Pošuci na farmě + jiné drby a flashbacky - část 1. (dvě přelomové události)

16. října 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Kupodivu jsme na farmu nejeli hned všichni, ani po vlastních osách, či že bychom vzali obě holky a dospělí přátelé by kvůli velkému množství batožiny přijeli až pak. Tentokrát to zase bylo trochu jinak. :D

  • Bára se totiž chytře přifařila na sousedovic zájezd a vrátit se domů měla až v neděli večer (= v den, kdy my už měli být 2. dnem na místě), takže nebylo jisté, jestli tu několikahodinovou cestu na farmu absolvuje s tátou už v neděli nebo až den poté.
  • Lenka se nacházela v Praze, původním místě bydliště (jsem psala, že se stěhovali :)), u své dospělé kamarádky - léčitelky. Tož jsme s rodiči jeli vyzvednout jen ji.
Pískala jsem si, protože tak aspoň s nejlepší kamarádkou asi budeme na farmě jeden den samy, bez nemilé společnosti Báry. :D Ale stejnak jsem se nervovala.

V Praze jsme se potkali i s tou její kamarádkou - paní léčitelkou a když jsem jí podávala ruku, úplně jsem cítila, jak poznala, jak na tom jsem (viz minulé články). :D Ovšem během následující cesty už jsem se dokonale zabavila. Lenka mi totiž řekla něco opravdu šokujícího a velkého. O té manželce pana malíře, kterou tu tak opěvuju jako velkolepou duchovní bytost. :D Nenapíšu vyloženě co jsem se dozvěděla, protože nemůžu, ale i tak si snad zajímavě počtete. :) Chtěla jsem sice dobrodružství, ale takové ne. :D


Když je Lenka moje kamarádka, část mého já jí věřila, ale část byla šokovaná. I rozhodla jsem se na sebe, všechny taky dávat bacha, ale stejně jsem si nemohla nevšimnout několika věcí, které mluvily proti. Přece ve vážné situaci byste se chopili každé šance na pomoc a to Lenka nedělala! Tři věci jsem navrhla a pokaždé to odsunula, až se na to zapomnělo! Ještě jedna věc mluvila proti. Ale dobrým důkazem byla zkušenost té paní léčitelky a jedna věc, kterou paní Ema řekla. No hlavu jsem z toho měla v pejru, ale nakonec jsme ani nic neschovávaly mimo apartmán, takže… :D Stále nevím, co si mám myslet. Asi to, že se už s Lenkou a tamtou paní neuvidím. Ale popořadě, s vynecháním zapovězených informací. :)

Přijely jsme a místo toho, aby mi Lenka pověděla víc, protože prý měla ještě víc důkazů, jsme se jen šly někam projít, asi na balíky. Jako něco říkala, ale nic moc nového. Pak jsme se rozhodly založit společný blog, kam by něco o své situaci napsala. Jsou tam jen dva články, týkající se jiných zážitků na farmě...

Díky jednomu z nich jsem si vzpomněla, že jsme při příjezdu u apartmánu objevily pod jabloní veliké černé v paneláku žijící čínské prase! :D Sotva chudák lezlo a stejně se cpalo. Ale nechalo se pohladit. :D Tak od té chvíle vím, že štětiny jsou drsné asi jako rybí kosti (ale zas né ty kapří). :D

A teď pozor! Na oplátku jsem se jí svěřila (byla jsem donucena :D) se svým největším tajemstvím a to s tím, kdo se mi líbí! Jo, Eneul, Dezertérko, Gurmánko a Vejškovko, ví to Lenka a ví pravdu. :D Zatím to vypadá, že mé tajemství je v bezpečí. :D Však jsem jí i před pár dny zopakovala, že i když mě naštvala, pořád její tajemství neřeknu, aha, to jsem, co. :D Ale asi by mi ani nevadilo, kdyby to řekla. Jemu. Aspoň by snad musel zareagovat! :D

Svěřovací akt jsem učinila během večerní pouti na pouť. Tam jsme se po mé prvotní nechuti slušně pobavili! Tatík nám vystřelil papírové růže, teda spíš růžičky, ale tu svou jsem si domů nedonesla a už mi to i je jedno. :D Pak jsem tam toužebně poslouchala nějaké písničky, nadšeně civěla na představení chlápků se zapálenými pochodněmi a přemlouvala s mamkou Lenku, ať si skočíme jako pošuci na nějakou následující písničku, však nás tam nikdo nezná.

Když už se uvolila, nakonec jsme jen trsaly na silnici za pódiem a kolem nějakého domu. :D Teda trsaly, jen zkoušely tu polkoidní hopsací jednosměrovou ledoborcovou hnačku :D Jsme ji chtěly obzvláštnit otočkami, ale za celou noc jsme se nemohly sehrát! Furt jsme se nedotáčely! :D Ani má od Nového roku přerušená praxe snažila v tanečních kurzech (se mi zdálo, že mi to nejde a ani po roce fakt neumím udržet rovnováhu, a to zkouším být zpevněná! :D) nepomohla! I auto na nás zatroubilo, a to jsme se mu už klidily z cesty. :D

Ponocovaly jsme navzdory mé snaze až do tří. Když už jsme chtěly usnout, začala jsem se neovladatelně hodně třást! To trvalo docela dlouho i když jsem se pak probudila. Ale naštěstí jak to v ten den přišlo, tak se mi to už vyhýbá. :D


O bájné pouti za zázračnou potravinou a záchranou našeho apartmánu již příště!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 17. října 2015 v 12:38 | Reagovat

Jéžiš, to zase musím číst více dní, aby mi to dávalo smysl :D Ale zní to zajímavě! A já nevím, kdo se ti krom Alana líbí :(

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 17. října 2015 v 13:41 | Reagovat

[1]: Hah? :D Tak mi prosím na FB napiš, čemu nerozumíš! :D Děkuju! :D No jo no 3:-D

3 Anchor Anchor | E-mail | Web | 17. října 2015 v 13:41 | Reagovat

A Alan né, ten už je starej :D

4 Jana Jana | E-mail | Web | 21. října 2015 v 11:53 | Reagovat

Tak už vím, to, kde píšeš o tom tajemství a neřekneš ho - to je děsně moc matoucí a úplně nesrozumitelné :D A další článek, šup!

5 Anchor Anchor | E-mail | Web | 21. října 2015 v 16:23 | Reagovat

[4]: Na FB! Ech! :-D Lol, odstavec přepracuju, ale tajemství nevyzradím :D V pátek :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama