Běží Anchor z tábora, radostí se posí*á

19. srpna 2016 v 5:40 | Anchor |  Myslánka
Pojďte si zavzpomínat na svůj tábor se mnou a porovnat své zážitky s mými! :D


Nikdy jsem na tábor nechtěla. Byla jsem proti odjezdu na tuto akci, jelikož:
  • se z mého pohledu desetiletého líného introverta jednalo o ztrátu času. O prázdninách mě nejvíc bavilo se válet v pokoji u knížek, jíst u toho oříškovou čokoládu a zírat na bednu. Jakože televizi. Nebo si to nepamatuju dobře? :D Chodili jsme také na hřiště, s rodiči odfrčeli kromě příbuzných na Lipno... Ale stejně jsem asi nejvíc času věnovala činnostem již zmíněným.
  • 14 dnů byla moc dlouhá doba
  • nechtěla jsem na takové věky vyměnit rodiče za bandu uřvaných hyperaktivních vykuků (= dětí)
  • nesnáším míčové hry, vlastně nemám ráda žádné hry kromě amatérského badmintonu bez sítě
  • jsem se nejvíc bála tamní kuchyně, jelikož jsem vybíravá, například sladká jídla a omáčky nemusím vůbec (kromě čokoládového dortu prokládaného čokoládovou či ořechovou pastou a kromě omáčky v normálním guláši)
  • jsem se trochu bála rozcvičky
Ale nějak se kámošce Vejškovce podařilo mě přesvědčit, a tak jsem tam na přelomu léta po 4. třídě odfrčela! A další rok zase! No fakt že jo, představte si to! :D

Jak to tedy dopadlo?

Hned jsem toho litovala. Ovšem stejně jsem do onoho osudného jednoho ze dvou autobusů nastoupila


Asi takto nějak vypadal

a tak jsem mohla x hodin strávit snažením o poslouchání písniček, prokládaným pravděpodobně chvílemi, kdy jsem se zlobila, že s Vejškovkou neudržujeme souvislou konverzaci. :D Jisté ovšem je, že jsem před dojezdem na místo s obavami sledovala, jak naše silniční koráby zdolají příkrý megakopec. V duchu jsem se zapříhala, že jestli to zvládnou, obzvlášť ten náš bus :D, tak budu autobusy ICOM navždy oslavovat. :D Vzhledem k tomu, že píšu tento článek a že si na tuto událost pamatuju i po osmi letech (ó můj bože!), snadno se naskýtá správná odpověď.

Po vyskákání z korábu před hlavní budovou, která tvořila pravou část čtverce, jehož zbytek byl tvořen chatkami (akorát na levé části jich bylo víc řad a stála tam ještě budova se sprchami), jsme si museli najít své kufry a čekat, co se bude dít dál. Pak nás asi vedoucí rozřadili do družstev. Byli jsme členěni podle barev, já skončila v obou případech u tmavě modrých = šmoulů, zatímco kámoška obšťastnila svou přítomností zelené a světle modré. Jo, vztekala jsem se, že jsme každá skončila jinde. :D

Navíc když vedoucí zelených se mi líbil! Ale instruktor, který byl ucho a vypadal tak, byl soutěživý kostnatý vytáhlý magor, cho cho. Samozřejmě během celotáborových her mi sklaplo, už jsem se mu nesmála a před vybíjenou jsem ho poprosila, ať je na mě mírný. Protože lidi míčem vyloženě zabíjel. Já jsem tedy přežila bez úhony a ještě se na mě usmál (a navíc mě asi vybil někdo jiný), ještěže tu pusu nemám línou! :D

Toť z důvodu absence vzpomínek konec popisu všech událostí, jak na sebe navazovaly, následuje přehlídka zážitků!


Zaměřme se znovu na ty instruktory.

Harašení

Jedna sousedka ob pár chatek měla na táboře sestru - starší o pár let, tedy byla v pubertě. Jelikož navíc celkem vypadala k světu, nemohl si jí nevšimnout jeden mladý instruktor frajírkovského vzezření - jeho krycí jméno bude Jedlička. A tak se stalo něco, kvůli čemuž byla její mladší sestra natolik konsternována, že lítala naší chatkou sem a tam a drmolila jakési na sebe nenavazující informace, z nichž jsem se dovtípila, že spolu její sestra s Jedličkou cosi prováděli. Co přesně, to jsem se z nesrozumitelného monologu bohužel či naštěstí nedozvěděla. Jde tedy o celkem nezajímavou vzpomínku, ale kdybyste viděli tu mladší sestru, jak vtipně vyváděla! :D

Buranka

Když už jsme u těch sousedek, tak další, co budu popisovat, sice vypadala jako Angelina Jolie, ale byla nevypočitatelná a zlá, tedy vskutku nebezpečná osoba. Důkazem zmíněných označení jejího chování budiž například to, že jednou jen tak přišla k naší chatce a začala práskat jejími dveřmi. WTF!

Diskotéka

Spravme si náladu počtením o té nejprestižnější akci, jakou si člověk na táboře může jen představit. Diskotéka! Mám tři věci, o nichž bych ráda v souvislosti s tímto tématem psala.

Ta první je příprava. Zatímco ostatní holky se líčily, já šminkami nedisponovala. Zatímco ostatní holky si vybíraly sukně, já sukněmi nedisponovala. Zatímco ostatní holky, co neměly sukně, zvolily kraťasy, já si radši vzala zkrácené kalhoty. Páč se mi kraťasy k tričku, které jsem považovala za nejlepší, nehodily. Ale stejně to tričko bylo jiného stylu, než měly ostatní holky. Nerd já či přehánějící ostatní? :D

Druhá věc se týká v té době moderních songů. Na táborových diskoškách v roce 2008 a asi i 2009 letěly Who Let The Dogs Out a Cotton Eye Joe. Na první se skákalo jako smyslu zbavení, ale na tu druhou existovala taneční sestava, beroucí v potaz všechny 4 strany místnosti, v níž se trsalo!

Když už jsme u toho tance o diskotéce, samozřejmě jsem si přála, aby mě někdo vyzval k tanci. Ale houby, no představte si to! Až jeden instruktor vyzval naráz mě a Vejškovku. Aspoň něco. Svatý to muž! Tu Svatozář (tak se ta písnička jmenovala - Halo :D) by si rozhodně zasloužil!

Táborové lásky?

Pokračování popisu lidí na táboře je zde! Mám dokonce čtyři příklady kluků, o nichž můžu psát v souvislosti s táborovými láskami. Dva z nich spadají do skupiny, kam patří ti, co se mi líbili, a dva do skupiny, čítající kluky, kterým jsem se líbila já. Tyto dvě grupy se bohužel či naštěstí nespojily ani v jednom případě, ale tak aspoň je to vyrovnaný! :D Možná do té 1. skupiny patří ještě jeden asi pedofilní vedoucí, když mi Vejškovka po nějaké době říkala, že se prý ptal na mou adresu (not sure if gusta).

  1. Líbil se mi vedoucí skupiny, v níž se nacházela Vejškovka.
  2. Líbil se mi jakýsi vykuk. Jednou jsem vedle něj seděla na diskotéce, ale nějaká koza ho vyzvala k tanci ve chvíli, kdy jsem se rozmýšlela a styděla.

  3. Líbila jsem se jednomu klukovi, co mu budu přezdívat Usain. Teda co líbila, tak označil Vejškovku, ale se mnou chtěl přímo chodit! A řekla mi to holka, co se mu nejvíc posmívala a po té, co jsem ho odmítla, jsem ji našla, jak s ním vesele vytrsává!
  4. Asi na druhém táboře jsem se líbila zase jednomu klukovi, co mě dokonce chtěl vyzvat k tanci, ale opět z toho nic nevzniklo, jelikož jsem si o jeho vzhledu nemyslela totéž.

Když už jsme u těch lásek, tak kámošce Krkonošové se líbil vedoucí George. Její city byly natolik hluboké, že je svěřila papírku, jakože na něj naškrábala jeho jméno, pár srdíček a možná i vyznání. George to našel, lidi se tlemili. George, ač rudý, myslím ne, což je jediná útěcha. :D

Kámoška Krkonošová

Nyní by se tedy hodilo cos napsat o kámošce Krkonošové. S tou jsem se nějak víc spřátelila já, Vejškovka ji nemusela. Byla a stále je cáklá, ale já tomu byla ráda! :D Pěkně jsme se spolu bavily, například ve chvílích, kdy jsme si házely s kruhem, či jsme společně bojkotovaly návštěvy bazénu. Tam se nám obvykle moc nechtělo, protože jen co jsme z něj vylezli a začali na dekách usychat, hnali nás tam zase! Navíc voda v něm byla ledová, hloubka veliká, šířka né až tak, tím pádem koncentrace dětí byla vysoká, ale nejvíc mě snad štvalo, jak furt skákali z kraje, cákali a shazovali dovnitř ostatní.

Vyvolávání duchů

Ovšem stále se bavme o Krkonošové. S ní a s Vejškovkou jsme podnikly tradiční táborovou věc a to sice, že jsme vyvolávaly duchy! Chudáka mou tetu, babičku a na Boženu Němcovou jsme pochopitelně nezapomněly. Možná v té chvíli dokonce venku řádila bouřka. Díkybohu jsme byly natolik chytré, že jsme je odvolaly, ale stejně jsme se bály. Já tím spíš, když se mi poté stal možná duchařský zážitek, který bude následovat za důležitým odstavcem.

***!

Hned po pár dnech na prvním táboře chudák Vejškovka musela odjet domů do nemocnice, tedy jsem zůstala sama. Nějak jsem se dozvěděla, že ke mně mají někoho přiřadit. Byla jsem smutná a naštvaná a nebála se svůj názor na věc vyjádřit. Jakože jsem sprostě nadávala a brečela, že ke mně přiřadí nějakou ***. Naštěstí mě utěšovala Krkonošová a naštěstí pak se mnou v chatce spala vedoucí.

Duchařský zážitek

A teď k té duchařině. Jednou v noci jsem se probudila na zemi (= spadla jsem se spacákem z nízké postele) a co jsem neviděla v nohách postele? Vznášela se tam asi patnácticentimetrová bílá koule ze zářících zhuštěných zvětšených zrnek prachu! Nepohybovala se, tak jsem se podívala po dírách v chatce, kterými procházelo dovnitř měsíční světlo. Jenže se nalézaly jen ve dveřích a kolem postele žádná džuzna! Navíc to byla koule a kus od stěny!

Snažila jsem se probudit vedoucí třesením a voláním jejího jména, ale spala dál, dokonce chrápala! Tak jsem naštvaná a vyděšená zalezla do postele, slušně poprosila kouli/ducha, ať mě nechá spát, odletí a nevrátí se, otočila se na bok a usnula. Teda před tím jsem ještě čekla kouli, která zůstávala na svém místě. Ráno ani v žádnou následující noc tam už naštěstí nebyla.

Vysvětlení tohoto zážitku jsou následující - buď to byla halucinace, vzniklá pádem z postele (ale nízké + hlava mě nebolela!), nebo bůhvíco. Fakt nevim. :D Každopádně ohledně toho jsem volala babičce (té druhé, živé) a pokecaly jsme na téma duchů a na téma toho, že je lepší to nechat na pokoji.

Svít houm Álabama

To, že jsem zůstala v chatce sama, se stalo dalším důvodem pro to, proč jsem chtěla už po týdnu jet domů. Celou neděli - den návštěvy rodičů - jsem tedy věnovala přesvědčování těchto dvou osob o odvezení mé velkoleposti. Při procházce okolním lesem jsem nakonec získala povolení a šla se do chatky sbalit, když tu jsem uvnitř našla Vejškovku. S Akční vedoucí mě nějak přesvědčovaly, ať zůstanu, ta druhá mi navíc řekla, že už nikdy bych na tento tábor nemohla jet - znovu to zkusit, jak jsem navrhovala, tož jsem nakonec zůstala.

Chatka

Kde jsem to zůstala? Tady! :)


Chatka zezadu


Chatka zepředu


Běžím k chatce


Budova se sprchami


Pohled od naší řady chatek - stojan s vlajkou ČR uprostřed trávníku, na fotce je vpravo


Hlavní budova

Akorát ty sprosté nápisy na chatce táta nevyfotil.

Dopisy

Chatka bylo místo, kde se četly a tvořily dopisy. Až se vrátíme domů z dovolené, možná sem hodím jeden, co jsem ho napsala, pro ilustraci. :D Každopádně samozřejmě jsem jich dostala více, než jsem vyplodila (díky tomu, že jsme zalarmovali všechny příbuzné + mamka se činila! :)), a byly inteligentnější, přínosnější a delší. Jednou mi došel i balíček, rozdávající vedoucí bůhvíproč tvrdila, že je v něm řízek. Divila jsem se, proč by mi jej rodiče posílali, navíc když by se s ním za ty dny na cestě mohlo stát cokoli, a tak mě ani moc nezklamalo, že jsem uvnitř našla repelent. Ostatně chvíle, kdy se rozdávaly dopisy, se řadily mezi mé oblíbené! :D

Než odejdete na výlet, vždy zkontrolujte, zda jsou vaše potřeby uspokojeny

Disponuju jedinou vzpomínkou, která se s jistotou týká druhého tábora a která na předchozí větu navazuje tím, že se jedná pro změnu o neoblíbené chvíle. To jsme totiž šli na mega dlouhý (asi 8 km! :D) výšlap, což by samo o sobě bylo dostatečně neúchvatné, jenže velká část byla ke všemu strávena v dešti. Možná jsem měla žízeň a hlad. Ale nejnepříjemnější na tom bylo to, že se mi strašně chtělo na toaletu. :D Ouvej. Ale úspěšný závěr v táboře byl pak úžasný. :D

Lotr páv!

Pamatuju si ale i na fajn výlet! Jednalo se o jakýsi zámek, myslím. Každopádně po určité době se zavelelo k přestávce - k sednutí na trávu před tím objektem, k vytažení svačin (v tomto případě mnou kupodivu shledaných za chutné) a k jejich konzumaci. Tož jsem se spokojeně svalila, voňavý rohlík opatlávala v paštice Májce a civěla na přítomné pávy. Líbil se mi nejvíc jeden bílý, tudíž má radost neznala mezí, když se vydal ke mně místo toho, aby zdrhal. Chvíli jsme na sebe zírali, když tu najednou páv natáhl krk, ukousl mi pořádnou část rohlíka a zmizel! Střídavě jsem se smála a střídavě nadávala, že budu mít o velký kus skvělého jídla míň, obzvlášť, když si budu muset odtrhnout ten kus rohlíka, kde páv kousnul. :D


Suma sumárum, tábor je fajn zkušenost. Akorát si najděte nějaký, kde bude co nejmíň vašich neoblíbených aktivit, co nejvíc vašich oblíbených aktivit, co nejlepší kuchyně, co nejlepší lidi a vemte si s sebou jednoho věrného kamaráda!

A jaké jsou vaše zážitky z tábora? :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jakého pohlaví jsi? :D

Holka
Kluk
Hermafrodit

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 19. srpna 2016 v 12:11 | Reagovat

Jéj, táborové diskotéky, to bylo terno :D A když se vytáhnul dva roky starý hit, to jelo! :D

Já a moje táborové lásky nedopadly moc dobře, většinou se o mě ucházeli hnusáci (každý tábor minimálně jeden, božínku -_- :D) nebo kluci, o které jsem měla zase zájem já, byli zadaní :D

2 Gabby Gabby | Web | 20. srpna 2016 v 20:46 | Reagovat

No takže :D já jsem zase tábory fakt milovala... My jsme měli takový "drsnější", že naše rozcvička byla i v dešti, když pršelo a plazili jsme se po zemi a vedoucí nás u toho mlátili kopřivama... Ale co si pamatuju, tak nám to nevadilo :D

3 Anchor Anchor | E-mail | Web | 21. srpna 2016 v 19:20 | Reagovat

[1]: :D Joj :D A na kolik táborů jsi jela? :-D

[2]: Ježiš marja, kams to jela? O_O :D

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. srpna 2016 v 22:52 | Reagovat

[3]: na 12 cca :D každý rok od první do deváté třídy, nekdy i dva za léto :)

5 Anchor Anchor | E-mail | Web | 22. srpna 2016 v 23:32 | Reagovat

[4]: Ježiškote! O_O Borče! :D

6 Vendy Vendy | 21. září 2016 v 14:03 | Reagovat

Já na byla na táboře třikrát, pokaždé na om stejným. Poslední rok mě to přestalo bavit a utla jsem to. Ale teď se ve mě vytanula náhlá touha jet na tábor, ale jako praktikant! Mno a jestli nám to s kámoškou vyjde, všichni tam umřou, jelikož až přijedeme my... tábor nepřežije. :D Jsme dosti šílené! :-D  :-D

7 Anchor Anchor | E-mail | Web | 23. září 2016 v 21:08 | Reagovat

[6]: :-D Wow, no tě pic! :D Ale kdyžtak aspoň pozabíjíš budoucí hrozící pracovní konkurenci :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama