Může se u drobné dívky, která si poprvé dala panáka tvrdého alkoholu, lišit psaný projev + snadnost jeho tvoření pod vlivem návykové látky + hned po akci + po půlnoci od psaného projevu ve střízlivém stavu + po spánku + odpoledne? :DPo provedené analýze jsem přišla na tři rozdíly:
- ve stavu pod vlivem jsem:
- používala více oslavných přívlastků (úžasný, ó dokonalý, překrásný), ale uvědomovala jsem si, že jsem tak činila, stejně jako jsem si naprosto uvědomovala vše, co jsem dělala :D
- ve střízlivém stavu jsem:
- začala chudáka kámošku Theres v článku nazývat jejím pravým jménem, takže takové zhoršení :D
- si ráčila vzpomenout, že když jsme byly s mamkou na cestě domů, zahlédla jsem z autobusu nějakou cizí paní, jak se za naším dopravním prostředkem otočila, zabrejlila myslím přibližně mým směrem a zamávala na mě! Wat. :D Ale tak to se ví, že jsem jí to oplatila! Mám šíleně ráda takové překvapující spontánní události! :D
Přijdete na další? :D Jak už jsem zmínila, pod vlivem jsem napsala předchozí části (odkaz na 1., odkaz na 2.), tuto už píšu střízlivá :D
Ale dost už nasávačských tlachů.
Jak jsme si tak s Theres nadšeně bloumaly kulturákem, přičemž jsme ráčily nalézt místo, kde má wi-fi dobrý signál, stačily jsme také narazit na starého bělovlasého chlapíka - úchyla, co nebohou Theres obtěžoval během prodloužené v "mých" tanečních (rok 2013)!
Ano, to (vidění tohoto úchyláka) je důležitá informace vzhledem k věcem dalším.
Abych zase pokračovala v nastoleném schématu (na začátku slova "dobrá věc se stala" či "pokračovalo to tak a tak", ...), napíšu, že následovala naprosto skvělá věc - jeden spolusborista mě vyzval k tanci! OMG! Po 2 letech stání jako imbecil mě konečně někdo vyzval ze své vlastní svobodné vůle! :D Po roce kdy už jsem si nezatančila vůbec (ani s přáteli mých kamarádek)! Sice je chudák spolusborista ve friendzóně :D, neboť, jak už jsem se zde nestyděla několikrát zmínit, se mi líbí někdo jiný, ale i tak jsem se pobavila! A jak! On totiž jako první člověk (kromě instruktorů, s nimiž jsem měla tu čest tančit pouze o pokračovačkách a dalších kurzech) uměl tančit! A vedl mě! Ježiš, no to bylo úžasné! :D
Šlapali jsme zelí (aspoň takto občas - jsem optimistka :D - smýšlím o svém stylu tance) až do taneční soutěže, před níž jsme se k mé veliké radosti dohodli, že budeme pokračovat v této činnosti, jakože v tančení, i po soutěži. Tož skvělá věc se stala (měla jsem od té chvíle domluveného partnera na prohánění se sálem) a další na sebe nenechala dlouho čekat - během soutěže zase museli nebozí kurzisté trsat nesmírně vtipný tanec!
Situace pokračovala mírně nepříznivě, neboť si Theres musela sbalit svých pár švestek a mazat k domovu. Ale když jsem měla zajednanou zábavu, vychechtaně jsem mohla zůstat! :D No co vám budu povídat, zbývající hodinu a něco jsme na parketu se spolusboristou spokojeně vraždili lidi, když se nám do nich občas podařilo narazit kvůli jejich stále až příliš vysoké koncentraci.
Teda takhle dlouho jsme se vlastně o tanec nepokoušeli, neboť jaksi v této době byla zakomponována ještě přestávka a taneční vystoupení mistra se ženou. Ke svému velkému údivu jsem tentokrát nad precizním tanečním výkonem neupadla do depresí (že jsem měla možnost spatřit, jak nikdy nebudu tančit - schválně píšu to slovo "nikdy", neboť dost často se stane opak tvrzení obsahujícího toto slovo :D), alébrž jsem si to užila.
Smích mě trochu přešel až ve chvíli, co jsme se museli vrtět na stejný tanec, o němž se domnívám, že mi celkem nejde (víc než ostatní). Jinak jsem si na výběr tanců nemohla stěžovat, neboť třeba o zmíněnou polku jsme se už nemuseli pokoušet, stejně jako o neméně vysilující extra rychlý jive, jenž v našich tanečních disponuje podlou otočkou. Éééj! :D
Dokonce se mi v průběhu večera splnilo další přání - vyfotili mě! :D (jo, to je posun od mého uvažování před lety, co? :D) Sice byl fotografem spolužák a stiskl spoušť ve chvíli, kdy jsem na to nebyla připravená, ale konečně snad zase budu mít památku na to, že jsem se jaksi do tanečních dovalila i v roce 2015. Pokud se tedy k té fotce nějak dostanu... Snad se si tam budu líbit! :D
Kupodivu pod stromečkem
(jenž zdobil pódium a okolo něhož se vyskytovaly nějaké dárkoidně vypadající objekty)
chytře schované psaníčko přežilo
(jen jednou bylo ohroženo vodní lázní, jež se tam náhle objevila - evidentně někoho napadlo si tam odložit pití, které se následně převrhlo),
tož jsem se mohla v šatně úspěšně dostat ke svým věcem, až jsme byli rozpuštěni s vyhlídkou na plnohodnotný ples za účasti světoznámé celebrity.
V šatně jsem načapala toho Theresiného úchyláka, jak na mě čumí. Náležitě jsem se vyděsila (fajn, jen trochu, ale stejně jsem zdrhala na druhý konec šatny) a doufala, aby mi výprava zabrala právě tolik času, kolik tátovi cesta od nás ke kulturáku. Nabídku toho nadšeného spolusboristy na odvoz jeho autem jsem pochopitelně odmítla z výše zmíněných důvodů.
Slavila jsem úspěch! Tatík přijel skoro vzápětí, co já opustila vnitřek kulturáku! Mohla jsem tedy úspěšně být dopravena domů, abych mohla spokojeně datlovat o věcech čerstvě zažitých. :D
Vlastně jsem to asi celé psala už jen v tom jednom dni - 19. 12. 2015 (editaci textu nepovažuju za důvod ke změně doby napsání)! Zázrak! :D To se mi nestalo ani při psaní o 1. věnečku - část jsem naťukala na Silvestra těsně před půlnocí a část sice o pár minut později - na Nový rok - ale to už jaksi byl nový den! :D
Mimochodem, ten spolusborista je tím klukem z tohoto článku, co taky přišel pozdě na extra zkoušku sboru, a tak jsme byli nuceni před zamknutým gymplem poslouchat zpěv zbytku pěveckého uskupení, nemaje moc možností, jak se k nim také dostat. :D
pěkné, jen tak dál