1. Itálie: Den 2. - Florencie 1/2 (zábava díky bazilice rodu Medicejů)

20. května 2016 v 5:40 | Anchor |  Myslánka


V cílové zemi nás přivítal déšť, snášející se z šedé oblohy. Narozdíl od ostatních jsem ovšem nenadávala, že to Itálie nás takto uvítala (jo, to se jen tak říká, ale stejně), přece nemohla za směr větru přinášejícího oblačnost shodou náhod zrovna v ten den nad toto člověkem vymezeného území. Jednalo se o dávno předpovězenou věc, né o něco nečekaného. Navíc svit slunce pro mě byl více žádoucí v dny, kdy budeme v Římě! Ať si klidně ve Florencii sprchne!

U Pisy mi to bylo ještě více šumák. K té místní slavné věži, u níž se všichni fotí v jedné známé póze, jsem měla totiž dopředu averzi, a tak jsem se tam nepotřebovala podívat, natož odtamtud mít hezké fotky. :D


Prvním navštíveným městem byla již zmíněná Florencie. Město v Toskánsku, o kterém jsem nevěděla, že to je město - bůhvíproč jsem si myslela, že je to nějaká oblast! :D Florencie je v italštině Firenze, z čehož možná budou mít radost fanoušci série Harry Potter. Mimochodem, nalézá se tam i obchod s názvem Mandragora! Ten možná najdete v jedné extra luxusně vypadající bílé církevní budově. :D


Autobus nás hodil jen k vlaku, tož jsme si mohli užít pohled na florentské nádraží

Florencie je spojená s Mediceji. O tomto obávaném rodu jsem si myslím stačila předem přečíst něco skandálního v History revue, ale už nevím. :D Jedno je jisté - v bazilice sv. Lorenza mají svou hrobku. A hádejte, jaká byla naše první zastávka. Ano, šli jsme se podívat do hrobky. Jsem se mohla cítit jako na prvním zájezdě do Anglie, kdy jsme jako první navštívili hřbitov, kdybych si to teda uvědomila. :D


Opět jsem samozřejmě nebyla nadšená z místa prvního zastavení. Tím spíš, že pršelo, já byla hladová, batoh jsem měla naditý a vydolovat z něj rohlíky, abych si mohla z jednoho kus uždíbnout, zase tam ty rohlíky zastrčit a zavřít (!) batoh (vše bez položení na mokrou loužemi posetou zem) byl nadlidský výkon. Musela jsem si utrhnout jen kousek, protože nikdy jsem si nemohla být jistá, kdy zavelí průvodce ke vstupu do baziliky. Tam jsem pochopitelně z bázně, umocněné přítomností mrtvých Medicejů, celý rohlík baštit nechtěla. Tedy se musela náročná manévrovací akce s batohem několikrát opakovat, což mi na náladě také nepřidalo. :D

Že v bazilice nakonec těsně před odchodem ve vestibulu budu v pohodě drze jíst celý rohlík, jsem ještě pochopitelně nevěděla. Mimochodem, většina rohlíka skončila na zemi (GRRR!), takže jsem si moc nepošušňala (= nepochutnala), a možná se tam živili i ostatní. :D

Na papíře, z něhož teď popis přepisuju + upravuju, mám ještě menší opáčko situace, v níž jsem se nacházela, a celkem nemám nic proti tomu, abych ho zde nenapsala, tož si zrekapitulujte se mnou: :D
No to to začíná, mohla jsem si pomyslet -
  • vůbec jsem se nevyspala,
  • účastnicí zájezdu byla i jedna osoba, která pro mě nebyla důvodem, abych tam jela - abych to vyjádřila pěkně :D,
  • přifařil se k nám kromě chemikářky i děsivý češtinář,
  • ponuré deštivé počasí stálo za dvě věci,
  • měla jsem žízeň a hlad,
  • z těžkého přervaného batohu šly rohlíky dostat těžko,
  • a ještě jsme měli začít prohlídkou strašidelné hrobky mnoha hrozivých členů tajemného (občas?) krvelačného rodu!
Celá naše skupina se projevila při vstupu oprskle. Totiž i přes to, že většině bylo přes osmnáct, jsme pro tu chvíli z vysmátého nařízení spiklenců omládli o rok až dva!

Kolem děsivých hrobů jsme se pohybovali pod bedlivým dozorem (asi) domorodé průvodkyně. Ta bůhvíproč spustila dlouhou litanii na našeho nebohého dějepisáře, jenž se musel (narozdíl od našeho průvodce jen) tvářit, že rozumí. Ostatně prásknu to, že dějepisář je na podobné nezvyklé útočné akce zvyklý. Na jednom zájezdě mu kdovíproč na záda skočil jakýsi chlápek a jal se ho tlouci! :D

V oněch pochmurných místech jsem odmítla fotit, i když jsme se procházeli architektonicky zajímavými interiéry (:D). Chudák zle působící Medicejové - furt jim na místo posledního odpočinku lezou nevycválané neuctivé vymaštěné existence! Mám takový dojem, že proslov našeho drahého skvělého průvodce obsahoval i jakousi souvislost s Čechami, ale kdo on ví. :D

Po nepotřebně dlouhých oxidováních v jednotlivých prostorách (leč tyto aktivity byly docela výhodné - aspoň jsem si mohla vždy odložit batoh, a tím ulevit "hrbu") jsme konečně mohli být vyvedeni na čerstvý vzduch.


Původně jsem chtěla mít o tomto dni jen jeden článek, ale pak jsem si řekla, že jsem to asi poslední dobou s délkou příspěvků přeháněla... Tak co vy na to? Je tato původní délka jedné "porce" myslánkoidního čtiva lepší? :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Už jsi někdy byl/a v cizině? :)

Jo!
Zatím ne
Chystám se k tomu

Komentáře

1 K. K. | Web | 20. května 2016 v 6:26 | Reagovat

hezkýýý blog

2 Myšák Myšák | Web | 20. května 2016 v 11:26 | Reagovat

Tak italský název města Florencie mě jaktěživ nenapadl spojit s kentaurem Firenzem. :D Dobrý postřeh. ;-)

3 Jana Jana | E-mail | Web | 20. května 2016 v 11:36 | Reagovat

Proboha,tyhle pak články ki taaaaak chyběly :) zbožňují Tvé psani!

4 Fredy Fredy | Web | 20. května 2016 v 12:05 | Reagovat

krásný, mám ráda déšť :-)  ;-)

5 bonneris bonneris | Web | 20. května 2016 v 15:11 | Reagovat

Nojo, každý den se učíme něco nového. Pro mě zeměpis taky není nijak silná stránka :D

6 Anchor Anchor | E-mail | Web | 20. května 2016 v 17:04 | Reagovat

[1]: Děkuju moc! :-D

[2]: :-D No vidíš to! Děkuju za pochvalu, cítím se velmi hrdě a geniálně! :D :-D

[3]: :-) To jsem ráda! Děkuju moc! :-D Nepíšeš ty náhodou z mobilu? :D

[4]: Děkuju! :-) Já taky, ale ve chvíli, kdy jsem schovaná a nechci vylézt ven :D

[5]: Juchů, ty jsi můj člověk! :D Mně by možná ten zeměpis šel, ale to bych ho nesměla flákat :D

7 Karin Karin | Web | 3. června 2016 v 10:00 | Reagovat

Báječný, zábavný článek :) závidím ti možnost takhle vycestovat.

8 Anchor Anchor | E-mail | Web | 3. června 2016 v 17:44 | Reagovat

[7]: Děkuju moc! :-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama