Jak jednou potrolím své děti & Spálené palice hokejových fanoušků - část 2.

17. července 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Kdo nečetl 1. část, nebude vědět o co jde! :)


Na pouti jsme potkaly kromě tří sličných fandů Kanaďanů i dva vtipné české výrostky. I tak jsme ale při dotazu, jestli nás neotravují, radši pokrčily rameny a nechaly je odběhnout, odskákat a odlézt po stromech na jejich vytouženou benzínku. Nás místo dlabance čekal sprint k vlaku, který jsme taktak stihly, mohly jsme teda vlézt k asijské turistce do rozpáleného kupé s neotvíratelným oknem. I vypadla jsem na chodbu za čerstvým vzduchem a zatímco jsem spokojeně nic netušíc seděla na své bagáži, v kupé po odchodu turistky za účelem pořízení fotek si inspirovaná Vejškovka dělala selfie. :D

Pak jsme se různě pěšky dopravily na Staroměstské náměstí okolo České národní banky, která mě inspirovala k výkladu o možnosti podržení zlaté cihly a zhlédnutí výstavy pastí na zloduchy v té Londýnské díky probírání maturitního tématu Londýn v hodinách anglického jazyka. :D Ano, když si něco pamatuju, dělá mi nesmírné potěšení, mohu-li s tím obtěžovat všechny kolem! :D Vejškovka se netvářila nešťastně, když mé zapálené povídání přerušilo přecházení přes silnici, po němž jsem už nenavázala na vyprávění.

Přepravou jsme zaplácaly celou druhou třetinu, během které, jak Vejškovku informátoři na Facebooku zpravili, nám zase dali góla a toho našeho neuznali. Na tom slavném náměstí nás čekaly rovnou nejmíň obrazovky tři a prý moderátor Dejdar, ale toho jsem si nějak nevšimla, jelikož přes ty davy lidí se často dalo vidět leda tak kulové. Splašily jsme konečně kýžené suvenýry - vlajky - za docela slušnou cenu u nějakého chlápka, který se tam potuloval mezi fandy!


Ale místo vejrání na obrazovku jsem velkou část poslední třetiny stála na špičkách, hypnotizujícíc chlapíka s kamerou a blonckou před ní, kteří oxidovali vedle "naší" obrazovky, a modlila se, aby ten kus *** konečně začal natáčet. Kamera totiž obvykle snímá fanoušky a já plánovala získání další památky na svou účast na této události, s čímž mi měla pomoct vydobytá vlajka. Jakože bych tam zamávala. :D No samozřejmě, že okolí zabral až když jsem se zrovna nekoukala, a i když jsem se snažila o nejrychlejší vymrštění ruky, stejně tam asi nejsem vidět. Nemusím snad dodávat, že jsem žádné takové video nenašla.


Autorkou této fotky je Vejškovka, která si na našem společném blogu říká Maky :)

Velká poklona patří fanouškům! Po skončení zápasu hned začali sandovat "Hoši, děkujem'!" a né se vztekat! Mohly jsme se teda i navzdory výsledku zápasu hrdě vydat na zpáteční cestu kolem zjevně nejágrově vypadajícího "Jágra" - chudák schytal bídu od jedné paní. :D Na nádraží jsme se zase hnaly o sto šest! Tentokrát jsme to vážně stihly jen tak tak! Kus ode mě, jak mi Vejškovka sdělila až po výstupu, stál herec z nějakého seriálu pro mladé, prý Teen něco! :D

Protože jsem zapomněla, že jsou rodiče u přátel, velmi jsem se divila, že mě nádraží "samozřejmě nikdo nebude čekat" a trochu mi to zdůrazněné slovo přišlo líto natolik, že jsem bez rozloučení típla hovor. :D Ještě štěstí, že je má mamka tak hodná, že napsala vysvětlující SMSku.

Překvapilo nás, kolik odresovaných lidí z našeho města se vydalo "splnit svou národní povinnost". Když jsem se táhla po schodech, rozhodně jsem nečekala, že tam znovu potkám toho kluka ze sboru, co po mně nějakou dobu začínal jet. :D Je lepším prorokem než mamka a mé kamarádky, neboť hokejisté nakonec v neděli skončili bramboroví. Jakože čtvrtí.

To mi připomíná, že po mně poslední dobou jdou úchylové! Kromě toho, co si mě fotil z ubytovny, toho/těch, co na mě čumívají ze stejné budovy a dalších dvou obyvatel, kteří budou pravděpodobně taky odtamtud a z nichž jeden na mě v obchodě zamňoukal (!!!) a řekl svému drahému kamarádíčkovi něco o tom, že třeba bude rande, si mě do přátel na FB přidali nějací neznámí člověkové! Ale vypadají podezřele. :D Taky mě na tomto výletě rusky pozdravil nějaký řidič limuzíny před hotelem Hilton a v obchodě, kde mě svými citoslovci překvapila již jmenovaná existence, na mě okouzleně zazíral jakýsi malý kluk a aspoň čtyřem se líbím ve škole! Já jsem až tak hezká? :D No, jedna holka ze třídy mi před pár lety řekla, že v jedněch šatech vypadám jako bohyně, instruktorka z taneční školy mi doslova udílela požehnání ke vztahu s jejím ex instruktorem a kámošky, že vždycky vypadám úžasně... Lol! :D Pardon za takový ani ne celý výčet, ale moc mi to pomáhá! :)))

Domů jsem naštěstí byla dovezena mamkou Vejškovky, takže jsem se cesty nemusela bát a až do příjezdu rodičů mohla uklízet a pomáhat. :) Dobrovolně!

A pak přišla neděle. Den, který jsem plánovala zasvětit uklízení a zapisování zážitků. Ale vzbudila jsem se neskutečně nachlazená. Tento den jsem tak celý strávila ležením v posteli, fakt mi nebylo dobře. A dnes, v den nahrávání CD, s dvorním kytaristou Lucie Bílé (jak jsem se právě dozvěděla), to samé. Aspoň, že bude mé jméno i tak zmíněno na přebalu a má osoba na fotce! Chudák případní příbuzní nebo mé děti, až u mě to CD najdou a budou se těšit, že si mě poslechnou. Trolling level já!

Nevím zatím, k čemu to bylo dobré, ale pevně věřím, že díky tomu v budoucnu získám něco lepšího. Protože když jsem v červenci nakonec nejela do té restaurace za údajnými mimozemšťany, měla jsem díky tomu zážitků plnější den (kdy jsem se kromě toho vyfotila se svým nejoblíbenějším hercem Alanem Rickmanem). A to, že jsem se nedávno při příležitosti 2. narozenin tohoto blogu díky tisknutí knížky o mé 2. cestě do Anglie naučila tisknout z obou stran, se mi bude teď hodit, protože jsem si aktivně psala do kopie, která má text z obou stran a kterou jsme měli odevzdat čistou zpět, a tak si ji budu muset od někoho půjčit a vyrobit novou. Kdo ví, třeba mě tento článek proslaví! :)


Gurmánka si právě o hodně vylepšila svou reputaci! Minulý týden na mě totiž byla solidně nerudná, ale dnes mi zavolala, jak se mám a proč jsem včera na nahrávání nebyla! Ani mého vybitého telefonu se nezalekla a opět ji kontakt se mnou stál i za volání mé mamce! Snad jí ty plusbody vydrží dlouho! :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 D. V. Spudil D. V. Spudil | 20. července 2015 v 22:35 | Reagovat

Teoreticky vzato, je-li duše, a já předpokládám, že je, stalo se něco nadpřirozeného každému, když ji dostal.
Ale mám na mysli něco jiného, co je ale natolik osobní, že ti to neřeknu :D

2 D. V. Spudil D. V. Spudil | Web | 20. července 2015 v 22:38 | Reagovat

Článek je celkem pěkný, i když je trochu znát, že v květnatějších vyjádřeních se ještě nepohybuješ se samozřejmostí, takže časem přecházíš do prostého vyprávění, ale zase můžeš být ráda, že to nemáš obráceně. Mně někdy dělá problém se písemně vyjádřit prostě ??? což je občas třeba :D

3 Anchor Anchor | E-mail | Web | 21. července 2015 v 22:51 | Reagovat

[1]: Holá pravda :-D

[2]: Já si píšu, jak se mi chce! 3:D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama