Pošuci na farmě + jiné drby a flashbacky - část 3. (značně výbušná Lenka)

6. listopadu 2015 v 5:40 | Anchor |  Řeším voloviny
V průběhu pobytu jsme věčně sledovaly náš oblíbený detektivní seriál o Julii Lescautové, lozily trochu po okolí a hlavně chodily na balíky, což se mi extrémně líbilo! :D Bohužel jak jsem z tohoto byla nadšená já, tak byla Lenka ve vytržení ze šlapadla, takže se naše zájmy jaksi míjely! :D

1) Moc mě to nebavilo,
2) trochu jsem se bála, že nebudeme moct zakotvit nebo že se s plnou posádkou skákajících a vlny tím nadšeně vytvářejících dětí převrhneme do smrduté vody,
3) navíc se k nám věčně připojovala Bára (to i na trampolíně, ale tam jsem ji ignorovala),
a tak jsem tam nechodila tak často, jako ostatní.
A to se velmi nelíbilo Lence. :D

Ostatně Lenka se vztekala nejen nad tím, že jsem nešla na šlapadlo. Prostě když jsem někam nechtěla nebo jsem něco nechtěla udělat či jsem si to chtěla udělat po svém, velmi se znepokojila a nebála se to dát najevo, jemně řečeno. Prostě na mě ječela jako ďas klidně před kamarády.

Ale pořád to ještě šlo. O důvodech kámoščina chování, jejichž popis se společně s tím, jak to tu rozebírám, zcela hodí do této rubriky Řeším voloviny, více v celém článku! :D


I přes výbušnou atmosféru mě Lenka několikrát zvala k nim na návštěvu, trvající až do dne oslavy jejích narozenin. Sem tam jsem byla pro, protože jsem si vzpomněla na to, jak se mnou klidně v neděli šla v dál po kešu :D, ale většinou jsem z toho ale vůbec neměla dobrý pocit.

Občas mi totiž není dobře ve společnosti přeaktivizovaného moc impulsivně jednajícího druhu lidí,
z jejichž mozků skoro vidíte jiskry létat
a jejichž přirozeností je:
1) ponořování se do všech situací, jejich prožívání celými jejich bytostmi - obzvlášť, když je někdo naštve, málem vyrazí díru do stropu vzteky a vychrlí na vás všechno možné, i to, co se nestalo včetně nadávek a urážek
a 2) v až přílišném žití přítomným okamžikem, které se teď vyzdvihuje - pořád musí něco zažívat, co se stalo před nějakou dobou, je už zapomenuto (to se mi nelíbí na Gurmánce, ta poslední věc - se 2. den se mnou nechtěla bavit o tom setkání s Alanem Rickmanem a už se o tom vůbec nezmínila! :D A přitom to byl tak úžasný zážitek! :D).

A zhruba tak se chová Lenka. Ne, nejsem líná, ač by mnoho mých až moc aktivních přátel tvrdilo opak, prostě jsem klidnější a trochu pomalejší (víte o tom, že dle vědců jsou pomalé reakce introvertů způsobené taky tím, že introvertům proudí krev mozkem po delší dráze? :D) ty, Eneul, se prosím vyvaruj komentáře se mnou očekávaným obsahem! :D Navíc bych byla další dny po farmě i s Bárou a ještě sama, a jo, i v sedmnácti letech se potřebuju jako sůl po týdnu dovolené i s rodiči vrátit domů. Prostě se tam těším, mám ráda svůj klid, však jsem na to jakožto jedináček zvyklá.

No a obzvlášť když jsme se rafaly. To už by se tam chtělo jen málokomu.

A to, že jsem tam nakonec nechtěla jet, včetně toho, že jsem se chovala k paní Emě stejně, včetně toho, že jsem trochu zlobila mamku (proč to Lenku rozzlobilo, sem nebudu psát, to je její osobní věc), naštvalo Lenku natolik, že si pustila pusu na špacír i před obecenstvem, zapojila taktéž bohatou zásobu vskutku vypracovaných urážek a pořádně to osolila... No a rázem má série článků o našem letním pobytě na farmě o díl víc! :D

Mi rodiče moudře sdělili, že není dobré rozhodnutí to tu na blogu nějak rozpitvávat, tož jsem z původních 2 článků o situace udělala 1. Jo, nemohla jsem to vynechat, když mě to ovlivnilo, chyběly by vám důvody pro mé chování v budoucnosti! :D Navíc jsem si dala záležet, abych to popsala co nejjemněji, až to skoro vypadá, že se toho zas tak moc nestalo :D


No nějak jsme to přežily do doby, kdy jsme s pro mě zamluvenou mamkou
(furt byla u nich žádaná, speciálně jako dozor na šlapadlo a když se chtěli koupat v jezeře - věřte mi s tím měkkým i - byl tam s nimi i príma malý syn majitele farmy! :D) SKÁÁÁNDÁÁÁL!
poprvé samy šly na dlouho dohodnutou procházku.

Místo toho měla mamka jít podruhé za bouřky a potřetí normálně
(poprvé za normálního počasí jsem tam byla taky a podruhé jsem radši zůstala "doma" s paní Emou, se kterou jsme si navíc ani nepovídaly, takže případný vztek Lenky nebyl namístě)
k jezeru dohlížet na všechny děti, ale nakonec tam šli zbylí dva dospělí přátelé. Tatík pracoval.

A jak jsme si tak v klídku kráčely k dalšímu jezeru :D
(je nejbližší jezírko se šlapadlem, dříve s loďkou = bažina,
pak tohle, kam jsme teď šly s mamkou a kde jsem fakt zasedla korále :D
a třetí civilizované mega jezero, kde se všichni chtěli koupat i za bouřky),
dostalo se mi úspěšně pochopení a mírných instrukcí o následujícím postupu. :D

Pak jsme po nějaké době došly k pingpongovému stolu (och, taková zajímavá lokace), kde si všichni zahráli a mě velmi bavilo to sledovat. Dokonce, aby Bára získala dojem, že se nebojím, jsem chytila do rukou nechutného živého létajícího brouka. :D Pak zbyl jen táta Lenky s Bárou, mamka někam odběhla, tož jsem byla vyzvána, abych si taky zahrála. Slovo dalo slovo a navázala jsem na předchozí zduchovnělou (:D) diskuzi, i mohli jsme se pak ve třech pobavit na téma strachů a poučení. Duchovní diskuzi jsme pak vedli do půlnoci, kde se k nám na chodbě apartmánu přidala i paní Ema, takže zase se mi splnilo přání. :D Lolol. Ale v nejlepším se mi začaly klížit oči.

Již zmíněné ale blíž nepopsané odpoledne předané rady od mamky mě ovšem na noční virvál před další kamarádkou, zakončený Lenčinými slovy, že všechno řeším odchodem a že se se mnou ona nebude otravovat, moc nepřipravily. Jsem s nimi v pokoji zůstala, no jo, (ne)otrkané kuře já, prej jsem dle rodičů mohla klidně odejít. :D

Každopádně na nepěkná slova si dle zkušeností vybírala chvíle, kdy jsme byly bez dospělého dozoru (ač mně už vlastně v době vydání tohoto článku je 18, ale i v době události mi tolik mělo být brzy - už za 3 měsíce! :D) tak jsem, v sobotu, den odjezdu, schválně šla k jinde umístěným koním. Při loučení mě dokonce přede všemi objala, ale do očí se mi nepodívala.


Od té chvíle nám oběma dávám prostor, jak jsem vzletně nazvala to, že s ní nekomunikuju a rozhodně k ní nepojedu. Mírně řečeno né v dohledné době. Protože lidem co mě uráželi (kdybyste to slyšeli :)), se radši vyhýbám.


Jen jsemvysvětlila vše, co mě vedlo k mému chování. I osoba s letitými zkušenostmi (mamka :D) uznala, že jsem to napsala skvěle. Akorát Lenka holt mé formulace stejně neocenila. Tak aspoň, že jsme se po té víc spřátelily s Vejškovkou. :) Vyloženě spřízněnou duši bohužel stále zatím nemám. Aspoň se můžu těšit, že to bude v budoucnu můj manžel! :D Lolololololololololololol! :D


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 20:38 | Reagovat

ježiš to bylo vyčerpávající a hodně kulantně napsáno! Gratuluji, pokud je tohle napsáno slušně, musela to být celkem pecka a jsem ráda, že jsi alespoň trochu ok, abychom spolu někdy v budoucnu mohly na Rickmana!!!!

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 20:56 | Reagovat

[1]: Och, děkuju moc! :D Jojo, určitě za ním pojedeme!!! :-D

3 Jana Jana | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 21:01 | Reagovat

A budeme o tom mluvit následujících 5 let + mému potomkovi! Hele, Aničko/Eliško, tohle je ta teta, co se mnou viděla pana Snapea :D :D

4 Anchor Anchor | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 21:06 | Reagovat

[3]: Jo! :D

5 Anchor Anchor | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 21:07 | Reagovat

[3]: Počkej, mému taky! :D

6 Jana Jana | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 21:07 | Reagovat

[5]: A mamíííí! To je ta paní, jak točí hon na slepice? :D :D :D

7 Anchor Anchor | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 21:09 | Reagovat

[6]: Proboha :D :D :D Já se za to ale docela stydim, hele :-D Ovšem na druhou stranu mi to přijde vtipný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama