Hromada blbostí + sakrující táta aneb Návštěva prestižní kulturní akce v námi neoblíbeném městě

8. ledna 2016 v 12:54 | Anchor |  Myslánka
Jestli chcete přispět do soutěže, která sice má volné téma, ale nese něčí jméno,
určitě si nejdřív něco přečtěte o tom autorovi a mrkněte se na jeho tvorbu!
Jinak dopadnete takto! :D


To nepříliš vzdálené město ****, občas působící jako soupeř našeho skvělého města *** (né, já vůbec nejsem zaujatá) jsem vždycky nesnášela. Do doby, než v něm pořádali básnickou soutěž, tam doslova na poslední chvíli poslala svou Baladu o zubu :D a oni mi za odměnu doručili dopis s pozvánkou na slavnostní vyhlášení. Hned jsem začala získávat pocit, že si to ono město může u mě vyžehlit! :D

Nerozumně nás obeslali asi ještě na konci července. Celý srpen jsem se nemohla dočkat! Akorát to ti hajz*íci uspořádali v první zářijový pátek. Takže jsem nemohla se jít s Vejškovkou bavit na taneční, i kdybych se pro to nakrásně opravdu rozhodla!

Už zase mi něco vlezlo do "tanečního" pátku! O speciální hodině v minulém roce, na kterou jako jedinou výstižně pojmenovaná kurzistka Dezertérka šla (tedy jsme ji s Eneul mohly doprovázet), jsem totiž dřepěla v pardubické ČEZ areně, čumíc na Lucii Bílou! :D

Jo, to byla docela příjemná změna, ale to jsem netušila, jak už jsem zrovna napsala, že na tu druhou speciální hodinu "kámoška" (jsem po tanečních zjistila, že mě nemůže vystát! :o) nedorazí a řekne mi to, mimochodem, na poslední chvíli - skutečně v tu dobu, co jsem se už vypravená obouvala!

Ale konec soptění, jinak bych musela tento článek zařadit do rubriky Řeším voloviny místo do Myslánky, což bych nerada. :D



Takhle jsme tedy "musely" (samozřejmě, že jsme se na vyhlašování vítězů soutěže nemusely dostavit, ale tak byla tu šance získat za odměnu prachy, tož co bychom to zrušily) s mamkou jet vlakem, neboť táta měl něco na práci. Na nádraží jsme narozdíl od ode mě v eskapádě s Jamie Dornanem dorazily včas! Dokonce jsme stihly kupodivu výhodnější osobák, o němž nevěděl ani Idos! Takže bacha na trollící Idos, nemůžete mu věřit na 100%! :D Ten nás dovezl na místo přestupu, kde jsme už v novém dopravním prostředku kvůli spožděnému rychlíku ještě čekali. Poprvé jsem seděla ve vlaku od RegionJet! :D

Nejdřív jsme byly vysmáté (teda když nepočítám to, že mamka pořád rozprávěla o tom, jak je možné, že se na Idosu dopravní prostředek č. 1 nezobrazil, jak bylo výhodné, že jsme jím jely a né tím původně zamýšleným - mimochodem, tím rychlíkem, na který se teď čekalo - a jestli vůbec sedíme ve správném vlaku, což mě poněkud štvalo), jen jedna paní, cenný zdroj uklidňujících informací, byla v kupé za skleněnými dveřmi s námi a jeden dredatý týpek se nemohl rozhodnout, čím pojede.

  • Jenže pak jaksi dorazili spěchající člobrdové z očekávaného rychlíku...
  • Smála jsem se, že aspoň tlupa dětí s batohy jde do zadního kupé...
  • Vzápětí na to: "Nééé, jdeme sem!"
  • Jo, už zase vím, že se nemá chválit dne před večerem! :D

Až se jeden hejsek rozhodl, jestli teda využije služeb toho našeho vlaku či nikolivěk (dělám si srandu, jen tam jeden člověk pořád dokolečka nastupoval a vystupoval), konečně jsme mohli vyjet. Né, železniční dráhy v Čechách nás musely potrolit zase - jak nám již zmiňovaná paní avizovala, nejdřív se couvá do háje a pak se teprve jede na správné místo, což mamka nějak nepobrala a jak se taky stalo.

Z nádraží se drahý rodič nemohl zorientovat! Sama by byla v loji a pak se mi ještě smála, že jsem si na ženský způsob natočila mapu v mobilu ve směru chůze! A co víc, divila se mi, proč si proboha fotím tu veřejnou mapu, kolem které jdeme (a na níž jsem našla aspoň pro mě stokrát jednodušší, pochopitelnější a logičtější cestu, než na útržku mamčina pochybného plánku s mnoha zbytečnými zákruty a odbočkami)! Hlavně, že jsem nás pak dovedla hned správně, kdežto ona si v průběhu cesty nebyla jistá, kde je jaká ulice! :D


No, dostaly jsme se tam... Teda né tak docela. Do správné ulice ano, leč kolem školy - místa konání akce - jsme jen prošly (ač jsme tam pátravě zavejraly) a stejně se někoho musely zeptat. Nemusím se ani zmiňovat o tom, že nejistě jsme se chovaly před nějakými týpky s kamerou/ami, ale dobrý, o žádných záběrech nevím, ani jejich ichtylní kolegové fotografové nikam své výtvory nedali, což mě naštvalo poněkud více, jelikož aspoň na dvou fotkách jsem se vyskytovala. Třeba na jedné (aspoň myslím), kdy vcházím do prostor oné školy kolem namyšleně vypadajícího "kápa" členů poroty.

Uvnitř nás čekalo dramatické recitování zbytku jakési básně, no pouštěla jsem to jedním uchem dovnitř a druhým ven a nejsem si už jistá, jestli to bylo tím, že to byla dle mého názoru slátanina, byla jsem nervózní z následujícího vyhlašování vítězů, houby jsem slyšela či se jednalo o všechny tři důvody dohromady.

Po poněkud dlouhé době čekání se konečně přítomní prapodivného umění příznivci zvedli ze seslí a uvolnili místa mladším generacím. Vcelku normálně jsem se jedné holky podobného věku zeptala, jestli je židle vedle ní volná, ovšem ona na mě jen beze slova zavejrala. Mluvím španělsky, lekla se mě či co? :D Od té chvíle se musím přiznat, že jsem se poněkud začala bát o svůj zevnějšek a vystupování - ano, občas (*klep klep klep*) k tomu stačí málo. :D

S provinilými výrazy (nevěděly jsme, jestli si tam můžeme sednout, nebo jsou ta místa pro někoho rezervovaná) jsme se tedy usadily k ní úplně dozadu (takže jsem neviděla detaily dění vepředu, ale co). za několik porotců. Část z nich si mimochodem ještě stoupla (cha cha) za nás (jéžišmarjá, působili divně a jeden z nich, jak už jsem zmiňovala, nafrněně, dělali tam z něj maxikinga - teda já o něm jakožto o básníkovi předtím v životě neslyšela - né, že bych se zajímala o současné básníky, ale stejně).

Uplynuly celé věky, než konečně začali s plkáním o nějakých blbostech (pokud to vůbec uvedli, což snad ano) a nastala blbost největší - koláž z prací laureátů (bacha, laureát = oceněný člověk). Prostě bez ladu a skladu začali drmolit strašné slátaniny (aspoň nám to tak s mamkou připadalo, a to jsme se na to prosím koukaly z nezaujatého pohledu, fakt že jo) a to celé trvalo snad hodinu!

To jsem teda radši mohla jít do těch tanečních, kde bych sice nejspíš seděla jako pecka (pokud by se mi podařilo splašit kamarádku jako doprovod, což se bez Lenky - ano, tento článek je o zářijových událostech, tedy s Lenkou se v té době ještě stále nebavím - ukázalo býti nesnadným úkolem), ale bavila bych se o 100% víc! :D

Né, místo toho nám do hlav šroubovali jakési děsně dramatické a procítěné útržky čehosi, co mělo působit nesmírně vážně, důležitě a rozervaně. Jednalo se o rozumy nad světem a jeho problémy, něco okecávání lásky tam určitě bylo. Jak už se níže dozvíte od mamky, šlo o výkřiky = nemělo to návaznost a vůbec to nebylo ani trochu ve verších. A skandááál - laureáti měli ve svých dílech hromadu sprostých slov, takže to moje nejhrubší - svině - bylo úplné nic!:D


Charakteristika podle mamky: "Sprosté, beztvaré výkřiky, snůška kydů. Účastníci soutěže popustili uzdu nejnižším pudům ve stylu čím otřesnější výrazivo, tím lépe. Hnus, který se na nás valil v úvodních desítkách minut (nazvaný jako pásmo z tvorby našich mladých "umělců"), nás zcela převálcoval a znechutil slušným lidem případnou účast na dalších ročnících této pochybné akce. Je mi jasné, že dnes se již nenosí rýmy ve stylu mraveneček/kobereček, ale amorfní (= beztvará) tvorba mě jako posluchače rozhodně neoslovuje."



Holt s tou svou básničkou o zubu jsem se hodně lišila formou i tématem :D (tož jsem nezískala ale lautr žádné ocenění a né, fakt se tu nerozčilujeme jen proto) Fajn, nezjistily jsme si, jak to ten autor, na jehož počest byla tato soutěž uspořádána, vůbec psal, takže jsme se asi zbytečně vystavily takovému šokujícímu střetu s jinou odrůdou poezie... :D Proto lidi, než se přihlásíte do soutěže na něčí počest, vždycky si zjistěte, o čem a jakým stylem tvořila ta dotyčná osobnost, nenechte se ukolébat volným tématem! :D


V patřičné náladě jsme se tedy odšouraly do venkovní zimy. A táta dlouho nejel! Nakonec jsme mu musely jít naproti na náměstí, kde vyřváváním něčeho nesrozumitelného divného rušil noční klid jakýsi chlápek v historickém kostýmu.

Pravděpodobně se jednalo o něco týkajícího se Shakespeara a také to patřilo k oslavě tadytoho místního básníka (tři dny ho snad opěvovali), jak jsem nějak ráčila vyrozumět, tož jsem se nad tím ani moc nepozastavovala. Ovšem svým potácením a nevypočitatelnými zbrklými interakcemi s okolo stojícím publikem vzbuzoval strach, tož jsme se držely v uctivé vzdálenosti a modlily se, ať se ten tatík už laskavě dovalí. Leč on se mezitím vztekal v prý opovrženíhodném "systému" značení samých jednosměrek, vedoucích do kruhu kolem místa, kam chtěl jet a nemohl se tedy dostat.

Tedy tyto zážitky (hlavně ten tátův, město vlastně za nic jiného nemůže, ale pšt :D) nás utvrdily v nepěkném smýšlení o tomto městě. I nadšeně se vztekajíc a občas se smějíc nad neuvěřitelností událostí toho dne jsme mohli odsvištět k našemu úžasnému domovu, kde slunce svítí, ptáci zpívají, nebe je modré a tráva zelená. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iris Iris | E-mail | Web | 24. ledna 2016 v 15:38 | Reagovat

Myslánka, co mi to tak říká? ;-)  :-D
Zajímaly by mě ty města?

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 24. ledna 2016 v 16:10 | Reagovat

[1]: Že by něco z Harry Pottera? :-D
Zajímat tě můžou! O:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama