Říjen 2015

Pošuci na farmě + jiné drby a flashbacky - část 2. (oříšková pouť a šílené nestydy dobývající se do kostela)

30. října 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Druhý den jsme tedy mimo výpravu na šlapadlo na jezírku volaly té Lenčiné kamarádce léčitelce. Jestli ještě někdo na tomto blogu neví, že se občas bojím o svůj život s určitými příznaky (v nějakých obdobích klidně i každý den skoro pořád), tak fakt nevím, co čte. Asi články z minulosti nebo budoucnosti. :D No a plus tohle (klepavka) a její pocit ze mě (jsem bledá) mi poradila, ať urychleně začnu jíst věci s obsahem železa. Jak jsem si také našla na internetu, kešu obsahuje tohoto prvku hodně a pití nápojů z citrusů pomáhá vstřebávání důležité látky. Můj táta měl sice jet na nákup, ale nechtělo se mu.

Tož jsme se s udatnou Lenkou vydaly na tůru do nejbližšího, prý asi 10 km vzdáleného města s obchodem! :D Protože co neuděláte pro své zdraví. To jsem opravdu koukala, jak skvělou nejlepší kamarádku mám! :D Pustily jsme si písničky, aby se nám dobře šlo. V neděli, kdy nic nejede, jsme si stejně na zastávce našly autobus, ale nakonec jsme se kvůli něčemu (asi, že jede na opačnou stranu) rozhodly pár minut před jeho příjezdem pokračovat pěšky jak hlemejždi či slimáci. Né, nemohly jsme se podívat, jestli není zastávka ve správném směru. :D Takhle nám ujel i zpáteční.

Páč můj oblíbený reportér Tomáš Poláček (jeho články ze stopu na olympiádu v Pekingu jsem si nechala posílat i na tábor!) zrovna stopoval přes skoro celou Zemi, uvažovaly jsme i nad stopnutím auta s babami, ale né, i to jedno se známými nám ujelo. :D A samozřejmě, za půlí cesty profrčel kolem autobus. :D Tak aspoň, že jsem osobně pěšky přešla z jednoho kraje do druhého kolem takové té značky s názvem kraje, jak jsem vždycky chtěla. Splnilo se mi další přání! :D Až na to, že to byl jeden kraj, který jsem neměla ráda od té doby, co mi nebylo dobře po návštěvě jednoho místa v něm. :D

Mozkové pochody nad sebou + svým blogem uvažujícího (asi né) dětinského pošuka

23. října 2015 v 7:54 | Anchor |  Řeším voloviny
Struktura článku (projistotu :D)
- 1) Nečtou mi blog - já nad tím fňukám + svěřuju se s doměnkou, že si občas myslím, že ve svých článcích sem tam působím jako dětinský pošuk
- a) ve všech doprava posunutých odstavcích rozebírám představu sebe jakožto dětinského pošuka - jsem taková, či ne? + co mě vede k tomu, že si myslím, že taková jsem a co k tomu, že taková nejsem + poznámky
- 2) Polemizuju nad tím, jestli bych chtěla (+ jestli by to bylo vhodné), aby si všichni četli můj blog
- 3) Řešení


Když to tak vezmu, mám vlastně skvělé kámošky. Žádná z nich si to tu nečte. Teda až na Eneul, ale ani její IP adresu jsem tu už dlouho neviděla. Jo, je sice v době začátku psaní článku léto, tož lidé se nachází všude možně, ale stejně. A to je na jednu stranu dobře, protože o mně tím pádem neví všechno. Né že bych sem teda vše plácala, pár věcí si ještě nechávám pro sebe! :D To, že ví jen část (některá hodně, jiná míň, další něco jiného) se možná šikne, protože všechny jsou v něčem absolutně jiné, což je vlastně taky dobře z žárlivého pohledu, ale to je jedno.

Dokonce už nemám ani pravidelného čtenáře, Happy někam zmizela (aktualizace: Tak teď sem chodí Kočkomilka Jana, éééj! :D) A dle Toplistu sem za týden zavítá zatím jen maximálně 15 různých lidí, kteří to tu stejně moc neprošli. Zlatá již zmíněná neznámá Happy, ta tu snad kromě Eneul viděla nejvíc! A z pohledu mé momentální né moc dlouho trvající nálady je to asi taky dobře, protože občas, když se podívám na své články, speciálně na ty ještě nevydané, říkám si, co za dětinského pošuka to jsem. :D

Pošuci na farmě + jiné drby a flashbacky - část 1. (dvě přelomové události)

16. října 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Kupodivu jsme na farmu nejeli hned všichni, ani po vlastních osách, či že bychom vzali obě holky a dospělí přátelé by kvůli velkému množství batožiny přijeli až pak. Tentokrát to zase bylo trochu jinak. :D

  • Bára se totiž chytře přifařila na sousedovic zájezd a vrátit se domů měla až v neděli večer (= v den, kdy my už měli být 2. dnem na místě), takže nebylo jisté, jestli tu několikahodinovou cestu na farmu absolvuje s tátou už v neděli nebo až den poté.
  • Lenka se nacházela v Praze, původním místě bydliště (jsem psala, že se stěhovali :)), u své dospělé kamarádky - léčitelky. Tož jsme s rodiči jeli vyzvednout jen ji.
Pískala jsem si, protože tak aspoň s nejlepší kamarádkou asi budeme na farmě jeden den samy, bez nemilé společnosti Báry. :D Ale stejnak jsem se nervovala.

V Praze jsme se potkali i s tou její kamarádkou - paní léčitelkou a když jsem jí podávala ruku, úplně jsem cítila, jak poznala, jak na tom jsem (viz minulé články). :D Ovšem během následující cesty už jsem se dokonale zabavila. Lenka mi totiž řekla něco opravdu šokujícího a velkého. O té manželce pana malíře, kterou tu tak opěvuju jako velkolepou duchovní bytost. :D Nenapíšu vyloženě co jsem se dozvěděla, protože nemůžu, ale i tak si snad zajímavě počtete. :) Chtěla jsem sice dobrodružství, ale takové ne. :D

Osmnáct & Ptačí agent

12. října 2015 v 10:06 | Anchor |  Anchor
Hola hej, hola hej, dospělost teď přivítej!
Hola hej, hola hej, dětství odchází!
Hola hej, hola hej, jak pošuk se už nechovej!
Hola hej, hola hej, moudrost přichází!

Tak určitě! :D

Hodně štěstí a zdraví, mé milované já, ať se mi splní všechna má přání! :D
Můžete se prosím inspirovat a něco hezkého mi popřát? :D Já se totiž tohoto věku děsila už dlouho, tak ať se aspoň něčím potěším. :D

No ale teď k něčemu veselejšímu a to sice k šokujícímu dění na naší zahradě! Ptačí invaze pokračuje! Tentokrát o této události nehodlám psát žádné romány, nýbrž přesně to, co bych řekla ostatním: "Jsem spala jen tři hodiny, pak stejnou dobu nemohla usnout a když už by to šlo, tak přiletěl šílenej pták a začal vyřvávat!

Tak jsem ho šla zbuzerovat, ale on se nenechal! Jenom o kousek dál vynervovaně popolétl a tam na mě zůstal bez hnutí civět! Tak jsem na něj už taky pobavená začala zírat a takhle to trvalo několik minut! Pak mi byl přinesen tablet, tož jsem mohla natočit jeho taktický ústup."

Tu máte:

Pardon, no, jsem to zabírala na výšku :D
Toto video je důkazem toho, že jsem ve správnou dobu na správném místě - nemusela jsem manipulovat s videem tak, aby opeřenec zařval ve správnou chvíli, prostě to úplně přesně přirozeně vyšlo! :D

Svádění k hříchu & Akční osvobozený dobroděj

9. října 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
S "drobným" (:D) okecem k velké šokující události!
Jo, publikuju to až v říjnu, protože jsem měla přednastavené články až do této doby už od června :D
Jsem mistr v nadpisech a king v přednastavování, tyjo! :D Snad mi to vydrží!


Už jsem měla, vlastně stále mám, rozepsaný článek na téma toho, jak odedávna chci zažít nějaké dobrodružství a jak konkrétně se budu snažit mu jít vstříc. Že tyto prázdniny chci strávit užitečně. Jenže pak jsem si zase uvědomila trochu ten strach, to, že moc věcí (mírně řečeno) nemá smysl včetně toho, abych se začala učit už teď (dobře, to smysl má... Ale až v srpnu! :D - zářijový update - lolol = jsem se neučila)...

Takže volno trávím většinou válením se u kompu. Jak teď "kámoška" Lenka mimo jiného velmi expresivně řekla (to všechno také zapříčinilo ty úvozovky tady a ignor z mé strany do takové míry, že už jí asi nebudu věřit na 100% a nemyslete si, že sem to, co přesně řekla, napíšu, ale něco jo), né zrovna aktivně. Ale teď mám zase pár akcí, takže vím, že to je tak normální. :D Chápu, že její přeaktivněný život je ve srovnání s tím mým pohodovým dost jinde, ale stejně jsem docela ok. :D

Plánovala jsem si, že si budu vést deník, ale zatím nic moc, stejně bych asi pak ty zápisky převedla do elektronické podoby... A co ne, no... Uvidíme :D Každopádně kvůli tomu teď nemám sebemenší ponětí o tom, co jsem dělala v prvních dnech prázdnin. Nic moc. Kecám, právě jsem si vzpomněla, co jsem dělala 30. 6., kdy nám rozdávali výzo a jsem dokonce tak aktivní oproti minulému roku, že kvůli tomu přepíšu ty skoro 3 řádky, jež jsem už stačila naťukat! :D

Co jsem dělala na konec světa 21. 12. 2012

2. října 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Ten den, pátek - poslední školní den roku 2012 - měl být podle Mayů konec světa, nebo spíš podle lidí, kteří si to tak vyložili. Hromada lidí se bála, hromada lidí se připravovala na katastrofu, hromada lidí se připravovala na převibrování do 5. dimenze. A co jsem dělala já?