Plašil na tripu, hrdinná výprava za melounem a podivní lidé hradečtí - část 2.

14. srpna 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka


Tolik prachů jsme tam nechaly a stejně z nás byla paní otrávená, když jsme tam zůstaly jen my dvě a chtěly jet znovu! Až jsem pak z toho byla tak důkladně vydranděná, že se mi trochu zamotala hlava. To pokračovalo i na cestě za gáblíkem do Hradce Králové. Bohužel kvůli tomu, že Lence fakt nebylo dobře, se nakonec nezúčastnila večeře ani přítomná velká osobnost :D :), kterou například můžete vidět i ve videu na Cestách k sobě, neboť se starala společně s Lenčiným tátou o koho jiného než Lenku. Tak ještěže jsme se aspoň viděly. :)

Cho cho, možná tu i píšu, o koho jde. Nebo ne? Je to manželka pana malíře Zdeňka Hajného, se kterým dokonce viděli naše videa z bobovky na Lipně z předminulého roku. :D Jméno můžete najít, ale nechci moc o ní psát, třeba by se jí to nelíbilo (čestné slovo, že tu není a nebude víc informací o ní, pokud se nebude jednat třeba o popis návštěvy Rudolfina a věci pouze takové!), tak jen zmíním to, že se naštěstí přátelíme a i jsme s rodiči a rodinou Lenky u ní slavili Nový rok a pak s malířem Martinem Šrámkem jeho narozeniny! :) To je pro mě veliká čest! :)

Tak jsme se tedy vydali ke stolu do Šatlavy, který běžel rychle zasednout předvoj - mamka s Bárou - jen já s mým tátou. Mají tam výtečné bramborové pokrmy! To já opravdu umím ocenit! I když jsem si spálila zobák o jedny pečené při návratu domů z Anglie, nedám na ně dopustit! :D Během čekání mě už místo nervů chytaly roupy, tož šly jsme s Bárou na průzkum. Dostaly jsme se ke kašně a tam jsem přišla na to, jak zbohatnout!



Vybíráním peněz z kašny! Ale nejspíš to neudělám, jelikož jak jsem již zmínila, jsem pověrčivá. :D

Ani jsem si nedala aperitiv a zvolila lehké bezpečné jídlo. Jakožto prozíravý člověk, všude si s sebou za normálních okolností beroucí všechno (a pak se pro to pyšnící červenými pruhy na ramenou) a starající se o blaho svého žaludku. Sice se ostatní můžou divit, že si nedávám různé speciality a zajímavé pokrmy, ale jak se mi to vyplácí! Proto, jestli na tom jste podobně a ostatní vrtí hlavami, myslete si své, jim pak může být zvláštně, vám bude dobře! :D


Odvozem Báry domů měl tento příběh zkončit. Teda před ním jsem se ještě spletla a udělala selfie svého kotvičkového šperku u místního divadla v domění, že se jedná o to, kde byla má drahá čtenářka tohoto blogu - Happy. :D Ale v tom ještě požádal našeho tátu Lenky táta o koupi melounu! I navigace nás dovedla do nejbližšího Tesca, které mělo mít teoreticky otevřeno do půlnoci. Vjeli jsme na liduprázdné parkoviště, jen jedna bílá dodávka u komína nám byla společností. Šli jsme ke dveřím. Uvnitř se svítilo, ale nikdo nikde! Však taky bylo otevřeno jen do osmi, jak jsme si nově uvědomili. I tak jsme tam chvíli stáli a děsili sekuriťáky u kamer, protože táta i s mamkou pilně hledali novou pobočku na mobilech. Směr Futurum!

Vzpomněla jsem si po cestě, jak pro mě bylo epické jít po byť auty plném, leč hezkém náměstí za zvuku zvonu historické tajemné katedrály, i začala jsem si malovat, jak si dovedu představit, že bych tam studovala a žila. Z tohoto mě ale vyvedly události ve Futuru. Jen jsme se k němu přiblížili, zastavili jsme se o existence v podroušeném nepublikovatelném stavu. Těch tam bylo jako hub po dešti. I my ale asi nepůsobili střízlivě, když jsme do obchodního domu vjeli s košíkem, když všichni tam byli bez něj. Protože průjezd do Tesca byl z obou stran zablokován.

Stále jsme se nevzdávali, kolem divných lidí proběhli a zkusili se s autem dostat do prvního patra parkovišť. Narazili jsme na závoru! Tak jsme vyjeli ven a dorazili k jiným parkovištím. Snad. Každopádně tam byly také podezřelé osoby. Zkusili jsme se zase někudy dostat do Tesca, leč v nezorientovatelném centru jsme se v jednom patře dozvěděli, že musíme zpátky do nižšího! Dostali jsme se tím pádem tam, kde jsme už byli! Tentokrát jsme se toho pracovníka zeptali, kudy se můžeme do vytouženého obchodu dostat. Ten nám, poté, co jej obtěžoval opilý maník, který mu radil změnu hairstylu (účesu, budu psát česky :)), sdělil, že mají kvůli opravě pokladny už patnáct minut zavřeno! A ještě se na nás při odchodu uklízeč divně zaksichtil!

Dole jsme k mé a Bářiné radosti zjistili, že Hradec už žádnými dalšími Tescy nedisponuje, i vydali jsme se po hovoru na cestu domů. I kudy jsme projeli, tam se vypnuly semafory! :D Radši jsem ani neřekla, že jsem několikrát viděla kolem projet hasiče. Stejně jsme ale viděli dvakrát policisty, jak stojí u auta a řeší bouračky. Jedněm pachatelům se ani nechtělo čekat na jejich příjezd, rovnou to napálili do policejního vozu. V Hradci Králové už bydlet nepotřebuju. :D


To je naštěstí vše. :) Zpáteční cestu jsem, jak jsem si myslela, zvládla nejlíp a kupodivu jsme dojeli včas, trochu po půlnoci, z čehož jsem měla chvíli radost, neboť jsem chtěla vlastně toho dne jít na představení Jaroslava Duška, s nímž se také naše známá paní zná! :) Nakonec jsem ale dlouho ponocovala a i když jsem si udělala vlasy včas a zbyl v předprodeji jeden lístek, nakonec jsem tam nedorazila, protože mi to rodiče zatrhli, že prý hlásá bludy, a poděsili mě těsně před úprkem, že není v neděli otevřená pokladna. Tak uvidíme, co se z toho opět vyvrbí - kdy a jak ho potkám. :)

Proč jsou hradečtí lidé podivní:
  • Všichni, i malé děti a dědové, jezdí na bobové dráze jako zběsilí bez brzdění (to je dobře)
  • U nás ochlastové a podobné existence jsou docela klidné, narozdíl od jejich
  • Orientují se v nezorientovatelné mapě Futura
  • Mají ve Futuru samé jezdící shody a pásy (to se mi líbí), asi nejsou moc aktivní
  • Tolerují, že jim Tesca zavírají před půlnocí - jedno v 22 a druhé už v 20 hodin!
  • Vyšklebují se na ostatní i uklízeči :D
  • Nic nedělají s tím, že mají nechutně dlouhé intervaly u semaforů
No jo, fajn, vím, že i u nás by se cosi našlo, ale prostě se mi to chtělo sepsat :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama