někde v davu, kde by viděla, ale mou prioritou byl úkryt před pražícím sluncem, razícím si k nám docela jednoduše cestu - bylo bezmračné nebe a 3 hodiny odpoledne. Nakonec na mě pod stanem, kam jsem se vrátila i za cenu oddělení od Vejškovky, od níž jsem před chvílí získala číslo do nového mobilu, stejně svítilo, ale bylo to snesitelné. Do doby, než přede mnou začali lidé kouřit, ale naštěstí po čase přestali. Tak jsme si tam občas psaly s dotazy na naše rozmístění, než jsme se po konci první třetiny vydaly na cestu zpátky na nádr za vlakem, jímž jsme se měly dopravit na Hlavas, abychom pak mně známou cestou na Palladium došly do další fan zóny na Staroměstském náměstí kvůli získání lepších pozic a příjemnějšího okolí.


Johoho, dvacet dva poctivých odstavců, co to asi může znamenat? Vzhledem k tomu, že tento článek čítá obvyklou porci 11cti odstavců, už asi víte ;D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama