1. Itálie: Den 2. - Florencie 2/2 (pokračování túry + italské hotelové trollení)

3. června 2016 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
A začala pouť Florencií! Během ní jsme se několikrát přistihli, že chodíme pořád v kruhu (tedy jsme se neposunuli, ač nám těla říkala opak) a čas podezřele neubíhal. Túra probíhala hlavně po kostelích (pak už jen po náměstích). Jejich navštěvováním jsem nakonec vždy nebyla zhnusená vyloženě na 100%, protože uvnitř se mimo jiné nacházely lavice či židle! :D


Fotky turistické kvality, vše ze stejného kostela :D



Po dlouhé době (ovšem stále bylo brzo - poledne) nám byl dopřán slíbený rozchod. Měla jsem sice v plánu si splašit nádherné kožené pončo, co jsem ho viděla při pouti městem, ovšem nakonec jsme se po obědě (pravá italská pizza je úžasná, teda aspoň ta šunková :D) vzmohly s Theres a Míšou leda tak na
  • dopravení na místo srazu
  • svalení se na úžasné schody
  • a na debužírování výtečných čokoládových Bebe sušenek
    • k nimž jsem tedy, správně soudě dle oslavného přívlastku, přece znovu našla kladný vztah.
Jo, jen s Theres a Míšou, Jana se mezitím k mé "radosti" toulala Florencií s tou holkou, co ji zrovna nemusím vidět. Ta holka se chvílemi držela naší skupinky, ale od návštěvy skvostného města Pisa si dala pohov - že se prej od nás radši bude držet dál. Tak jako proč ne. :D

Promiňte, více prohlídku Florencie nepopíšu. Dodám jedině, že to samozřejmě je nádherné město a návštěvy všech těch historických míst mě bavily, ač to z mých článků asi moc nevyplývá. U každého místa jsme se dozvěděli hromadu zajímavých věcí o jejich minulosti, jenže bohužel si z nich už moc nepamatuju, né-li lautr nic. Vzpomínat jsem prosím pěkně zkoušela. :D


Fakt nevím, co se dělo poté. Možná už nic a byli jsme převezeni do nedalekého lázeňského městečka = místa, kde se nacházel první z dvou našich hotelů. V tom městě nás čekalo "příjemné" překvapení - náš slavný dopravní prostředek nás nemohl doručit až k hotelu, tudíž nás čekalo dlouhé vláčení se s bagáží pěšky. Děsně nadšeně jsem si při vystupování vzpomněla na
  • velký (ale celkem normálně) kufr,
  • velikánskou tašku s proviantem (= zásobami jídla)
  • a na těžký balík šesti vod.
Pak mi ovšem došlo, že se budu táhnout pouze s kufrem, který oplývá kolečky a držadlem. Ty dvě obávané věci, jež kromě mě neměl nikdo, klidně můžu nechat v úložném prostoru. Do druhé ruky po vzoru kamarádek takticky popadnu polštář (co jsme si ho měli vzít na cestu do autobusu, stejně jako deku) a toť vše. Jéééj! :D

K mému nesmírnému potěšení naše Zájezdová čtyřka dostala kartu od pokoje jako první! :D Pokoj se navíc nalézal v přízemí, což se u mě také setkalo s ohlasem. Radost mi kazilo jen to,
  • že jsme se nacházely na opačné straně místnosti ve chvíli, kdy na nás průvodce zavolal, že si máme jít pro tu kartu,
  • a že jsme se musely prodírat záplavou k uhýbání se nemajících podobně nedočkavých spolucestovatelů.
Celkem dlouhou dobu (hodně hodin) jsme strávily příjemným nicneděláním a o něco méně komfortním boxováním se o koupelnu s posuvnými dveřmi a miniaturní sprchou (!).

Když nás přišel zkontrolovat profesorský dozor, vůbec si nevšiml toho alkoholu, co ho holky nestihly schovat! :D Hned co se za ním zavřely dveře, holky začaly vyprávět, že prý učitelé nasávali už ráno! Něco zajímavého se také mělo dít na zájezdě do Vídně, ovšem bližší informace se nám navzdory velkému úsilí nepodařilo sehnat. :D

Poslední bdělé chvíle toho dne jsem strávila klepáním se zimou, divením se nad italským způsobem stlaní postelí a vztekáním se nad už neznámým ruchem, rušícím mě od pokusů o spánek.

Abyste se vyvarovali aspoň té první věci (= klepání kosy), vězte, že:
  • To, co se nachází na posteli, NEní prostěradlo, nýbrž kus látky, kterým by bylo vhodné se přikrýt, nechcete-li klepat větší kosu kvůli nedostatečně roztopitelnému topení.
  • Pod tímto kusem látky by dokonce měla být ještě teploučká dečka! :D


Že tu furt vzdychám nad těžkostí svého batohu můžou kdyžtak zlehčovat jen lidi, kteří si nedokáží představit, kolik kil vážil. Všichni, kteří si ho kdy potěžkali, se strašně zděsili, takže asi tak. :D A né, nemohla jsem z onoho závaží nic odebrat, vše bylo potřebné, či aspoň vypadalo velice důležitě! :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Už jsi někdy byl/a v cizině? :)

Jo!
Zatím ne
Chystám se k tomu

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 3. června 2016 v 11:38 | Reagovat

to vypadá báječně :-)  ;-)

2 Vailer Vailer | Web | 3. června 2016 v 13:40 | Reagovat

Super článek :-) Já jsem z Itálie přijela dnes a musím přiznat, že jsme to tedy měli ... ne tolik památkové, ale víc za zábavou :-D každopádně na můj bágl jak prase nezapomenu :-!  :-D  :-D

3 Vailer Vailer | Web | 3. června 2016 v 13:42 | Reagovat

[2]: Btw. Italské postele mě taky udivily, ale naštěstí jsem měla s sebou tlustou deku... zato kamarádka málem umrzla :-D

4 Anchor Anchor | E-mail | Web | 3. června 2016 v 17:43 | Reagovat

[1]: :-) :-) :-)

[2]: Děkuju moc! :-) :-D
Wow, to taky muselo být skvělé! :D
Lol :D

[3]: To jsi těžce vychytala! :-D

5 Fellien Fellien | Web | 5. června 2016 v 12:24 | Reagovat

Já jsem v Itálii byla mockrát a ta historická místa jsou tam moc krásná, i ty kostely – jen mě štvalo, že v tom úporném pařáku ve kterém jsme tam byli jsme museli mít dlouhé kalhoty a zahalená ramena. V Itálii se nesmí do kostelů chodit s odhalenými koleny a rameny a pokud člověka odtamtud rovnou nevyhodí, dost ošklivě se na něj dívají a mají na něj prupovídky, kterým dotyčný nerozumí, pokud ovšem neumí italsky :-D

6 Anchor Anchor | E-mail | Web | 5. června 2016 v 22:01 | Reagovat

[5]: Jéééj, nezávidím :-| Kolik tehdy zhruba bylo stupňů? :-| :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama