1. Itálie: Den 3. - Pisa, Grosseto a Tarquinia (+ fotek jako naděláno)

12. srpna 2016 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Den, kdy jsme měli navštivit mnou neoblíbenou Pisu (všichni se fotí před tou šikmou věží v té samé rádoby vtipné póze!), začal vskutku skvěle - u patlání různých léčivých věcí na obličej jsem se nemusela krčit před zraky ostatních a zkoušet zahlédnout svůj odraz v mobilu, alébrž jsem si užívala komfortu u velkého zrcadla.

Ráno mohlo pokračovat nadále úžasně, vždyť na nás čekala snídaně, podávaná formou takzvaného švédského stolu! (na lavicích různé jídlo, vy si na talíř vybíráte, co chcete) Ehm... Z ČR jsem tedy zvyklá na o hodně vyšší úroveň! Jsem ze snídaně v tomto italském hotelu pobouřena dokonce natolik, že ji musím nazvat jako extrémně nechutnou! Naštěstí v hotelích zásadně nepiju nic jiného než colu a vodu, tedy jsem nemusela protahovat ústa dolů jako kamarádky ve chvíli, kdy okusily jakýsi podezřelý nápoj, ale nevyhnula jsem se nepříjemnému bližšímu seznámení
  • s chuťové buňky pobuřujícím pečivem
  • s dusivým odporným do sušenkovita přepečeným minitoustem
  • a s extrémně odporným máslem.
Vidina sušenek, co na mě čekaly v autobuse, mi byla jedinou útěchou, když jsme se s batožinami deštěm plazili k tomu dopravnímu prostředku. Uvnitř se mi tedy zlepšila nálada do té míry, že jsem poté byla pobavená, když nás na megaparkovišti v Pise obklopila jedna ze skupinek černochů a začala dotírat.


Ne že by na nás jen tak civěli či by si chtěli popovídat, oxidovali u nás ze zištného důvodu, kterým nebylo vykradení silničního korábu ani našich kapes, ale chtěli nám vnutit své pochybné zboží, jako
  • deštníky (Pisa, prodávalo 30% černochů)
  • selfie tyče (Řím, prodávalo 40% černochů)
  • a pištící míčky (Řím, prodávalo 2% černochů).
Zbylých 28% (Pisa, Řím) tvořily partičky podezřelých prodejců, co si užívaly sezení za stánky s kompletním sortimentem, skládajícím se převážně z nádherných obrazů, oblečení, kabelek, bubínků a dalších doplňků.

Jiné uprchlíky než lidi negroidní rasy jsem už v Itálii neviděla, možná jen s jednou výjimkou, tedy ti ze Sýrie nejspíš zůstávali na jihu země, kvůli čemuž jsem se samozřejmě vůbec nezlobila. Takže v části Itálie až po Řím jste se mohli minimálně ještě na konci října beze strachu pohybovat. Hmmm, pardon, že o tom píšu až po 10 měsících, kdy už tam možná jsou nalezlí víc. :D (ale nejspíš je to pořád podobné)

Ale to už jsem se značně vzdálila od popisování dne stráveného v Pise. Všem se jistě při názvu tohoto města vybaví jistá šikmá věž, která by mimochodem neměla spadnout ještě dalších 10 let.


Ta se pyšně ukazuje půlce města a před druhou půlkou se skrývá za vysokou zdí s bránoidním průchodem. Jako by ta věž tušila, že k ní nechovám sympatie, trmáceli jsme se k ní zrovna z té strany, kde nebyla vidět. Jasně, věž tušila velké kulové, ale když si to takto vysvětlím, tak mi to zní vtipně. :D Až jsme prolezli již zmíněným bránioidním průchodem, věž pokračovala ve schovávání! Celá pidi midi se na nás v dáli vychechtávala, krčíc za dvěma velikými církevními budovami, které kolem sebe ještě ke všemu měly rozsáhlé trávníky! Takže určitá pouť nás ještě čekala, ovšem musím přiznat, že dozajista byla kratší, než proslov pana průvodce, završený skupinovou fotkou před první z těch budov.

Před věží, která byla v těsné blízkosti užší, než jsem si myslela, nám dali rozchod. Pro mě to málem znamenalo úplný rozchod, vzhledem k tomu, že mi zmizely kámošky! Díkybohu jsem je za několik horkých minut našla a mohly jsme se vzájemně cvaknout před tím kácejícím se objektem. Mně se výsledek kámoščina snažení ani za mák nelíbil, a tak se jím nikde nechlubím a nevidím důvod, proč se ztrapnit tady. :D Ovšem dříve vzniknuté selfie s o trochu větší kvalitou, byť stále poněkud pochybnou, sem můžu dát! :D


Co byste čekali od selfie introverta? :D

Rozchod se po té, co jsme v mém případě dojedly pizzu a opustily lavičku, vlekl jako nudná hodina matematiky... Nóóó... Jen skoro :D Furt bylo lepší se nudit a občas se vyděsit, kam zdrhly kámošky!


Část toho komplexu rekonstruovali, ale tu lžíci od bagru uprostřed nádvoří u věže nechat nemuseli! :D

Tu jsme se po sto letech konečně mohli odvléct k autobusu, jímž jsme započali několikahodinovou pouť do města, kam prý vedou všechny cesty - do Říma!


Jelikož Slunce ještě stálo vysoko na obloze = měli jsme spoustu času, demokraticky (hlasováním) se rozhodlo si zvýšit počet navštívených měst. Z Grosseta si nepamatuju ale vůbec nic, snad jen bleskovou prohlídku dlouhé ulice (třídy? :D) s obchody - houby jsem si koupila, jen tak na okraj. Následovalo rychlé lovení fotek na přilehlém náměstí...


Odphotofiltrovala jsem profesory O:D



Objevila jsem efekt!


A další!

Ale kde stál autobus + jak jsme se z něj na tato dvě zmíněná místa dostali, už netuším.


Foceno v Grossetu - prý má tahle fotka náboj, tak ji sem dávám :D

Během jízdy z Pisy do Říma jsme měli tu čest na pravé straně pozorovat šedé Tyrhénské moře.


Skvělý výhled na moře a úžasné prodlužovací kabely se zásuvkami


Přestat si vykrucovat hlavu za účelem zírání na tuto velkou přírodní nádrž slané vody jsme mohli v druhém neočekávaně navštíveném městě - Tarquinii. Tam jsme mohli moře zpoza dřevin sledovat v dáli pěkně před námi, když jsme dostali rozchod na jakémsi vyvýšeném místě s lavičkami a čistě teoreticky i s fontánou.

Ale ještě před tím jsme vlastně navštívili jakýsi kostel s římskými základy (doslova - po Římanech se dochovala podlaha).


Během cesty k němu si náš spanilý průvod mimochodem fotili jacísi lidé, smáli se a asi si na nás i ukazovali. :D Uvnitř jsme narazili na dalšího ukecaného nadšeného průvodce, podobného těmito vlastnostmi tomu našemu, tož jsme tam strávili času více, než by má záda a nohy považovaly za vhodné. Leč nakonec jsem se s místem loučila bez mrzutosti, neboť jedna spolusboristka se společně s církevním hodnostářem dala do zpěvu Let It Be od The Beatles - jali se tím otestovat oslavovanou skvělou akustiku kostela.

Skvěle naladěni jsme pak odcházeli na ono místo rozchodu tajemnou temnou úzkou ulicí, plnou vyřezaných rozsvícených dýní a jiných halloweenských dekorací. Když nás rozpustili, už byla tma a jelikož se mi nikam nechtělo, plánovala jsem si, jak zimě v důsledku větru navzdory nikam nepůjdu a posedím si na lavičce na tom otevřeném prostranství. Leč zůstal tam také podezřelý cizí chlápek! Z tohoto důvodu jsem musela vzít rozbolavělé pařátky na ramena a jít stíhat kupodivu nerozprchlou většinu skupiny účastníků zájezdu.

Nad dlouhou cestou k autobusu jsem se ani moc nevztekala, neboť jsme ji celou prokecaly s Theres, která mi navíc část túry nesla batoh! Bydleli jsme bůhvíkde - aha, v tom Římě. Tož jsme se ještě chvíli kodrcali, naše parta v hotelu zase dostala klíče jako první (:D), chvíli jsme se poboxovaly o pořadí vstupu do koupelny a mírně se vztekaly nad holkami z vedlejšího pokoje, co se začaly fénovat ve chvíli, kdy jsme už ležely v posteli. Po chvíli nucení kámošky kapitulovaly, zhasly a šlo se spát! :D


Byli jste někdy v Pise, Grossetu nebo Tarquinii či se tam chcete podívat? Račte se prosím podělit svými zážitky či očekáváními! Jaký je váš skandální názor na stereotypní pózu u fotek u šikmé věže? :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellí Ellí | Web | 12. srpna 2016 v 11:41 | Reagovat

Náhodou Itálie je krásná :). Já byla letos s rodinkou na Lago di Garda a bylo tam vážně kouzelně :). Navíc miluju jejich kuchyni, toho bych se ujedla! :D

2 Katka Katka | Web | 13. srpna 2016 v 9:40 | Reagovat

Jojo, Itálie je Itálie, památky jsou famózní....

3 Anchor Anchor | E-mail | Web | 15. srpna 2016 v 23:05 | Reagovat

[1]: Je no! :-) Taky mi chutná, hmmm, i když moc jsem toho zatím z jejich kuchyně nejedla... :-D

[2]: JO! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama