1. Anglie: Den 2. - 2. část (po Windsoru nas*** s ptačincem na rameni + strašidelné hostitelské rodiny)

26. února 2016 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Překvapeně nyní zjišťuju, že jsme toho v tento den zažili celkem dost! Pokračovalo se totiž do Windsoru, kde jsme se myslím dlouho trmáceli předalekými ulicemi (víc jak třeba 500m = pro mě pověstná dálka, jaká bývá mezi ruskými městy :D), než jsme se konečně (v mém případě skoro doslova) doplazili k Eton College.

K té prestižní univerzitě. Ještě dnes si pamatuju, jak jsem tam vesele byla nerudná a tváře rozesmátých etonských studentů na fotce, co se nacházela ve výloze nějakého hrdě se k této škole hlásícího obchodu, jsem ani moc nestudovala, což bych ovšem jen tak na okraj vlastně moc nedělala ani v jiném rozpoložení. :D Že co je mi po nějakých neznámých chytrolínech, když se se mnou nebaví kámoška, jsem uchozená a k zemi mě táhne tunový batoh! :D


Dále jsme se ploužili na hrad Windsor, mám ten dojem, že celou dobu jsme se k mé veliké "radosti" stále pohybovali pěšky.



Lepší fotku nemám :D

Ani na tomto nádherném hradě, který jsem si chtěla nadšeně projít a pořádně si užít atmosféru této památky, se mi nálada nezlepšila, ač jsme dostali rozchod + mapy a mohli jsme si jej prohlédnout individuálně. Individuální prohlídku bych možná uvítala, kdybych měla sama pro sebe nějakou jednu přátelskou kamarádku, co by aspoň trochu respektovala mé tempo a která by se se mnou bavila. Bééé :D Takhle jsem se po celou dobu trmácení za holkami, co chodily nadzvukovou rychlostí, vztekala asi tak o 70% víc, než na tom brookwoodském hřbitově. :D

Tak aspoň, že se Eneul s kamarádkou nakonec daly přesvědčit a nestály jsme v té fakt dlouhatánské stovky hlav čítající frontě na čumendu na korunovační klenoty! :D

Co teprve, když mi na konci procházení se po Windsoru (asi) Studentka sdělila, že mám vzadu na rukávu bundy... Takový typický chlejstanec... Jo, ho*no! Celou dobu jsem po tom slavném windsorském hradě chodila s ptačincem na rameni od nějakého pošahaného anglického opeřence! OMG! :D Tím víc jsem se zlobila na ostatní, že mi nic neřekli dřív. Hmmm, fajn, vlastně nevím, kdy mě ten pták obdaroval, třeba to bylo až na konci návštěvy Windsoru... No, to už je jedno. :D

Pořád jsem se tady chvástala, jak jsem za celé dvě exkurze skoro nic neřekla anglicky. Tak o část toho ničeho jsem se musela pokusit v nějakém místním obchodě či co to bylo, kam jsem dokopala holky, jelikož po ranní zkušenosti jsem tím spíš nechtěla padnout žízní. Jéžiš, jak já jsem se netěšila na to snažení se o angličtinu! Páč se děsím svého přízvuku a tak... Teda trochu jsem aktivní holky nasírala, když jsem tam před obchodem chvíli jen postávala... O:D


Pohled od hradeb Windsoru na jakési náměstí:
Vlevo možná ten obchod,
uprostřed náměstí socha královny Viktorie
a v popředí kromě rozcestníku i 2 koše :D

Jo, vážně vám zde kvůli věcem již zmíněným nebudu více popisovat návštěvu Windsoru + opěvovat jej! Jak jsem se radovala, když řidič o pár minut až hodin později konečně vzdal hledání nějaké vesnice, kde jsme se měli procházet! - Teď už bych snad byla aktivnější!


Poté se pokračovalo do Bathu, města, o němž jsem vůbec nic nevěděla, na blíže neznámé parkoviště, kam si pro nás měly přijet hostitelské rodiny. Tato skutečnost se mi už od počátku nelíbila, stokrát radši bych byla v hotelu (no jo no). Kdyby ty rodiny aspoň bydlely v Londýně! O:) Navíc po cestě autobusem nás průvodkyně často strašila nějakými historkami, jaké rodiny nějaké skupinky studentů vyfasovaly, co s nimi zažívaly, že i ty naše rodiny také můžou být bůhvíjaké... Asi nás také nějak děsivě informovala o postupu, jestli by se nám u rodiny nelíbilo, že snad změnit hostitelskou rodinu jde, ale né snadno...

Ou jé. Na již zmíněné lázeňské město padala tma... A naše rodina se v jakémsi starém křápu dovalila jako poslední, navíc jsem si nevšimla, jak nás k nim zavolali, i když jsem to celou dobu pečlivě vyhlížela! Nevím, co mě naštvalo víc! :D Tak aspoň, že se ten postarší pán jevil jako přátelský člověk.

Jejich dům se zvenčí jevil býti ještě pochybnějšího vzhledu než vůz! Dokonce jsem si nyní vzpomněla, jak se jmenovali - díky tomu, že jsem si po příjezdu do ČR pokoutně nakreslila plánek jejich domu! Tedy John nám představil svou ženu Mandy a usadil nás na pohodlnou sedačku vedle jakéhosi pejska před televizi, na které jely jakési seriály. :D Mám ten dojem, že něco na styl Velmi křehkých vztahů, či co to před lety vysílali na Primě :D

Naštěstí se s námi moc nesnažili bavit, jen trochu přátelsky u večeře. Z těchto dvou věcí (jakože z mluvení v cizím jazyce + ze stravy) jsem totiž měla strach, jak už jsem se zmiňovala v prvním dílu tohoto popisu. Ale dobrý, holky to většinou obstaraly, jakože to tlachání. Jo, málem bych zapomněla, že k nám byla přiřazena nějaká další neznámá starší spolužačka, která mě neznámého dne absolutně nepotěšila, když mi sdělila, že zná holku, co vypadá + chová se jako já - takové zvěsti nesnáším! :D

Jelikož jsem disponovala tenkou dekou, kterou jsem si včetně polštáře přinesla do autobusu a evidentně tedy i vzala s sebou k hostitelské rodině, Eneul mi navzdory zimě a veliké peřině (ale společné) nakázala se přikrýt pouze svým kusem látky. To se ví, že jsem zimou neusnula a musely jsme si vyměnit přikrývky. :D


Takto jsem tedy úspěšně absolvovala onen první zájezdový den a ke své veliké radosti započala skvělou tradici dobrého dlouhého spánku (!) na zájezdech v cizině (když jsem teda v posteli, o autobuse to holt ZATÍM neplatí). :D Doufám, že tento článek vyzní méně naštvaně + žalujícně, než se obávám :D

Předchozí díl | Následující díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Už jsi někdy byl/a v cizině? :)

Jo!
Zatím ne
Chystám se k tomu

Komentáře

1 Iris Iris | E-mail | Web | 28. února 2016 v 8:56 | Reagovat

Škoda, že článek není proložen fotkami.

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 28. února 2016 v 9:06 | Reagovat

[1]: Moc jich nemám, navíc jsou nekvalitní jako něco :-D Ale vypadá to, že pár fotek do dalších článků budu moct přidat! :-)

3 M M | Web | 28. února 2016 v 14:51 | Reagovat

parádní článěk, Anglie je skvělá :-)

4 Anchor Anchor | E-mail | Web | 28. února 2016 v 15:24 | Reagovat

[3]: Děkuju moc, jo, to jo! :-D

5 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | E-mail | Web | 10. dubna 2016 v 11:37 | Reagovat

Jé, ta nostalgie. :D A víc fotek příště pls! I když já sama jsem líná je tam všechny strkat...

6 Anchor Anchor | E-mail | Web | 10. dubna 2016 v 11:58 | Reagovat

[5]: :D Ok, přidám jich víc, ale když ony jsou fakt mizerné! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama