8 zmoklých slepic + 1 padělaný podpis aneb Meeting s Jamiem Dornanem a Cillianem Murphym - část 2. (bastardi, skandál u Národního muzea a happyendy)

4. prosince 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
O úspěchu s Jamiem Dornanem a jiných pro tento popis důležitých věcí se můžete dočíst v 1. části. :)


Proudy vody na nás dopadaly s takovou razancí a neúnavností, že to můj deštník vzdal a začal protíkat. Ano, to je možné - já i několik přeživších fanynek to můžeme dosvědčit. Štáb to skutečně začal balit, herci byli spaseni buď do domů v ulici, či rovnou odvezeni auty kamsi a na nás fanynky se vybodli dokonce i jakž takž spřátelení bodyguardi!

Normálně nám v té číně opakovaně zavírali dveře před nosem - jen vystrčili své skoby (O:D), spatřili nás tam, my je poprosily o schování a oni nás dveřmi vytlačili zpátky do deště! To je úroveň, co? A ještě nás dále mystifikovali o tom, že už se toho dne nebude vůbec natáčet! Jo, jasně, fanoušci dovedou být otravní, ale stejně, to je teda úroveň!

Ovšem nějak jsme se dozvěděly, že se něco má dít v jakési ulici u Muzea!

Tož jsme se po chvíli rozdělily a s pár vytrvalkyněmi jsme se vydaly na cestu tím směrem, s malou odbočkou kamsi, kde nám sdělili, že pan Dornan s panem Murphym byli opravdu odvezeni, navíc prý na hotel (bastardi :D).

Proběhlo další dělení a já nakonec zůstala sama s jednou ze začátku nepříjemně působící holkou - Čekatelkou (budu jí tak říkat, neboť Dornana uháněla už předchozího dne). I nastoupily jsme do tramvaje a v nervózním družném hovoru jsme strávily krátkou jízdu načerno (jiné možnosti nebylo). Dokola jsme probíraly hoaxy bodyguardů, vztekaly se nad jejich chováním, dumaly nad místem pravděpodobného dalšího natáčení a bylo nám hej.

Do té doby, než jsme běžely kolem Národního muzea. No, víte... Nějaká z částí oblečení mi začala šíleně padat. Když vám napovím, že jsem na sobě měla jen šaty a kdyby to něco spadlo, bylo by z toho značné faux pas, tak si ten kus ošacení asi aspoň někdo z vás domyslí správně. :D - To jste všichni potřebovali vědět... :D

Naštěstí jsme to místo díky Čekatelce našly, tudíž jsme mohly strávit desítky minut na rohu, netrpělivě vyhlížejíc a občas vítajíc auta s herci (hmmm, jen kompars), střídavě informovány a dezinformovány různými členy personálu. Jeden tvrdil, že Dornan s Murphym asi přijedou, druhý tvrdil, že tam budou natáčet scény jen s komparsem, no aby se jim v tom prase (nebo naše následně znovuobnovená osmičetná skupinka fanynek) vyznalo! :D

Když
  • už nás to skutečně přestalo bavit,
  • byly jsme hlavním členem personálu poproseny o odchod
  • a ztratily jsme naději na příchod takřka doslova pornoherce z 50 odstínů šedi :D společně s častým představitelem cvoků a jiných vyšinutých osob :D,
začaly jsme se šourat pryč. A v tom jsem zaječela a někam ukázala! Všechny holky nadskočily a jaly se překotně dotazovat, co se děje.

...

Jedna nebohá fanynka na sobě měla obrovského pavouka. :D


Pak jsme se už vydaly s dobře Upovídanou fanynkou na cestu k nádraží, jak jsme se domluvily už při lijáku v Resslově ulici. Ovšem nejdřív jsme pochopitelně zamířily do obchodu pro lístky na metro. Se mi totiž z domova nafasovaný lístek (né, počkat, já si ho asi koupila na Hlavním nádraží, kde na mě promluvil cizinec, já mu rozuměla, dobře odpověděla, a dokonce správně zareagovala = rozměnila mu peníze :D) v tašce rozmočil (schytal to i tablet v obalu, leč obojí naštěstí přežilo! :D). Samozřejmě mi to trvalo, než jsem si jej koupila (jsme si také chvíli nevěděly rady s divným automatem) a i poté jsem asi působila mírně zmateně a jako E. T. - já o sobě skutečně mám vysoké mínění, což? :D

S menším suvenýrem pro mamku (aby z toho mého výletu do Prahy v den jejích narozenin aspoň něco trochu měla) jsme se mohly konečně odpotácet na nádraží. Dobu čekání na vlak jsem strávila příjemným posloucháním a občasným zapojením se zajímavého spontánního rozprávění Upovídané (víc takových lidí, prosím! :D).

Až se tedy veřejný dopravní prostředek CityElefantího typu
  • konečně dokodrcal prozměnu na Masarykovo nádraží, což je děsně podstatná informace
(až třeba jednou budu slavná a budu mít veliké obdivovatele, toužící navštívit v co nepřesnějším sledu místa v mých článcích a představovat si při tom tyto eskapády - ano, můžete si to vyložit jako návrh na velice užitečnou zajímavou činnost ve svém volném čase :D),
  • nadšeně nás do sebe přijal
  • a my už se jím nějakou dobu vezly,
nějak jsme došly na to, že Upovídaná dokázala předchozího dne získat vzácný podpis Cilliana Murphyho! To se ví, že jsem ho hned šla padělat! :D A rázem jsem měla suvenýr i pro sebe!


Takže mise za dvěma herci měla v podstatě happyendy:
  1. viděla jsem oba dva a oni viděli i mě
  2. navíc ó velký Jamie se chvíli nechal hypnotizovat mým pohledem
  3. zažila jsem vtipné věci s ostatními fanynkami
  4. zjistila jsem, že skutečně existují dobře upovídané správně cáklé holky, akorát škoda, že se s touto kamarádkou asi už neuvidíme
  5. mám suvenýr = podpis Cilliana Murphyho :D
  6. obnovila jsem své schopnosti padělatelství podpisů (přestaly být více využívány v kvintě = 1. ročníku střední školy, kdy už po nás profesoři přestali chtít podpisy rodičů k domácím úkolům)
  7. a povýšila je na level padělání důležitého podpisu na 1. pokus za jízdy v cukajícím se vlaku
  8. mám o čem psát :D
  9. a všechno jsem to v pohodě zvládla! :D
Juchů! :D


Ovšem 2. den po této 2. Dornanovské eskapádě, kdy jsem u sebe měla Eneul na již dříve domluvené návštěvě, jsem teda navzdory
  • očíslovaným bodům
  • tomu, že nejsem z Dornana odvařená
  • a tomu, že přátelství s touto kámoškou, která o mně ví skoro vše, je pro mě cennější,
viděla rudě, když jsem se dozvěděla, že se v ten den holkám z naší skupinky podařilo s ním konečně získat fotku a nadšeně do světa vytrubovaly oslavné řeči o tom, kterak k nim sám nepřišel a nestrachoval se o jejich stav v nepříznivém počasí... :D

Ech, ale tak pořád lepší, že místo fotky s Dornanem, kterého nijak extra neprožívám, a s Jardou Hruškou (toho jsem zahlédla sedět před knihkupectvím v tom našem slavném městě, jak skromně podepisuje kuchařky převážně starším generacím :D) mám fotku s někým o hodně lepším: s Ondřejem Havelkou z Melody Makers! :D

Jen si ho vygooglete - to je pán! :D Mimochodem, ten suvenýr jsem získala v den jeho narozenin (2 dny před mými narozeninami) a z jeho několika slov jsem potom doma udělala virvál, což já dělávám celkem často a občas i ráda (jak už můžete vědět a v čemž vás utvrdím v lednovém článku :D), a trošku jsem díky nim v dobrém změnila názor na sebe! :D

Jen se těšte na články o událostech během oslav mých 18. narozenin (jsem dospělá - cha, cha...), v nichž se o tom dozvíte víc! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama