1. Itálie: Den 4. - Vatikán + Řím 1/2 (procházka po obávaném Vatikánu)

16. září 2016 v 21:54 | Anchor |  Myslánka
A přece u mě článek v pátek vyjde! :D Vysvětlení nadpisu v něm taky najdete. :)


Když už jsem se v minulém díle zabývala snídaní, musím se k ní vrátit a né s prázdnou, alébrž (jo, to slovo existuje :D) s důležitým poznatkem, na který jsem přišla v tento den pobytu v Itálii: to divné pečivo není sladké, tudíž jej mohou v klidu jíst i osoby, co preferují slané jedlé výrobky z obilí. :D

Náležitě posilněni jsme se vydali na dlouhatánskou otravnou pouť vlakem na nádraží Roma Termini. Poté se mi splnilo další přání - šíleně jsme se mačkali v metru! To byla sranda! :D To samé jsme zažili ještě na zpáteční cestě, ovšem při té první jsme se na sebe skutečně tlačili tak, že se tam skoro nedalo hnout. Ani se někteří z nás nemuseli držet tyčí, jelikož je držela na místě kymácející se halda těl ostatních.

Od stanice metra nevím kde je to už jenom pár desítek metrů (říkala jsem vám už, že si nemyslím, že mám dobrý odhad?) k "Vatikánským muzeím". Ta jsou z vchodové strany epicky opevněna, což je fajn, ale někdo tady nemyslí na zadní vrátka. Myslím, že Vatikán snad končí jen čárou na zemi? :D Ale teď k tomu opevnění zepředu, které tvoří majestátní gigantická starobylá zeď, o níž si už nic nepamatuju, ač si myslím, že nám o ní něco říkali. Používám množné číslo, jelikož se naše skupina s naším průvodcem sešla s oficiální vatikánskou průvodkyní (pocházela z Čech + mluvila na nás česky) před tou zdí na takovém ze tří stran Vatikánskými muzei ohraničeném náměstí. (to je dlouhá věta O:D)


Když přijdete před Vatikánská muzea ve všední den před desátou dopolední, existuje určitá šance, že si ve frontě počkáte taky zhruba 20 minut místo 2 hodin (ty 2 hodiny čekal jakýsi cestovatel, na jehož článek jsem narazila při hledání názvu té zdi). Ale ještě před zařazením do fronty nafasujete takové "mini rádio" se sluchátky, abyste mohli poslouchat proslov průvodce vybaveného mikrofonem, aniž by si musel vyřvat hlasivky. Ta sluchátka si můžete nechat, což je podle mě fajn, i když rozhodně nevypadají extra stylově. :D

Svěřím se vám s dalším postřehem a radou:
  • Nebojte se, že byste ztratili z očí průvodce - stačí si zapamatovat, jakou barvu má vlaječka, kterou hrdě nese vysoko nad hlavami ostatních.
  • Vezměte si s sebou do Vatikánských muzeí malý batoh či aspoň bágl nemějte narvaný, nebo vám ho můžou zabavit a dostanete ho zpátky kdesi, jak nás strašil průvodce. Bundu či mikinu si uvažte kolem pasu, abyste jimi zbytečně nezvětšovali objem batohu.
Většina z nás samozřejmě zavazadlo měla nacpané, a tak jsme byli instruováni k tomu, abychom se tvářili sebevědomě a moc na sebe a hlavně na ten batoh neupozorňovali. Jelikož jsme tak činili svědomitě a měli jsme štěstí na všechny 3 skupiny bodyguardů (že nebyli nerudní), úspěšně jsme se se všemi věcmi nakonec po schodech vyškrábali do historicky vypadající části budovy. Při cestě na nádvoří se přímo před našimi zraky vynořila vitrína se sbírkou různých papežových podepsaných suvenýrů, do níž například patří fotka s (myslím) Diegem Maradonou a dres zmíněného fotbalového hráče.

Jakmile se na nádvoří začnete blížit k jakémusi místu, u kterého to bude vypadat, že nejspíš zastavíte, rychle si běžte ukořistit místo na lavičce, pokud možno ve stínu. Já díky tomu měla naprosto skvělý požitek z dlouhatánské doby, strávené posloucháním výkecu pana průvodce ohledně maleb v Sixtinské kapli. I nadlábnout sušenek jsem se stačila! No to jsem si medila! :D

S dobrou náladou jsem tedy odcupitala za tou paní s růžovou vlaječkou na dřevěné tyčce = k naší průvodkyni, až se zavelelo k odchodu. Dokonce se mi dařilo se dále na průvodkyni zubit a poslouchat výklad. Trošku jsem zmrzutěla na výstavě papežových vozítek, neboť se ostatní trochu šourali, ale dalo se to zvládnout bez vztekání nahlas. Protože byli oba průvodci rozumní, několikrát jsem je zaslechla rozprávět o tom,
  • kam můžeme jít, abychom se vyhnuli dlouhému čekání ve frontách
  • co už nemusíme vidět
  • že je následující den, o Halloweenské sobotě, vstup do Kolosea zadáčo
  • kterak půjdeme dovnitř arény jen tehdy, jestli tam nebude narváno
  • který čas bude na pokus o nasyslení do Kolosea nejvhodnější
Prostě celkem průvodci snů! Dokonce se šlo pro mě docela přijatelnou rychlostí, takže jsem byla spokojená, když jsem se ještě k tomu při zastávkách nestyděla si odkládat batoh a skákat po volných lavičkách. :D

Výše zmíněné moudré řeči průvodci vedli i v komplexu církevních budov, jak radši neurčitě nazývám ty kostely, chrámy a kdovíco ještě, abych jim neřekla nesprávně. A už jsme se nacházeli na trase, kudy se dá dostat až do Sixtinské kaple. Že jsem byla na pro jisté náboženství posvátném místě, ještě víc jsem si hlídala své chování a myšlenky. Motivovalo mě k tomu také to, že legendy říkaly (přesněji na jedněch stránkách jsem se dočetla), že je Vatikán nebezpečný, že pod ním někdo sídlí a kuje pikle se svými druhy, čemuž jsem tedy od počátku nevěřila, ale stejně to přispělo pár procenty k mému jednání. :D

Když jsme vykoukli na Svatopetrské náměstí, dozvěděli jsme se, že tam předchozího dne kázal papež a že se tam nesmí jíst a snad ani klečet, natož sedět, asi i uvnitř všech vatikánských církevních budov. Gratuluju si, že jsem se rozhodla si to místo zvěčnit na video, neboť při jeho natáčení kámošku Janu zrovna napadlo se ke mně zachovat velmi mile! Normálně zahalasila něco ve stylu "Jééé, to jsem ráda, že jsi tady. Když jim nevychází sčítání všech o jednoho člověka, tak se po tobě vždycky rozhlížím." Jéééj! :D

Celou dobu jsme se ve Vatikánu pohybovali k radostnému údivu průvodců v malých schůdných frontách, slunce svítilo, cítila jsem se normálně - dobře... Takže pohodička! :D Obavy získané díky čtivu pochybných článků se ukazovaly býti zbytečné. Navíc se mi tam podařilo nafotit spoustu vtipných fotek... Včetně vytoužené selfie v Sixtinské kapli... O:D V ten den se totiž Sixtinská kaple jevila jako to nejprestižnější nejvíc cool místo, kde si udělat fotku byla ta nejhustější věc na světě. :D Fotili tam ale myslím i křesťané, akorát selfíčka asi ne... Měla jsem hlavu trochu provinile svěšenou... No, cesta pokračovala i nadále skvěle, tedy snad byly nad tímto aktem (pobaveně) přimhouřeny oči. O:D


Místo selfie raději přidávám normální fotku - jedinou seriózní

Dále se konečně šlo do toho slavného chrámu sv. Petra, zajímavého kromě historie také architektonicky. Shromáždili jsme se tam mimo jiné kolem jakéhosi pruhu s vyobrazením katedrál různých zemí... A já si stoupla zrovna k té české! :D Nejspíš před tím jsem ovšem ještě měli tu čest projít kolem mumie papeže ke stanovišti, odkud jsme mohli pozorovat zahrazenou část budovy, kde myslím kvůli něčemu kdysi stál náš Otec vlasti, Karel IV.

A pak se pokračovalo TAM. Jakože k soše papeže, o němž jsme se dozvěděli, že byl dobrý a když pohladíme jeho ruku, můžeme si něco přát, že prý přináší štěstí! Několik měsíců před tou událostí jsem četla rozhovor s jakýmsi úžasným člověkem, kterému se splnila všechna přání, dosáhl všeho, co chtěl, prožil zajímavý život a to vše přisuzuje asi tomu, že když se v Jeruzalémě dotýkal Zdi nářků, pomyslel si/řekl jako jeden z mála jen "Děkuju!". Domníval se, že mu za to bylo vše skvělé dopřáno. - To se ví, že jsem se nechala inspirovat! :D Akorát jsem byla trochu napjatá... Ale co, nakonec jsem to tedy udělala!

Po čumendě na další zajímavé předměty a sály následovala dlouhá cesta z Vatikánu pryč, tedy zpátky do Říma, který státoměsto Vatikán obklopuje. Během toho jsem stejně jako Vendëa spatřila + zvěčnila nápis Anchor (akorát, že ona ho cvakla v Anglii a já v Římě/Vatikánu, navíc ten nápis byl italsky :D). Kdesi jsme potkali jakéhosi bývalého studenta našeho gymnázia, který v Římě/Vatikánu studuje na kněze. No to jsme zírali! :D


Pokračování bude stále pojednávat o tomto dni, akorát už o pohybu v Římě! Další fotky s popisky z této do druhé části taky plánuju odlifrovat, protože jich je hodně. :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Viollet Viollet | Web | 17. září 2016 v 2:27 | Reagovat

Chroupani susenek a preplnena hromadna doprava... Az se mi po skolnich vyletech zastesklo. Musel byt fajn zazitek.

2 Fredy Fredy | Web | 17. září 2016 v 10:47 | Reagovat

zajímavé :)

3 Anchor Anchor | E-mail | Web | 18. září 2016 v 16:14 | Reagovat

[1]: :-) Jo, to byl! :-D

[2]: Jééé, super, ty seš tady zase? :-D Díky! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama