Bujarý věneček - část 2. (dramata a zábava nad očekávání)

24. června 2016 v 5:40 | Anchor |  Myslánka


Následovala další příjemná věc - sraz s mamkou kvůli splašení taškokabelky
  • = náhrady mé vrzající staré úžasné tašky z primy
    (prima = 1.A8 - tak je na gymnáziích označována šestá třída povinné školní docházky)
  • = dárku pro mě k Vánocům

Samozřejmě jsme splašily kulové s přehazovačkou. Teda něco přece jenom. A to dokonce něco nesmírně úžasného - překrásné červené krajkové šaty, jež mi nakonec byly navzdory né zrovna nízké ceně dopřány díky slevě.

Měla jsem tedy další důvod, proč jít na věneček. Když jsem si kvůli tomu kurník vybrala jako vánoční dárek nové šaty! :D Má touha pro prohození se v tomto kusu oděvu byla znásobena obdivem mamky + jedné spolusboristky (holka a umí pochválit holku, tyjo!). A stejné jsem tam chtěla i z jiného důvodu. Do tanečních jsem se totiž tak nadšeně s obětováním mnoha nervů a času vypravovala také kvůli jedné osobě opačného pohlaví - co byste čekali jiného. :D No a celé taneční 2015 jsem se na něj navzdory tomu pořádně nepodívala - logika level Anchor (jít někam kvůli očumování někoho a 95% času civět jinam) - tož jsem se samozřejmě s postupem času čím dál tím víc třepala na to své (ne)rozumné jednání napravit!


Jak už jsem v 2. polovině jednoho článku zmínila, nakonec s doprovedením souhlasila Theres. Ta se také chtěla dostat na tuto akci a už byla zoufalá, jak nemohla splašit doprovod - juch, nebyla jsem sama! :D Leč radovala jsem se napůl předčasně, celých 24 hodin klidu před akcí mi opět dopřáno nebylo. Po neočekávaně zpožděném příjezdu domů (zacpané město) jsem zjistila, že kámoška svou účast na věnečku zrušila!

...

(dramatická pauza, která by měla trvat aspoň hodinu, jestli byste to chtěli mít autentické :D)

...

Ovšem pak naštěstí navrhla o další půl hodiny pozdější čas srazu! :) Že bychom tedy přijely celkem o hodinu později. :D To už bychom z přísně tajeného slavnostního nástupu (pro část normálních lidí jistě hlavní důvod pro příchod na věneček) skutečně neviděly lautr nic, ale mně to nevadilo. :D Po nervy drásající komunikaci (chvíli neodpovídala na zprávy na FB ani na SMS!) jsem si naštěstí mohla tři hodiny před novým časem srazu oddechnout. Částečně, neboť jsem stejně měla nervy z toho, jestli fakt dorazí! :D

Stala se další skvělá věc - vypravila jsem se naprosto klidně s časovým předstihem! Ovšem s tátou jsme nakonec vyjížděli taktak. Tož jsem měla o důvod víc, proč kamarádce zavolat! :D Ještěže jsem se dovolala! Ještěže fakt byla na cestě! Ještěže jsem místo srazu změnila z šatny v kulturáku na výhodný bod - prostor před kulturákem! (abych dovnitř kdyžtak vlezla skutečně jen v případě účasti této kamarádky)

Nadšení z tohoto činu se nakonec ukázalo býti sporným, neboť si tam mnoho spoluobčanů vypalovalo zobáky - kouřilo cigarety. Tedy mé nebohé nevyprané (jak píšu v prvním odstavci, ten den koupené) nové šaty byly vystaveny ještě tomuto vlezlému odéru. No co. Hlavně, že jsem čekání úspěšně přežila a dočkala se Theres, již jsem ještě stačila znovu oblažit telefonním hovorem, tentokrát mimochodem obsahujícím žádost o přesnou lokalizaci momentální pozice jejich auta. :D Mé nervy byly znásobeny čekající sanitkou před kulturákem! Co teprve, když jsem se v šatně od bodyguardů z odposlechu dozvěděla, že ten člověk měl infarkt (což je děsivá věc) a né že třeba "jen" omdlel!


Působení uvnitř kulturáku naštěstí pokračovalo příznivě. (Ne)známý (chodil se mnou do školky! :D) instruktor u kasy nám k mému velikému údivu sdělil, že bohužel už nemají místa na stání, ale jen na sezení (wtf, místa na sezení jsou lepší, ne? :D). Tak jsme dostaly (ne)výhodné pozice u stolu u pódia, kde normálně sedávají přebyteční kurzisté. Dobré to bylo z toho důvodu, že jsme byli u dveří vedoucích do šatny kapely, v níž (jakože v té kapele) působí i naše sbormistrině, tedy jsme se mohly potkat a možná si popovídat! :D

Leč oxidovat jsme i s ukořistěnými nebezpečně na rantlu položenými džusy šly na balkón = na výhodné místo z jiného hlediska. :D Měla jsem s sebou historicky nejmenší počet věcí (tuto nezáživnou informaci rozhlašuju pořád, až si říkám, jestli to stále skutečně je pravda :D), jenž se konečně vlezl i do mého vlastního maličkého psaníčka, což se mi šíleně zamlouvalo, obzvlášť, když ještě disponuje praktickým poutkem! S údivem zjišťuju, jaký obrovský vliv na mou náladu na místě + na můj celkový dojem z akce má tahání gigantického těžkého psaníčka či nadnášení pidi lehoučkého! :D Nevrmór to veliké, navíc bez poutka! :D

Měly jsme tu čest akorát přijít na focení kurzistů, což se ukázalo oproti minulému roku jako nad očekávání zábavné. :D Občasné pokukování po nefocených lidech se téže ukázalo býti zajímavým, zvlášť sledování malých dětí, jak si hrají s balónkem a dvakrát zezadu sejmuly cizí pány... :D

Tentokrát jsem se narozdíl od prodloužených a speciální hodiny v této sezóně opět dovalila ke vchodům do sálu kulturáku - na místo fasování tanečních partnerů - po výzvě, že se jedná o jedinečnou šanci. A dobře jsem udělala! Teda v tuto chvíli se to ještě neprojevilo, avšak o tom až později.

Před tím jsme stačily s Theres (obě plnoleté) vyžahnout každá panáka (teda já jen třičtvrtě/dvě třetiny a Theres jeden a čtvrt/třetinu) tvrdého alkoholu, snad whisky! :D Experimentovaly jsme s již zmíněnou návykovou látkou nalačno, jak zmiňuju v úvodu 1. části, což se prý nemá dělat. Ale co. Ačkoli jsem se chvíli bála, co to se mnou udělá, pak se uklidnila, následně pociťovala návaly horka :D, nakonec jsem to naštěstí zvládla.


Až potud jsem to psala trochu skandálně omámená alkoholem, odteď pokračuju už jakožto střízlivý vyspaný člověk, tak uvidíme, zda-li uvidíme (:D) nějaký rozdíl. :D

- Zatím jsem přišla na tři... A ty se kromě zázraku a jiných srand dozvíte v následující části! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama