Listopad 2015

8 zmoklých slepic + 1 padělaný podpis aneb Meeting s Jamiem Dornanem a Cillianem Murphym - část 1. (chudák mamka, osud a geniální plány)

27. listopadu 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Extra dlouhý nadpis, co? :D

O půlnoci na začátku dne, v němž měla moje mamka narozeniny, jsem se dozvěděla, že na ten víkend (byla neděle) má štáb filmu Anthropoid (o Gabčíkovi a Kubišovi, kteří spáchali atentát na Heydricha), v němž tito herci hrají, rezervovanou Resslovu ulici v Praze, kde budou tedy logicky natáčet! Takže už žádné pátrání naslepo, jako tomu bylo v červenci, kdy jsme se do Prahy nazdařbůh vypravily s Vejškovkou pátrat po Dornanovi a on se mezitím flákal v Brdech!

Né, i když to tak všem nemusí připadat, nejsem šíleně zblázněná do Cilliana Murphyho, ani do toho Jamieho Dornana. Ale když už je ta poslední zmíněná osoba v Praze, je teď slavný jako něco a kort když mám hromadu volného času a tohle vypadá jako skvělé dobrodružství (zvlášť když se mnou podruhé nechtěl nikdo jet, tedy jsem musela vyrazit sama), tak jsem ho musela najít! S bonusem v podobě celkem známého Cilliana Murphyho!

Ano, chtěla jsem si s nimi udělat fotku, jako s Lucií Bílou a Alanem Rickmanem. :D A jo, musím vám takhle předhazovat své 2 předchozí úlovky, hlavně ten druhý! :D Plánovala jsem, že když je uvidíme oba vedle sebe, půjdu nejdřív za Cillianem!
  • Abych ho potěšila! A možná bych mu řekla (spíš ne :D), že je hezčí jak Dornan! :D Aspoň bych byla jednou z extrémního mála, kdo by se tvářil, že tam přijel kvůli němu, čímž bych si u něj asi šplhla a díky tomu by se mi třeba extra věnoval - měla bych větší zážitek! :D
  • Dalším důvodem pro mé zamíření nejprve k Cillianovi by pochopitelně bylo to, že kolem Dornana by se alespoň ze začátku vyskytoval neprostupný chumel dravých fanynek, tedy bych ten čas čekání strávila bezpečněji a užitečněji. :D

Dvě tajemné osoby

20. listopadu 2015 v 5:40 | Anchor |  Zábava
Jdu si takhle poklidně pražskou krajinou, páč se mi chce zevlovat. Když tu mě jedna z cest zavede k nějaké dráze! Jakože kovovému korytu! Fíha, co to tu je? To vypadá na něco zábavného, usoudím znalecky soudě dle mnoha hlasů linoucích se zhruba z těch míst. Né z koryta, to je těch pár vteřin, co tu tak zvědavě civím za plotem, zatím prázdné.

Ale né na dlouho! Shora mě ohromí pištění nějakých holek, přehlušující z několika procent jakési drkotání. Co se to děje? Nějaké dvě holky s účesy ála uragány se řítí na bobu! To by mě zajímalo, jak přes ty vlasy v obličeji vidí na cestu...

Nemusel jsem si lámat hlavu ani vteřinu. "Ho*no vidim!" zařvala druhá z nich, když mě míjely. Chápavě kývajíc hlavou se plížím zpátky do křoví, nechávajíc za sebou jen pár chloupků ze svého černého pláště, propůjčujícího mé osobě jistý nádech tajemnosti.

Aneb pokus o popis situace z pohledu chlápka, kterého jsem spatřila na nás s Lenkou civět v mezeře mezi křovím za plotem na jedné bobové dráze. :D Kdopak asi řval, navíc ve chvíli, kdy už viděl? :D

Jak jsem zachraňovala blogera, který se chtěl za pár hodin zabít

13. listopadu 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Bylo krásné odpoledne, osmý srpen (jak z Máje, který jsme viděli ve škole :D) a páč bylo vedro (38 stupňů!!! Samozřejmě ve stínu! Rodiče nemohli odjet! OMG, co mám dělat?!), byla jsem vnějšími okolnostmi donucena zůstat doma, což se mi teda mimochodem vrcholně nelíbilo, protože jsem zrovna začala každý den chodit do města!

Na zmrzlinu, předchozí den jsem dokonce byla poprvé v tomto roce plavat, teda donekonečna okupovat tobogán! :D Červenec jsem proflákala, ale teď jsem začala být aktivní a plánovala jsem v tom pokračovat! A tu najednou šílené teploty + nejvíc stupňů bylo zrovna v našem městě! Chtělo se mi se vzteknout! :D Těch týdenních (!) veder jsem se bála, když už nemusím jen (jak relativní :D) 32 stupňů! Ale to je (teda podle mě není :D) jedno, zpátky k tomu, o čem jsem původně chtěla psát. :D

Prostě na hlavní stránce Blogu jsem objevila článek jednoho pána, který měl podezřele vypadající nadpis! Našla jsem ho díky tomu, že ho přiřadil k tématu týdne (Emoce a jiné nesmysly) a zrovna byl na prvním místě! A skutečně, bloger, na jehož stránce už jsem někdy předtím byla, se chtěl v noci toho dne zabít kvůli velkým problémům!

Obvykle se na články k tématu týdne nekoukám, tak když už bylo těch náhod víc (že ten článek byl na prvním místě), řekla jsem si, jestli to není osud, jestli s tím něco nemám udělat a začala jsem dumat. :D

Pošuci na farmě + jiné drby a flashbacky - část 3. (značně výbušná Lenka)

6. listopadu 2015 v 5:40 | Anchor |  Řeším voloviny
V průběhu pobytu jsme věčně sledovaly náš oblíbený detektivní seriál o Julii Lescautové, lozily trochu po okolí a hlavně chodily na balíky, což se mi extrémně líbilo! :D Bohužel jak jsem z tohoto byla nadšená já, tak byla Lenka ve vytržení ze šlapadla, takže se naše zájmy jaksi míjely! :D

1) Moc mě to nebavilo,
2) trochu jsem se bála, že nebudeme moct zakotvit nebo že se s plnou posádkou skákajících a vlny tím nadšeně vytvářejících dětí převrhneme do smrduté vody,
3) navíc se k nám věčně připojovala Bára (to i na trampolíně, ale tam jsem ji ignorovala),
a tak jsem tam nechodila tak často, jako ostatní.
A to se velmi nelíbilo Lence. :D

Ostatně Lenka se vztekala nejen nad tím, že jsem nešla na šlapadlo. Prostě když jsem někam nechtěla nebo jsem něco nechtěla udělat či jsem si to chtěla udělat po svém, velmi se znepokojila a nebála se to dát najevo, jemně řečeno. Prostě na mě ječela jako ďas klidně před kamarády.

Ale pořád to ještě šlo. O důvodech kámoščina chování, jejichž popis se společně s tím, jak to tu rozebírám, zcela hodí do této rubriky Řeším voloviny, více v celém článku! :D