1. Itálie: Dramatický den C - vzrůšo kvůli zkoušce sboru + nebezpečný dirigent (2/2)

22. dubna 2016 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Doporučovala bych vám si přečíst 1. část popisu, ať víte, vo co go! :D


Jako zlodějky jsme se tam skoro nezpozorovaně dobily a
(teď by bylo vhodné si pustit hudbu z Růžového pantera - Tudu, tudu, tudu tudu tudu, tudutudůůů, tudududududu! :D)
ve tmě se kradly po pochybně osvětlené cestě směrem k 1. budově, identifikované mamkou jako vrátnice.

Stokrát jsem měla cukatůru to otočit, ale né tak odhodlaný drahý rodič. Klepala na okna a vyřvávala Haló, neboť za jedním oknem problikávala televize = známka lidské přítomnosti. Leč nikdo nevylezl, neb asi ráčil býti zalezlý na WC, či z nás měl strach (ale to by pak byl strážný na dvě věci).

Zpěv se odnikud nelinul, natož nějaké světlo, ovšem mamka se i přes mé protesty
na téma zbytečnosti tohoto počínání
vydala na výzvědy dále poněkud rozlehlým areálem, jistě střeženým kamerami (aspoň 1 jsem viděla). Takže jsem si hned představovala šokovaného vrátného, zkrouceného děsem, a hlouček policistů už na cestě. :D


Ovšem jen co se mamka dostala za roh druhé budovy, objevila se před námi budova třetí, ve které se tentokrát svítilo a která měla obrázky na oknech (to považuju za jeden ze znaků školky)! Pravděpodobně i jakýsi zvuk z ní vycházel. Čím víc jsem se přibližovala, tím víc jsem si byla jistá, že se blížím ke správnému místu, ale mamku jsem ještě poprosila, aby radši počkala.

A dobře jsem udělala, pomyslela jsem si ve chvíli, kdy jsem francouzským oknem spatřila úplně cizí lidi! Jako jo, měla nás tam ze sboru být jen trocha + pár dalších neznámých lidí, ale stejně jsem se vyděsila. Tak jsem nejistě zaťukala na prosklené dveře (né ty normální vchodové, prostě takový "oknoidní poddruh dveří" to byl), čímž jsem si nejspíš vyrovnala účty s osazenstvem uvnitř (= vystrašila jsem je).

U jedné paní jsem se naštěstí ujistila, že se skutečně jedná o správnou zkoušku. U jedné cizí paní, těch pár lidí z našeho sboru, které jsem tam za chvíli rozpoznala, se nezvedlo! Dobře, kámoška, kterou budu nápaditě oslovovat Dobrosrdečná, možná (už nevím) seděla otočená zády, což ji asi omlouvá :D, ale ten zbytek!


Díky tamté ženštině jsem se mohla pokoutně nasáčkovat dovnitř a nafasovat tunu notových zápisů. Zděšeně jsem zjistila, že se nejedná o zpívaný text, nýbrž nám bude svěřeno vyluzování různých ááá, tvořících například znělku Krkonošských pohádek (jinou písničku jsem vlastně nakonec neviděla O:D), které jsem jako malá nesnášela. :D

Navíc jsem už za pár okamžiků měla přijít na to, že zpívám ještě mizerněji, než jsem si myslela. Jako jo, věděla jsem, že
  • mám menší hlasový rozsah,
  • neumím pořádně noty, jen asi zazpívat stupnici C-dur, jinak jsou mi celkem k ničemu,
ale toho dne se to nějak víc projevilo, víc jsem si toho všimla. :D

Taková bída, nechápu, jak se s tím můžu udržet ve sboru! :D Možná se mi jen jako obvykle na první zkoušce nedařilo, ale stejně bych žádné skladby nemohla zazpívat sama, páč bych se v něčem pletla, něco třeba nevyzpívala. Na druhou stranu, čas od času mě ostatní vedle sedící na sboru pochválí, tak je snad můj pěvecký projev lepší než se obávám. :D

"Kvalitu" svého zpěvu jsem si uvědomila poté, co si nebezpečně působící dirigent
ten se nás sice snažil uklidnit, že většinou nekouše, no nikdo mu to samozřejmě nevěřil :D
vzal stranou část sopránu
mega pišťáky = ty nejvyšší hlasy, no haha, já nejen úplně ty nejvyšší tóny nevyzpívám, ale pšššt

Na zkoušce nás bylo celkem snad 20. Z tohoto počtu hodně lidí zpívalo jiné hlasy, sopránů bylo snad 8 a teď si představte, kolik nás ve vyšším sopránu zbylo. Čtyři jsme byli! Na zkouškách v 50tičlenném (či 60 nás je?) sboru oceňuju, že se tam nachází i plno ostatních. Uklidňuje mě, že mé první pokusy o zpěv něčeho tak nikdo (asi) moc neslyší. Páč na minimálně prvních pár zkouškách bych se otitulovala jako vynechávající meluzína. :D

Tudíž jsem v tento den ale vůbec nebyla nadšená z toho,
  • že najednou budu zkoušet zpívat jen se třemi dalšími lidmi (= budu slyšet),
  • navíc si nás vezme na povel cizí člověk, který ke všemu působí nebezpečně! :D
  • Melodie Krkonošských pohádek vypadala ještě děsivěji než předtím!
Z těchto důvodů pro mě bylo jako vysvobození odbití hodiny osmé = čas srazu s tátou za účelem odvozu mé osoby domů. Nic jsem nedbala toho, že jsem mohla hlavě rodiny napsat žádost o počkání z důvodu déle trvající zkoušky. Sbalila jsem všechno, na co jsem si jen vzpomněla
což nebyl můj nejhezčí šátek, jenž naštěstí kamarádka Jana sebrala a za pár dnů mi jej předala
a pelášila jsem pryč, až se mi za patami prášilo. :D Teda 2x jsem vykročila nesprávným směrem, až jsem se musela zeptat sbormistrině, kudy že by bylo vhodné se vydat, když chci najít východ. Přesně ve chvíli, kdy za mnou zacvakly dveře na "kouli", jsem si vzpomněla na ten zapomenutý šátek = důležitou věc pro mé zdraví. Jako proč nééé. :D


Díky včasnému odchodu ze scény jsem se vyhnula dramatickým, leč pro část přihlížejících možná vtipným, věcem

Dirigent se naštěstí držel na uzdě po dobu, co jsem tam byla, jen se párkrát třeba uchechtl, když se nám něco nepodařilo. :D Kdežto poté se třeba jedné paní, co se na chvilku posadila (měli jsme stát), zeptal, jestli tam nechce vysedět vejce... :| :D Ostatní holky (kterým se také na zkoušce nedařilo, jak jsem se dozvěděla později od Jany) na něj potom nadávaly, páč ještě něco prováděl.

a mohla jsem se místo toho vesele rochnit v depce, kterak vyji jako tichý raněný šakal a nic neumím, snad jen o tom psát a pobavit tím ostatní.

Mezitím jsem se střídavě radovala, že jsem doma a mám od toho klid. Už jsem se pochválila, že jsem den před tímto dnem C. balila kufry, narozdíl od trojice kamarádek? :D

Aspoň o Janě jsem věděla, že až v den D. (den odjezdu) začala balit saky paky! :D Jéééj, někdo, navíc starší, prokrastinuje ještě víc!

Logicky jsem jistě ještě stačila večer trochu vyšilovat kvůli následujícímu dni. Jediné, co mě trochu uklidňovalo
kromě již nadšeně kvitovaného slíbeného spolubydlení + spolusezení se žádoucími kamarádkami
bylo to, že táta v tento den C píchl pneumatiky - další den snad proběhne v pohodě.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 22. dubna 2016 v 9:18 | Reagovat

super článek, jen tak dál :-)  ;-)

2 Anchor Anchor | E-mail | Web | 22. dubna 2016 v 16:07 | Reagovat

[1]: Děkuju moc! :-) O_O :-D Však já se snažila, snažím a budu snažit! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama