8 zmoklých slepic + 1 padělaný podpis aneb Meeting s Jamiem Dornanem a Cillianem Murphym - část 2. (bastardi, skandál u Národního muzea a happyendy)

4. prosince 2015 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
O úspěchu s Jamiem Dornanem a jiných pro tento popis důležitých věcí se můžete dočíst v 1. části. :)


Proudy vody na nás dopadaly s takovou razancí a neúnavností, že to můj deštník vzdal a začal protíkat. Ano, to je možné - já i několik přeživších fanynek to můžeme dosvědčit. Štáb to skutečně začal balit, herci byli spaseni buď do domů v ulici, či rovnou odvezeni auty kamsi a na nás fanynky se vybodli dokonce i jakž takž spřátelení bodyguardi!

Normálně nám v té číně opakovaně zavírali dveře před nosem - jen vystrčili své skoby (O:D), spatřili nás tam, my je poprosily o schování a oni nás dveřmi vytlačili zpátky do deště! To je úroveň, co? A ještě nás dále mystifikovali o tom, že už se toho dne nebude vůbec natáčet! Jo, jasně, fanoušci dovedou být otravní, ale stejně, to je teda úroveň!

Ovšem nějak jsme se dozvěděly, že se něco má dít v jakési ulici u Muzea!

Tož jsme se po chvíli rozdělily a s pár vytrvalkyněmi jsme se vydaly na cestu tím směrem, s malou odbočkou kamsi, kde nám sdělili, že pan Dornan s panem Murphym byli opravdu odvezeni, navíc prý na hotel (bastardi :D).

Proběhlo další dělení a já nakonec zůstala sama s jednou ze začátku nepříjemně působící holkou - Čekatelkou (budu jí tak říkat, neboť Dornana uháněla už předchozího dne). I nastoupily jsme do tramvaje a v nervózním družném hovoru jsme strávily krátkou jízdu načerno (jiné možnosti nebylo). Dokola jsme probíraly hoaxy bodyguardů, vztekaly se nad jejich chováním, dumaly nad místem pravděpodobného dalšího natáčení a bylo nám hej.

Do té doby, než jsme běžely kolem Národního muzea. No, víte... Nějaká z částí oblečení mi začala šíleně padat. Když vám napovím, že jsem na sobě měla jen šaty a kdyby to něco spadlo, bylo by z toho značné faux pas, tak si ten kus ošacení asi aspoň někdo z vás domyslí správně. :D - To jste všichni potřebovali vědět... :D

Naštěstí jsme to místo díky Čekatelce našly, tudíž jsme mohly strávit desítky minut na rohu, netrpělivě vyhlížejíc a občas vítajíc auta s herci (hmmm, jen kompars), střídavě informovány a dezinformovány různými členy personálu. Jeden tvrdil, že Dornan s Murphym asi přijedou, druhý tvrdil, že tam budou natáčet scény jen s komparsem, no aby se jim v tom prase (nebo naše následně znovuobnovená osmičetná skupinka fanynek) vyznalo! :D

Když
  • už nás to skutečně přestalo bavit,
  • byly jsme hlavním členem personálu poproseny o odchod
  • a ztratily jsme naději na příchod takřka doslova pornoherce z 50 odstínů šedi :D společně s častým představitelem cvoků a jiných vyšinutých osob :D,
začaly jsme se šourat pryč. A v tom jsem zaječela a někam ukázala! Všechny holky nadskočily a jaly se překotně dotazovat, co se děje.

...

Jedna nebohá fanynka na sobě měla obrovského pavouka. :D


Pak jsme se už vydaly s dobře Upovídanou fanynkou na cestu k nádraží, jak jsme se domluvily už při lijáku v Resslově ulici. Ovšem nejdřív jsme pochopitelně zamířily do obchodu pro lístky na metro. Se mi totiž z domova nafasovaný lístek (né, počkat, já si ho asi koupila na Hlavním nádraží, kde na mě promluvil cizinec, já mu rozuměla, dobře odpověděla, a dokonce správně zareagovala = rozměnila mu peníze :D) v tašce rozmočil (schytal to i tablet v obalu, leč obojí naštěstí přežilo! :D). Samozřejmě mi to trvalo, než jsem si jej koupila (jsme si také chvíli nevěděly rady s divným automatem) a i poté jsem asi působila mírně zmateně a jako E. T. - já o sobě skutečně mám vysoké mínění, což? :D

S menším suvenýrem pro mamku (aby z toho mého výletu do Prahy v den jejích narozenin aspoň něco trochu měla) jsme se mohly konečně odpotácet na nádraží. Dobu čekání na vlak jsem strávila příjemným posloucháním a občasným zapojením se zajímavého spontánního rozprávění Upovídané (víc takových lidí, prosím! :D).

Až se tedy veřejný dopravní prostředek CityElefantího typu
  • konečně dokodrcal prozměnu na Masarykovo nádraží, což je děsně podstatná informace
(až třeba jednou budu slavná a budu mít veliké obdivovatele, toužící navštívit v co nepřesnějším sledu místa v mých článcích a představovat si při tom tyto eskapády - ano, můžete si to vyložit jako návrh na velice užitečnou zajímavou činnost ve svém volném čase :D),
  • nadšeně nás do sebe přijal
  • a my už se jím nějakou dobu vezly,
nějak jsme došly na to, že Upovídaná dokázala předchozího dne získat vzácný podpis Cilliana Murphyho! To se ví, že jsem ho hned šla padělat! :D A rázem jsem měla suvenýr i pro sebe!


Takže mise za dvěma herci měla v podstatě happyendy:
  1. viděla jsem oba dva a oni viděli i mě
  2. navíc ó velký Jamie se chvíli nechal hypnotizovat mým pohledem
  3. zažila jsem vtipné věci s ostatními fanynkami
  4. zjistila jsem, že skutečně existují dobře upovídané správně cáklé holky, akorát škoda, že se s touto kamarádkou asi už neuvidíme
  5. mám suvenýr = podpis Cilliana Murphyho :D
  6. obnovila jsem své schopnosti padělatelství podpisů (přestaly být více využívány v kvintě = 1. ročníku střední školy, kdy už po nás profesoři přestali chtít podpisy rodičů k domácím úkolům)
  7. a povýšila je na level padělání důležitého podpisu na 1. pokus za jízdy v cukajícím se vlaku
  8. mám o čem psát :D
  9. a všechno jsem to v pohodě zvládla! :D
Juchů! :D


Ovšem 2. den po této 2. Dornanovské eskapádě, kdy jsem u sebe měla Eneul na již dříve domluvené návštěvě, jsem teda navzdory
  • očíslovaným bodům
  • tomu, že nejsem z Dornana odvařená
  • a tomu, že přátelství s touto kámoškou, která o mně ví skoro vše, je pro mě cennější,
viděla rudě, když jsem se dozvěděla, že se v ten den holkám z naší skupinky podařilo s ním konečně získat fotku a nadšeně do světa vytrubovaly oslavné řeči o tom, kterak k nim sám nepřišel a nestrachoval se o jejich stav v nepříznivém počasí... :D

Ech, ale tak pořád lepší, že místo fotky s Dornanem, kterého nijak extra neprožívám, a s Jardou Hruškou (toho jsem zahlédla sedět před knihkupectvím v tom našem slavném městě, jak skromně podepisuje kuchařky převážně starším generacím :D) mám fotku s někým o hodně lepším: s Ondřejem Havelkou z Melody Makers! :D

Jen si ho vygooglete - to je pán! :D Mimochodem, ten suvenýr jsem získala v den jeho narozenin (2 dny před mými narozeninami) a z jeho několika slov jsem potom doma udělala virvál, což já dělávám celkem často a občas i ráda (jak už můžete vědět a v čemž vás utvrdím v lednovém článku :D), a trošku jsem díky nim v dobrém změnila názor na sebe! :D

Jen se těšte na články o událostech během oslav mých 18. narozenin (jsem dospělá - cha, cha...), v nichž se o tom dozvíte víc! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama